Deset knižních dní / Pět emocí

Tentokrát se jedná o emoce, které jsou nedílnou součástí každé knihy. Bez prožitých emocí kniha nejde označit jako výborná. Já jakožto člověk citlivý, nemám nouzi o citové výlevy v průběhu čtení. Nikdy jsem se ale nepozastavovala nad tím, o jaké emoce se jedná, nebo co je navodilo. Vypsala jsem tedy pět nejčastějších emocí, které mě v knize dokážou přimět něco zásadního cítit.



1. LÁSKA / ROMANTIKA
Klasický cit v knihách, které čtu. Hlavní hrdinové se do sebe zamilují a spolu s nimi můžu prožívat jejich bližší seznámení, oťukávání až po romantický vztah. Nemusí se jednat jen o romány, i v akčnějších knihách se většinou nějaká ta láska vyskytuje. Bez ní by v knize něco chybělo. (Samozřejmě neříkám, že v knihách musí hned každý skočit do postele.... mluvím o čistě platonické lásce.)

2. STRACH
Další emoce, které se v knihách často objevuje je strach. A to i přesto, že nemusím horory. Popravdě se bojím skoro u každé lehce děsivější scény, kde by normálního člověka nejspíš ani nenapadlo, že se odehrává něco strašidelného. Strach ke knihám ale patří a pokud kniha dokáže takovouhle emoci vyvolat, její autor je skutečně skvělý.

3. DEPRESE
Jistě znáte knihy, kde se hlavní postava utápí v depresích, o nic se nezajímá, nic ji nebaví, jen pije, kouří... V podstatě každý druhý kriminalista, nebo zhrzená žena, kterou už nebaví žít. I když se hrdinové kolikrát trápí nad zbytečnostmi, asi jsem moc empatická, ale začnu s nimi soucítit a představovat si sebe v jejich situaci... z čehož nakonec vyplyne, že jsem v depresi i já.

4. RADOST
Na druhou stranu, pokud je kniha veselá, všichni v ní šťastní, nebo se nějaké postavě něco povede, jsem šťastná s ní. Ve většině případů se i přistihnu, jak se nad knihou usmívám.

5. NAPĚTÍ
V poslední době pomalu začínám přicházet na chuť thrillerům, ve kterých není nouze o napětí. Hlavní postava něco děsivého vyšetřuje, hledá a vyslýchá případné viníky, a já spolu s ní hledám a vymýšlím možné scénáře. Většinou jsem ale překvapená a mnou vykonstruovaní vrah je v závěru někdo jiný.

8 komentářů:

  1. Moc pěkný článek :) Mám ráda silné příběhy, kde se mnou ty emoce doslova zamávají :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak. :) ale je to umění něco takového napsat. :)

      Vymazat
  2. Emoce jsou na knize tím nejlepším! :) Právě dobrá kniha jich dokáže vyvolat co nejvíce! :D

    http://boook-planet.webnode.cz

    OdpovědětVymazat
  3. Někdy mě knižní postavy až děsivě svými emocemi ovládají :D

    OdpovědětVymazat
  4. Musím říct, že "deprese" už mi v knihách lezou pomalu na nervy. Vážně jimi trpí každý druhý detektiv...:-D
    Hodně "dobře", nebo jak to říct, na mě v knihách působí dobře popsaný a představený strach. :-)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za zanechání jakéhokoliv komentáře nebo postřehu.