Recenze: Hvězdy nám nepřály

Autor: John Green

Název originálu: The Fault in Our Stars

Počet stran: 240

Série: -

Díl v sérii: -

Nakladatelství: Knižní klub

Rok vydání v ČR: 2013

Oficiální anotace:

Hazel Grace diagnostikovali ve třinácti letech rakovinu štítné žlázy, teď je jí šestnáct a rakovina je v posledním stádiu. Nikdo neví, jak dlouho bude žít, ale vědí, že smrt je nevyhnutelná.
 

Hazel Grace tráví dny sledováním nekonečného pořadu Amerika hledá topmodelku a čtením dokola její oblíbené knížky Císařský neduh od holandského spisovatele Petera Van Houtena. Začne z donucení rodičů chodit do podpůrné skupiny, kde se schází lidé s rakovinou. Tam se seznámí s okouzlujícím Augustem Watersem, neboli Gusem, s klukem, jenž vyšel z boje s rakovinou s amputovanou nohou.

Hazel začne trávit s Gusem hodně času. Baví se například sledováním filmů, hraním videoher a jinými naprosto běžnými činnostmi. Gus jednoduše probudí v Hazel znovu chuť žít. Hazel si ale plně uvědomuje, že brzy umře, a proto se zpočátku bojí do Guse zamilovat, neboť má obavy, že mu její smrt zlomí srdce. Gus ji ale neustále přesvědčuje, že by si tu krásu zamilovanosti měli užít právě proto, že oba dobře vědí, jak málo času jim zbývá.

Moje hodnocení:

Hvězdy nám nepřály, je kniha, které jsem se mnoho let vyhýbala a teď po dočtení nechápu, proč jsem to dělala. Tuto dobře známou knihu s tématem rakoviny již téměř každý četl a ve většině případů z ní byl nadšený. A ani já nejsem výjimkou.

Jde o příběh, který i přes mnohokrát opakované téma, působí originálně a zajímavě. V tomto případě téma smrtelné nemoci nepůsobí jako ohrané klišé, ale jako velká dávka naděje.

Hlavními hrdiny knihy jsou mladí lidé Hazel Grace a Augustus.

Hazel je mimo jiné i vypravěčkou příběhu a setkáváme se s ní, kdy už xtým rokem bojuje s nevyléčitelnou formou rakoviny. Její stav je stabilizován, ale nelepší se a už se ani nikdy nezlepší. Samozřejmě, že i ona si prošla deziluzí a zanevřením na svět, teď je ale ve fázi, kdy se snaží užít si poslední krásné dny na světě a nelpět tolik na své nemoci. S tímto pohledem na svět jí pomáhá druhá hlavní postava, a to

Augustus. Pohledný kluk bez nohy, kterou ale vynahrazuje svým ostrovtipem, skvělými sarkastickými poznámkami a pozitivním přístupem ke všemu. I on prodělal rakovinu a proto si umí vážit života.

Autor dokázal napsat silný příběh lásky dvou mladých lidí, kteří si i přes nepřízeň osudu snaží udržet zdraví rozum a životní optimismus. A to hlavně díky nahlížení na svět z úhlu pohledu, který je zdravým lidem cizí. John Green má dar psát i o těžkém tématu s jistým optimismem a opravdu velmi čtivým způsobem. Stránky pod rukama utíkají, člověk ani neví jak. Jak už podle tématu patrné, je třeba se připravit na silnou dávku emocí. V jedné části se člověk směje, v druhé pláče... je to jako na houpačce. A samozřejmě dojemný konec, který ale pro mě osobně dopadl jinak, než jsem předpokládala před přečtením knihy.

Ve výsledku je kniha něčím, co by si měl přečíst každý bez rozdílu věku. Určitě si v ní najde to své. Teenager si najde svou romantickou linku, vzdor proti autoritám a dojemný konec, dospělý čtenář nalezne hlubší poselství na první pohled neviděné.

Obálka knihy je moc pěkná, skvělý nápad jsou krátké citáty z knihy na modré části. Mě osobně se líbí víc, než novější filmová, a to nejen proto, že filmové obálky s osobami moc nemusím.. Tahle má v sobě větší kouzlo.

Stellouškovo hodnocení:

Hvězdy nám nepřály je kniha, ve které je smutek, radost a spousta emocí. Než mi sestra půjčila knihu z knihovny, ani jsem ji neměla chuť číst, ale když jsem knihu viděla, tak už jsem podle obálky věděla, že se mi to bude líbit.

Hlavní hrdinové knihy se jmenují Hazel a Augustus.

Hazel je hnědovláska s krátkými vlasy. Má v nose kanylu, kvůli rakovině. Chodí do podpůrné skupiny. Chodí tam ale z donucení, protože se jí tam moc nelíbí.

Augustus má hnědé, krátké, kudrnaté vlasy a má amputovanou nohu, kvůli nádoru. Podle Hazel má charismatický úsměv.

Izák byl kamarád Guse a Hazel, díky kterému se poznali v podpůrné skupině a který kvůli rakovině přišel o jedno oko, které má skleněné. Hazel má skvělé rodiče, protože by pro ni udělali cokoli. Gus to má s rodiči stejně.

Celý příběh je vyprávěný z pohledu Hazel. Příběh byl čtivý a stránky utíkaly samy. Kniha se mi moc líbila a klidně bych ji přečetla ještě jednou. Obálku má krásnou a hned mě upoutala. Jsem ráda, že jsem si ji přečetla. 

 Pokud chcete Stellouška sledovat můžete tady: