Knihovnování #7


Po dlouhé době jsem zavítala do knihovny a aniž bych si to plánovala, napůjčovala jsem si tak jako vždy poměrně velkou hromádku knih. Na to, že na mě doma čeká spousta nepřečtených knih jsem si ani nevzpomněla...

Jedná se o tyhle kousky:
- Pýcha předsudek (Jane Austenová)
- Na větrné hůrce (Emily Brontëová)
- Slepá mapa (Hana Mornštajnová)
- Dash & Lily - Kniha přání (David Levithan, Rachel Cohn)
- Dům neřesti (Candice Proctor)
- Jasno lepo podstín zhyna (Sara Baume)


 
Klasický román z prostředí zámožných středních vrstev na anglickém venkově na konci 18. a počátku 19. století.
Autorka líčí klidný a ničím nerušený život, všední radosti, zábavy a starosti. Rodinný klid bývá narušen zejména tehdy, když jsou v rodině dcery a na obzoru se objeví možný ženich. Vdavky jsou pro ženu v této době jedinou možností zaopatření a proto je nutné důmyslné splétání sítí kolem kandidáta ženitby. Autorka dává svému románu ironický podtext. Všechny postavy románu - stoický pan Bennet, jeho energická manželka a pět dcer vstoupily již dávno do podvědomí čtenářské veřejnosti...

 


Tento historický román se odehrává na Drozdově a Větrné hůrce od druhé poloviny 18. století do počátku 19. století.
Působivý román je mistrnou psychologickou studií člověka, který zasvětil život pomstě. Autorka sugestivně líčí prostředí, v němž hrdina vyrůstal, objasňuje příčiny, pro které se z normálního chlapce vyvinul v ovzduší nenávisti tvor, který splácí všechny domnělé i skutečné křivdy nelidským způsobem a jenž nezná slitování ani sám se sebou. Jediná bytost, žena, která je schopná učinit z něho normálního člověka, se provdá za jeho soka a za dramatických okolností umírá. Tím jsou spáleny všechny mosty mezi hrdinou a okolním světem a začíná příběh fanatické pomsty na všech příslušnících rodiny milované ženy.

 

Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství
Nestává se často, že by do redakční e-mailové schránky přišel rukopis, u nějž by už od prvního odstavce bylo zřejmé, že jde o knihu, která musí být vydána. Románová sága dosud neznámé Aleny Mornštajnové je právě takovým ojedinělým případem.
Příběh začíná před první světovou válkou, kdy Anna, vypravěččina babička, odjíždí přes odpor svých rodičů s vyvoleným Antonínem do pohraničního městečka na severu Čech. Jako by počáteční písmeno jejich jmen vyjadřovalo naději, že právě tady spolu mohou začít nový život. Jméno však současně symbolizuje i to, co si vybrat nemůžeme, co je nám dáno jako rodinné dědictví, které si přese všechno odhodlání ke změně vždy neseme s sebou. Anebo také osud, na jehož zkoušky máme jen pramalý vliv.
Nový začátek se tak záhy proměňuje v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později pak čeká jiný nový začátek i na jejich dceru Alžbětu, která musí prchat před německou armádou zabírající pohraničí, a po dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu — tentokrát v podobě důstojníka StB — i život vypravěčky příběhu, Anežky. 

 
Dash tráví v knihkupectví Strand dlouhé hodiny a jednoho dne najde mezi ostatními knihami červený zápisník, v němž je série úkolů souvisejících s knihami. Samozřejmě mu to nedá (taky který knihomol by odolal?) a pustí se do jejich plnění. Na závěr pak napíše do zápisníků svůj vlastní úkol a nechá ho na smluveném místě. A v tom okamžiku vstupuje do hry Lily (jak už jste asi uhodli, právě ona je majitelkou zápisníku i autorkou úkolů). A následuje série šifer, dopisování, vtipných míjení se i setkávání.



 


Romantický příběh o lásce a nenávisti nás zavede do amerického hornického města konce 19. století. Gabriele své dětství prožila ukryta za zdmi kláštera a nečekaná zpráva o dědictví je pro ni překvapením. Po příjezdu do upadajícího nevelkého města se dovídá, že po své matce zdědila dům neřesti. Navíc musí bojovat s bezohledným a neotesaným partnerem své matky.




