3x mini recenze: Popis jednoho zápasu, Jánošík, Ještě jednou se vrátíme...

Autor: Franz Kafka

Název originálu: Beschreibung eines Kampfes

Počet stran: 128

Série: -

Díl v sérii: -

Nakladatelství: Votobia

Rok vydání v ČR: 1996

Oficiální anotace:

Povídka Popis jednoho zápasu je pravděpodobně nejstarším dochovaným textem Franze Kafky: byl nalezen její fragment datovaný do let 1904-1905, kdy bylo Kafkovi krátce po dvacítce. Stejně jako velká část spisovatelova díla však spatřila světlo světa až díky Kafkově příteli Maxu Brodovi, který nerespektoval přání vyjádřené v Kafkově závěti, aby byla jeho nevydaná díla spálena. Jedná se o podivuhodný příběh putování a setkávání, příběh bez velkých metafor, v němž spíše než co jiného platí logika snů. Popis jednoho zápasu bývá označován jako brána do Kafkova světa, a touto metaforou by snad bylo možné charakterizovat celé jeho dílo i jeho život, jeho osobní zápas, který svádí proti podivně uspořádanému a omezenému světu.

Moje hodnocení:

Popis jednoho zápasu je kratší povídkou z pera dobře známého autora Franze Kafky. Vypráví příběh dvou náhodně se potkávajících mužů, kteří se spolu procházejí po pražském Petříně a vypráví o svém životě, ve kterém řeší všechny možné problémy. Je to v podstatě příběh o putování a setkávání. A to je bohužel tak vše, co jsem z knihy pochopila. Klasickou literaturu čtu velmi ráda a často, takže si dovoluji tvrdit, že mám něco načteno, a ani komplikovanější texty mi již nedělají takový problém. Bohužel tento text mi dělal poměrně značný problém. Nečetl se špatně, naopak po jazykové stránce byl příjemně napsaný, ale obsah? Nejspíš nedokážu ocenit hloubku díla, popravdě jsem moc hloubky nenašla, nebo jsem kulturní barbar. Každopádně mě kniha nenadchla.

Jak už jsem psala povídka je napsána tak, že se poměrně dobře čte. Je třeba dát si ale pozor na přeskakování pohledů postav a nerespektování časové posloupnosti. Pro Kafku platí totiž tzv. logika snů, kdy vlastně význam obrazů spočívá v nich samých a částečně vše může působit zmatečně. To je však smyslem. Navíc celým dílem prostupuje určitá melancholičnost a pesimismus.

Pro mě byla právě tahle kniha prvním setkáním s autorem. Jedná se o pravděpodobně autorův nejstarší dochovaný text, což je možná také důvodem proč se mi nelíbil. Nebyl tolik propracovaný? Možná to byla chyba a měla jsem sáhnout po autorových nejznámějších dílech. Nezanevřela jsem na něj a v budoucnu bych se k jeho dalším dílům ráda dostala.

Obálka knihy je taková neurčitá, neurazí ani nenadchne.

Autor: Jiří Mahen

Název originálu: Jánošík

Počet stran: 158

Série: -

Díl v sérii: -

Nakladatelství: Osvěta (Praha)

Rok vydání v ČR: 1952

Oficiální anotace:

Historická tragédie o příběhu legendárního slovenského zbojníka, která se stala i předlohou pro slavný film Martina Friče z roku 1935.

Moje hodnocení:

Drama, které vypráví o nejznámějším slovenském zbojníkovi Jánošíkovi a jeho osudu. Kniha začíná ještě předtím, než se z Jánošíka stal zbojník a provází ho po celou dobu jeho nebezpečného života v horách s tzv. horními chlapci. Hlavním motivem knihy je zloba na nepravost vrchnosti a špatné zacházení s poddanými. Drsným způsobem je pospáno zacházení drábů s robotujícím lidem na polích, ale i mimo ně. Není divu, že poctivý a spravedlivý Jánošík se rozhodl změnit situaci a svět k lepšímu. Toto realistické drama popisuje lid v jeho nejhorších barvách. Drama je poměrně krátké, ale v průběhu příběhu se stihne udát velké množství důležitých událostí a objeví se spoustu postav.

I přes větší množství postav a časté změny promluv jednotlivých osob se drama opravdu velmi dobře čte, není ani problém pochopit o co jde. Nejedná se však pouze o zajímavý příběh, skrývá v sobě také velké poselství a určitou hloubku. Tohle poselství je jasné - nebát se, stát si za svým, věřit v Boha a ve spravedlnost. Tak jako Jánošík, který bude navždy hrdinou v srdcích nás všech. Zvlášť v srdcích těch, kteří poznali a pochopili jeho osud.

Obálka knihy není příliš hezká ani nevybízí ke čtení. Kdybych nešla pro knihy cíleně, nejspíš bych ji minula.

Autor: Antonín Sova

Název originálu: Ještě jednou se vrátíme...

Počet stran: 192

Série: -

Díl v sérii: -

Nakladatelství: Československý spisovatel

Rok vydání v ČR: 1959

Oficiální anotace:

-

Moje hodnocení:

Sbírka Ještě jednou se vrátíme... obsahuje mnoho autorových básní z období mnoha let. Všechny jsou inspirovány symbolismem a prolínají se v nich motivy přírody, lásky, melancholie a pesimismu, ale také myšlenek na mládí. Propojeny jsou básně přírodní lyriky i milostné a erotické lyriky. Vzhledem k tomu, že jde o více básní z více různých období autorova života, je tato sbírka jakýmsi průřezem autorovou tvorbou. Pro poznání Antonína Sovy jako spisovatele je ideální.

Jak už název napovídá, pro autora je typickým znakem trojtečka, kterou často používá jak v textu, tak v názvech básní. Básněmi se prolíná pocit neurčitosti, místy i vnitřního zmatku. Jak už to u takovýchto sbírek bývá, některé básně se čtou lépe jiné hůře. Naštěstí první ze zmíněných převažuje. Pro mě bylo nejtěžší "prokousat se" prvními několika básněmi, které se mi vyloženě nelíbily, pak už jsem byla spokojená. Za zmínku jistě stojí básně: Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy?, Princezna Lyoleja, nebo I byl jsem strom starý. Povedených básní je ale ve sbírce mnohem víc.

Oproti jiným básnickým sbírkám, které jsem v poslední době četla, mi přijde tahle trošku komplikovanější. Pro každého, koho alespoň trochu zajímá české poezie počátku minulého století, bude sbírka jistě dobrou volbou.

Ani tato obálka knihy není příliš povedená. Je škoda, že se pro poezii a klasiku obecně, nedělají tak hezké obálky, jako například pro YA. Věřím, že povedená obálka by přilákala více nových čtenářů.