Recenze: Kouzlo psané rukou

Autor: Nikola Klanicová

Název originálu: Kouzlo psané rukou

Počet stran: 136

Série: -

Díl v sérii: -

Nakladatelství: Grada

Rok vydání v ČR: 2020

Za recenzní výtisk moc děkuji nakladatelskému domu Grada!

Oficiální anotace:

Vstupte do našeho pohádkového příběhu, v němž se kouzla a čáry i souboj dobra a zla odehrávají na pozadí kaligrafie.
Pohádka vypráví o neobyčejné cestě za tajemstvím záhadného písma na čarovném pergamenu. Děti se učí psát zcela spontánně (spolu s hlavní hrdinkou Mirou) od kouzelných bytostí. Písemné předlohy jsou součástí ilustrací a prohlubují manuální zručnost, schopnost soustředění a smysl pro detail. Na předsádce čtenáři najdou návod k tahům pro každou kapitolu a také rady, jak dosáhnout hezkého výsledku.
Tak si každý sám dotvoří tuto jedinečnou knihu, do které se opravdu může čmárat a psát. Příběh je napsaný krásným jazykem a výjimečným způsobem propojuje dětem důvěrně známou současnost s mystickým světem. Ozřejmuje nejen smysl ručního psaní, ale i úcty k přírodě a k dědictví minulosti.

Moje hodnocení:

Pohádkový příběh, ve kterém se nenásilnou formou děti dozvědí něco o kaligrafii a naučí se její základy. Nebo alespoň to je slibováno v anotaci. Bohužel realita je trošku jiná.

Sledujeme příběh malé dívky jménem Mira, která spolu se svým kamarádem Takeem, stojí před nelehkým úkolem. Oním úkolem není nic menšího než záchrana světa, takového jaký ho známe a zneškodnění krále Stejnosti. Za pomoci kouzelného svitku s kaligrafickým nápisem, který je třeba řádně přepsat.

Záchrana ale není vůbec jednoduchá a tak Mira podniká cestu, během které potkává celou řadu kouzelných bytostí. Papírové víly, vírníky, víly Žaryonku, Lemniskátu, paní Koén, nebo dědu Konstatntina. Už podle jmen bytostí je jasné, že se nejedná o klasický pohádkový příběh. Mě osobně se jména nečetla příliš dobře. Kniha těchto "divných" jmen obsahuje celou řadu a osobně si myslím, že čtenářům, kterým je kniha určena, se určitě nebudou číst snadno.

Je poznat, že autorka se inspirovala Japonskem, jeho kulturou a vlastně i kaligrafickým písmem. Dokonce se i děj knihy na chvíli do Japonska přesouvá.

Spousta postav se zvláštními jmény, časté putování z místa na místo, bez většího vysvětlení nebo probádání oblasti... zdá se, jakoby autorka rychle chvátala, aby se už dostala na konec vyprávění. Což je škoda, protože kdyby byl příběh trošku propracovanější, jedině by získal.

Slibovaná kaligrafie je jen na dvoustraně, kde se drobné vyvedená jednotlivá písmena s návodem, je správně psát. Jinak nic. Sem tam se v knize objevila část, kdy Mira psala vlnovky/kroužky... a čtenář si je mohl vyzkoušet s ní. Což je jako základ kaligrafického psaní fajn, ale nestačí to. Čekala jsem víc popisů a návodů, jak na to.

Co musím pochválit je grafická podoba knihy. Krásná jednorožčí obálka, která láká a vybízí ke čtení. Také jednotlivé strany knihy jsou hezké, ve všech možných barvách a vzorech. Kresby postav, které se občas objevují, jsou do japonského stylu. Což já osobně příliš nemusím, ale špatné rozhodně nejsou.

Ve výsledku musím zdůraznit, že kniha rozhodně není špatná (doufám, že to tak podle mých předchozích slov nevypadá), jen jsem prostě čekala něco úplně jiného. Kdyby byl příběh trochu propracovanější a obsahoval více návodů a rad k dětskému učení kaligrafie, věřím, že potom by byla kniha skvělá.

Knihu si můžete podrobněji prohlédnout a případně také zakoupit na webových stránkách nakladatelství.