 Pozoruhodný titul úspěšné prvotiny mladé irské autorky je poetickou variantou názvů čtyř ročních období, která tvoří časový rámec příběhu přátelství dvou psanců – osamělého člověka a týraného psa. Sedmapadesátiletý podivín Ray žije sám v domě po svém otci v nejmenovaném městečku na pobřeží. Nikdy nechodil do školy, bojí se lidí, jeho jedinými společníky jsou knihy. Jednoho dne si v místním útulku pořídí zohaveného jednookého psa, rychle k němu přilne a poprvé v životě pocítí hluboké pouto k jiné živé bytosti…





Četli jste některou z knih? Pokud ano, líbila se vám? 

20 komentářů:

  1. To znám moc dobře, tuhle jsem si z knihovny půjčila asi 12 knih - moje vlastní tedy musí stále ještě čekat...
    Žádnou z těchto knih jsem ještě nečetla, ale rozhodně se na některé z nich v budoucnosti chystám! ^^

    OdpovědětVymazat
  2. Chválím první 2. Ty mám sama moc ráda. Ostatní znám spíš dle názvu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky se na ně už moc těším. :) Je ostuda, že jsem je ještě nečetla. :))

      Vymazat
  3. Z tvého výběru znám jen první tři, ale žádnou jsem nečetla. Jsem ostuda, tu Pýchu a předsudek bych si chtěla někdy konečně přečíst. Jsem asi jediná na zeměkouli, kdo ji ještě nečetl :D Jinak já taky vždycky odnáším z knihovny plno knih, ač jich mám milion vlastních nepřečtených.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jak vidíš, jediná nejsi. :)) Jenže v knihovně je jich tolik zajímavých, že odejít s prázdnou v podstatě nejde. :)

      Vymazat
  4. Parádní kousky ;)
    Pýcha a předsudek je klasika - četla jsem ji 2x a film viděla nesčetněkrát ...
    A na Jasno lepo podstín zhyna se chystám už rok... Letos už opravdu musím ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :) Já mám Pýchu a předsudek v plánu už strašně dlouho, ale pořád jsem se k ní nějak nemohla dostat. Jsem si ale jistá, že se mi bude líbit. :))

      Vymazat
  5. Moc pěkné úlovky :) Taky vždycky odejdu s mnohem větší hromádkou než jsem plánovala :)hezké čtení přeji :)

    OdpovědětVymazat
  6. Tieto knihy ma až tak nelákajú, keďže čítam trochu iný žáner, ale prajem príjemné čítanie a dúfam, že sa ti budú páčiť :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :) To je jasné, každý má ten svůj žánr. :)

      Vymazat
  7. Pýchu a předsudek a Na Větrné hůrce jsem četla k maturitě. Pýcha a předsudek byla super, ale Na Větrné hůrce mě trochu zklamala, protože jsem se do děje a všech těch vztahů zamotávala, více mě zaujala Jana Eyrová od autorčiné sestry ;)
    Zaujala mě ta Slepá mapa, zajímavý obsah :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Janu Eyrovou mám hodně ráda a doufala jsem, že Na Větrné hůrce bude podobné... :) Souhlasím, Slepá mapa vypadá hodně slibně. :)

      Vymazat
  8. Já jsem četla ze všeho, co jsi si na půjčila jenom pýchu a předsudek, ale chtěla bych si v blízké době přečíst i na větrné hůrce. Mornštajnová napsala ještě Hanu, jestli se nemýlím sice ani tu jsem nečetla, ale věřím, že byla skvělá.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mezi Hanou a Slepou mapou jsem přemýšlela. Slyšela jsem chválu na obě a obě mě zaujaly... Nakonec jsem vybrala Slepou mapu, tak uvidíme, jak se bude líbit. :)

      Vymazat
  9. Na Větrné hůrce jsem kdysi četla a docela se mi to líbilo. Tak jsem zvědavá, co řekneš ty. A na Austenovou se chystám, ale stále se jí nějak vyhýbám. No, třeba mě navnadíš :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na Větrné hůrce zrovna čtu a přestože to není vůbec špatné čtení, čekala jsem něco trošku víc... Jinak Pýchu a předsudek rozhodně můžu doporučit. :)

      Vymazat

Děkuji za každý váš komentář.