Recenze: Řeka osudu

Autor: Barbara Erskinová

Název originálu: River of Destiny

Počet stran:  376

Série: -

Díl v sérii: -

Nakladatelství: Brána

Rok vydání v ČR: 2013

Oficiální anotace:

Ken a Zoe se odstěhují z rušného Londýna do poklidného Suffolku, do míst, kde se řeka Deben vlévá do moře, aby se Ken mohl oddávat své vášni pro jachtaření. Zoe, povoláním galeristka, odchodem na venkov nadšená není, zvlášť když ji od prvního dne, kdy se přistěhují do starobylé, zrekonstruované stodoly, začne zneklidňovat pocit, že v domě je kromě nich ještě někdo. V mlze nad řekou občas vídá připlouvat vikinskou válečnou loď a slýchá hlasy, zvuky vesel, pleskot plachty za hlubokého bezvětří… Všechny domy, které zde stojí, bývaly součástí hospodářského zázemí nedalekého zámku, z něhož je dnes luxusní hotel, celé místo má však prastarou historii sahající až do anglosaských dob a v životech Zoe, Kena i dalších se promítají ozvěny osudů těch, kdo tu žili před nimi. Vše má své kořeny v mlhách minulosti a může vyrašit kdykoli v budoucnosti. A nedaleko, v poli místního farmáře, se nachází pradávné pohřebiště, z něhož vyzařuje zlá moc. 

Moje hodnocení: 

Tato kniha je psaná podobně jako ostatní autorčiny knihy a přitom je úplně jiná.

Ocitáme se hned ve třech časových rovinách a to v době anglosasů, kdy vrcholily boje mezi křesťanstvím a starým náboženství, v době nájezdů vikingských lodí, přesněji v roce 865. Druhá rovina je z roku 1865 a třetí je ze současnost.

Hlavní linkou je ze současnosti, kde se Zoe se svým manželem Kenem nastěhují do Suffolku, do staré zrekonstruované stodoly. Kolem jsou milý sousedé, malebné prostředí, ale také vše prostupující mlha, chlad a skoro až nepříjemný pocit.

Zoe se s Kenem už dávno nemilují jako na začátku vztahu a tak si každý jde tak trochu svou cestou. Je to hlavně Zoe, která si všímá podivných úkazů, které se kolem ní dějí. Jak sama říká, jsou to ozvěny dávné minulosti. Poté co se její vidiny stávají stále zřetelnějšími a častějšími, rozhodne se zjistit o co jde a popřípadě jak přízrakům pomoci z dojít klidu. S tímto nelehkým úkolem jí pomáhá soused Leo. A aby toh onebylo málo začíná se mezi ním a Zoe velmi pomalu rozvíjet něco víc než jen přátelství.

Vedlejší ale neméně důležitou linkou je ta ze středověkého panství. Zde se setkáváme s kovářem Danem, jeho ženou Susan, a také s vrchností, zejména s lady Emily. Nešťastnou ženou, které si svůj vztek a frustraci vybíjí na poddaných. V očích všech je zlá a krutá žena. Sledujeme příběh odehrávající se mezi Emily a kovářem Danem. Emily potřebuje otěhotnět a pro tento účel si vybere Dana. Ten z jejího zájmu není zrovna nadšený, odmítne ji a tím si Emily velmi znepřátelí. Ta to samozřejmě nenechává jen tak. A strhne tak něco nepředstavitelného.

V nejstarším období se dostáváme do anglosaské osady. I v této době sledujeme osud páru. Kováře Erica a jeho ženy Esther. Celá osada se zmítá mezi starou vírou a křesťanstvím. Nevědí čemu přesně věřit, co je správné a co špatné...do toho všeho vůdce osady od Erica požaduje vyrobit meč. Ale ne jen tak obyčejný, musí být válečnický, se znaky run a obestřený mocnými kouzly starého náboženství. Meč s názvem Tvůrce osudu.

V obou liniích z minulosti se stane velká tragedie. Jak anglosaská osada, tak středověká kovárna leží na stejném místě. A to tam, kde právě teď žije Zoe s Kenem a Leo. Zdá se jako by se minulost nějakých záhadným způsobem opakovala. A vypadá to, že ani současnosti se něco strašného nevyhne...

Musím říct, že se mi kniha opravdu moc líbila. Hned od prvních stránek mě pohltila a skoro jsem ji nemohla odložit.

V knize je velmi časté přeskakováni z jedné doby do druhé. Někomu by se to možná mohlo zdát chaotické, mě se to naopak velice líbilo. Každá doba má v knize svoji značku pro lepší orientaci: současnost - plachetnici, středověk - podkovu a anglosaská osada - meč. Jednotlivé části se střídají v rychlém sledu, napomáhá to tak dramatičnosti děje. Spolu s hlavními hrdiny prožíváme jejich osud a až do poslední chvíle si nemůžeme být jistí co se s nimi vlastně stane.

I obálka knihy je velmi povedená. Moc se mi líbí rudé barevné provedení a volavka (anglosasky jeřáb) nápaditě předznamenávající jednu určitou dějovou linku.

Za mě velmi povedená kniha, to ale u autorky není nic výjimečného.