Recenze: Konec masopustu

Autor: Josef Topol

Název originálu: Konec masopustu

Počet stran: 100

Série: -

Díl v sérii: -

Nakladatelství: Artur

Rok vydání v ČR: 2011

Oficiální anotace:

Tato básnická a dramatická hra na téma kolektivizace vesnice, která ohrožuje existenci starých hodnot života na venkově, popisuje těžký boj posledního soukromého rolníka, patří mezi významná díla české dramatiky minulého století, divadla ji s úspěchem uvádějí i dnes.

Moje hodnocení:

Divadelní hra, která není mezi čtenářským publikem příliš rozšířená, což je škoda.

Děj knihy se odehrává v 50. letech 20. století, což se na jednu stranu jeví jako nedávná minulost, ale v konceptu hry je právě toto období velice důležité. Zásadním tématem knihy je jak už název napovídá oslava konce masopustu ve vesnickém prostředí. Masopust jako takový, je ale spíše vedlejším motivem. Jde o vlastně jakousi metaforu: konec masopustu znamená konec osobního sektoru a znárodnění všeho. Kolektivizace na vesnici.

Hlavními postavami jsou maškary, které chodí po vsi. Jejich charakter je, dá se říci utlumen a schován pod masky, které představují. Je vidět patrný rozdíl mezi tím, jak se maškary chovají ve svých maskách a jak poté, když masky sundají.

Zásadní roli zde sehrává poslední statkář ve vsi, který se "zuby nehty" drží starého řádu a svého malého hospodářství, jež jeho otec vybudoval a v potu tváře zveleboval. I přes nespokojenost ostatních a jejich nepochopení, ze svých zásad nesleví. Jeho jméno je další metaforou knihy, a to Král. Kolem Krále a jeho rodiny se točí v podstatě celý příběh. Jeho dcera Marie a slaboduchý syn Jindřich, kteří jsou připoutáni k otcově půdě. A jejichž přičiněním "umře" starý pořádek.

Na to, že se jedná o drama, je v něm opravdu velké množství postav. V začátku čtení je těžké se zorientovala a je třeba stále přetáčet na začátek knihy, kde je seznam postav. Velice časté jsou také scénické poznámky a popisy, které zabírají dosti místa.

Z příběhu a chování postav sálá určitá nejistota. Všechny postavy si na něco hrají, nic pořádně neřeknou a čtenář si musí domýšlet, co mají v plánu. Celým dramatem prochází nepochopení záměrů postav. Často se také objevují kontrasty. Kontrast starého a nového pořádku, silného sedláka a předsedy družstva, který je bezpáteřní a chce se zalíbit novému režimu, vypočítavosti a slabého ducha.... a několik dalších.

Předtím, než jsem knihu začala číst, jsem vůbec netušila o její existenci. Autora jsem znala jen z doslechu, ale jeho dílo nikoliv. Teď po přečtení, jsem ale ráda, že se mi kniha dostala do rukou. Četba mi totiž rozhodně něco dala. Po lehkém  pozačátečním zmatení, se velmi dobře četla.

Obálka knihy je typická pro tuto edici divadelních her. Minimalistická bílá obálka, vybočující jen barevným půlkruhem a názvem díla. Já osobně mám tenhle vzhled moc ráda a při pohledu na něj si vždycky vzpomenu na maturitní četbu.