Recenze: Petrolejové lampy


Autor: Jaroslav Havlíček

Oficiální název: Petrolejové lampy

Počet stran: 320

Série: -

Díl v sérii: -

Nakladatelství: Knižní klub

Rok vydání v ČR: 1998



Oficiální anotace:
Příběh odehrávající se na konci 19. a na začátku 20. století v Jilemnici líčí život bohaté stavitelské dcery, ženy svérázné povahy, plné radostné životní síly a čistého, majetkem nepokřiveného vztahu k lidem, ženy, která pohrdá maloměstským prostředím a je proto osamocena. Autor líčí řadu osudových ran, které hrdinku stíhají a které vrcholí tragickým manželstvím se zchátralým bratrancem - krutým zklamáním a melancholií, jež jí pomáhá překonávat jen její zdravá nesentimentální povaha.

Moje hodnocení:

Kniha řadící se do skupiny klasických děl, a to oprávněně.

Ocitáme se v Jilemnici, českém maloměstě, kde se každý s každým zná a navzájem se pomlouvá. V rodině bohatého stavitele Kiliána, jeho ženy a malé dcery Štěpky. Spolu se Štěpkou sledujeme dění na maloměstě, radosti i malicherné problémy místních a očividné nepřátelství vůči ní samé, jen pro to, že se odlišuje. Postupem času Štěpka vyrůstá ale život na maloměstě plyne stále stejně. Jejím největším přáním je vdát se a založit rodinu, což se jí ale nedaří. Až dokud nepřijde Pavel Malina, bratranec, který o ní projeví až podezřelý zájem.

Štěpka, dívka se vzhledem i povahovými rysy netypickými pro danou dobu a prostředí, si neustále na něco stěžuje a řeší věci, které se mě osobně malicherné. Je popisována jako velká, hřmotná, nehezká, hlučná dívka, která za každých okolností řekne co si myslí. Její životní osud je nezávidění hodný a přestože se mi zdála nesympatická, ke konci knihy jsem jí litovala. Bohužel možná že i právě kvůli mé averzi k této postavě jsem si příběh tolik neužila.

Bratři Malinové, Pavel a Jan, jsou dvěma dalšími a velmi důležitými postavami románu. Pavel, voják s hodností hejtmana v průběhu knihy prodělává snad nejhlubší a nejvyditelnější změnu, ze všech. Z mladého bezstarostného a přátelského chlapce se stává životem zkažený a znudění muž, myslící jen na sebe a na své blaho. Neohlíží se na city nebo potřeby ostatních, a poté co ho v plné síle zasáhne „záhadná“ nemoc, je s ním k nevydržení nadobro. Se Štěpkou se k sobě naprosto nehodí, což je jasná od začátku, každému kromě Štěpky, které si Pavla idealizuje. K  jejímu prozření dochází až s odstupem času.

Naopak druhý z bratrů Jan je od začátku do konce knihy málomluvným bručounem doplácejícím na bratrovy chyby. Kvůli tomu se stává stále zatrpklejším a s bratrem ani jeho ženou nechce nic mít. Přestože se jedná o důležitého člověka, není o něm mnoho řečeno.

Autor skvěle zachytil povahu života na maloměstě. Je zde popisováno mnoho obyvatel, od vysoce postavených úředníků až po posluhovačky. Postavy nejsou hlouběji rozebrány, výjimkou jsou jen Štěpčiny rodiče. Spolu s charaktery postav je krásně vidět pohled starší generace na novou mladou generaci, jejich skeptismus a nezdolná vůle udržet se při životě do poslední chvíle. Autor také poukazuje na rozdíly mezi životem ve městě a životem na statku, kam se Štěpka provdává.

Příběh plynule ubíhá, autor zbytečně dlouze nepopisuje, vše je jasné a logicky napsané. V první části knihy je minimum akce, v podstatě nic se nestane. Ale od doby co přijede zpět Pavel se děj rozbíhá a čtení jde velmi snadno. Samozřejmě se v textu nelze vyhnout zastaralým výrazům a vysoké spisovnosti, což se u klasického díla dá očekávat. Nejde ale o nic nepřekonatelného.

Obálka knihy se snad ani nemusí hodnotit. V podstatě nic na ní není. Některá z dalších vydání mají na přebalu fotografii z filmu, nebo nějaký motiv, já jsem bohužel četla knihu, která nemá nic z toho, což je škoda.

Musím přiznat, že do čtení se mi moc nechtělo. Nakonec jsem ale ráda, že jsem knihu přečetla a můžu jí jedině doporučit. Ať už jako povinnou maturitní četbu, nebo jen tak pro zábavu.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za zanechání jakéhokoliv komentáře nebo postřehu.