Recenze: Báječná léta pod psa

Autor: Michal Viewegh

Název originálu: Báječná léta pod psa

Počet stran: 264

Série: -

Díl v sérii: -

Nakladatelství: Ikar

Rok vydání v ČR: 2018

 

Oficiální anotace:

Moderní klasika z pera populárního spisovatele baví čtenáře už pětadvacet let, neztratila však nic ze svého půvabu. Vieweghova typická ironie, kousavý humor a trpký, ale zároveň chápavý pohled na lidské touhy se uplatňují v dnes už notoricky známém příběhu o dospívání citlivého Kvida a jeho mírně neortodoxní rodiny. Návrat do let reálného socialismu má příchuť melancholie; bez lítostivosti, zato věrně připomíná ústrky, kterých se režim dopouštěl na obyčejných lidech. Vedle Kvida je tak druhým tragikomickým hrdinou jeho otec, roubící si ve sklepě rakev a upínající se k sovětské perestrojce.

Moje hodnocení:

Kniha Báječná léta pod psa je velmi dobře známým a čteným dílem, a to zejména díky filmové verzi.  

Název knihy je v podstatě všeříkající, a když se nad ním čtenář zamyslí, lze z něho vyvodit hned několik věcí. "Báječná léta" odkazují na krásné, poklidné období vyrůstání hlavního hrdiny Kvida. Jeho idylické dětství, v němž neviděl problémy svých rodičů, země, ani komunistického režimu. V podstatě bezstarostné období. Naopak druhá část názvu "pod psa" má také svoji symboliku. Jde o výše zmíněné věci, které hlavní hrdiny nevidí, ale jsou ve společnosti jako jakýsi kaz. Tedy komunistická režim, nesvoboda, nesmyslné zákazy a příkazy, perzekuce lidí a sesazování s vyšších pracovních pozic na základě kádrového profilu. Jde tedy o název oxymoron. 

Hlavní postavou knihy a zároveň vypravěčem je Kvido. Sledujeme ho od narození, přes mladá školní léta, až po dospělost. Jedná se o zvláštní postavu, která je zejména v dětství velmi přechytralá a nesnesitelná. Věkem se to naštěstí trochu uklidňuje. Kvido se snaží uspět na spisovatelském poli a píše povídky i delší díla. Právě jedno velké Báječná léta pod psa sepisuje a na základě jeho spisování, schůzkám s redaktorem a poznámek sledujeme příběh jako takový. Příběh tedy vypráví dospělý Kvido spisovatel a jde vlastně o retrospektivní vzpomínání.

Dále je velmi důležitá Kvidova rodina. Mladší bratr Paco, matka právnička a otec. Právě otec je nejvíce kontroverzní postavou. Nejprve odmítá vstoupit do strany a lpí na svých principech, následně udělá několik ústupků a slibně se mu tak rozjíždí kariéra, na kterou je náležitě hrdý. Dále je vše ztraceno, když je donucen odejít a sesazen na podřadnou pracovní pozici, až k jeho zvláštní psychóze a divným stavům. Viz vytváření rakve. Divným členem rodiny je také babička Líba, která je se svými konspiračními teoriemi nesnesitelné. Za zmínku stojí ještě Jaruška, Kvidova velké láska od dětských let. Ta je spíše okrajovou postavou ale protíná celý příběh.

V podstatě jde říct, že jsou všechny postavy spíše nesympatické. Samozřejmě mají své kladné stránky, ale mě osobně hodně rozčilovaly a cestu k nim jsem si nenašla. 

Knize se nedá upřít jistá čtivost a svižný styl. Stránky ubíhají v podstatě samy. Bohužel ony vyzdvihované humoristické prvky jsem hledala marně. Příběh mi opravdu vtipný, humorný nepřišel.

Pozitivem je nahlédnutí na danou dobu a komunistický režim z úhlu pohledu osoby, který nemá povědomí o spletitých politických hrách a dohodách a o dějinných souvislostech. Z tohoto hlediska jde o zajímavý pohled na dobu zhruba od 60. do konce 80. let 20. století. Řada popisovaných událostí se z dnešního úhlu pohledu zdá nepochopitelná.

Celkově můžu říct, že se kniha nečte špatně, děj je také celkem zajímavý. Mně osobně ovšem kniha zas tolik nesedla a ani film na tom není o moc lépe. Autorův styl mě rozhodně nenadchl tolik jako ostatní.

Obálka knihy je stejně jako kniha zvláštní a z mého pohledu se pokouší (neúspěšné) o něco humoristického. Ale možná jsem jenom zaujatá...


1 komentář:

Děkuji za každý váš komentář.