3x mini recenze: Pták, Anděl, Hlídač č. 47

Autor: Richard Weiner

Název originálu: Pták

Počet stran: 54

Série: -

Díl v sérii: -

Nakladatelství: Otakar Janáček

Rok vydání v ČR: 1913

Oficiální anotace:

Sbírka přírodní a reflexivní lyriky. Podobenství o lidech vyloučených na okraj společnosti (střídají se hlasy ptáka, tuláka a poutníka).

Moje hodnocení:

Kniha Pták, je kratičká sbírka básní, které jsou vyprávěné z pohledu vyvrženců společnosti stojících na okraji. Jsou tulák, pták a poutník, z nichž hlavně části z pohledu ptáka působí nejzajímavěji. V průběhu celé sbírky působí jakýsi pocit melancholie, vykořeněnosti a disharmonie. Nejspíš je to tím, že sbírka byla napsána pod impresionistickým vlivem. Všechny básně jsou tedy přírodní, reflexivní nebo impresionistický lyrika.

Básně na sebe logickým způsobem navazují, v jejich vyprávění se střídají právě hlavní vypravěči tulák, pták a poutník a ve výsledku celá sbírka podává ucelený pohled na jeden smutný příběh. Dojemný konec se čtenáři snaží otevřít oči a vlastně působí jako jakási metafora na společnosti a chování osob v ní.

Díky tomu, že básně nejsou jen náhodně složené za sebou, ale vypráví jakýsi ucelený příběh se sbírka velmi dobře čte. Navíc je opravdu krátká, takže je přečtená hned. I přesto, že jsem k ní přistupovala skepticky, ve výsledku jsem spokojená.

Obálka knihy není nijak výrazně krásná, spíš naopak. Je ale z roku 1913, takže nějaká ta vada na kráse je omluvitelná.

Autor: Jáchym Topol

Název originálu: Anděl

Počet stran: 136

Série: -

Díl v sérii: -

Nakladatelství: Torst

Rok vydání v ČR: 2017

Oficiální anotace:

Od prvních řádků této knihy je čtenář vržen do města, v němž vedle ulic, domů a krámků prochází i jakýmsi podzemím, odvrácenou stranou labyrintu. Střetávají se v něm dva světy, do nichž hlavní hrdina Jatek nepatří, a přesto v nich žije. Z jednoho světa vychází a ke druhému se pouze přibližuje. V každém z nich pak na něho čeká silná tajemná ingredience, která dělá život životem - láska, nebo drogy. V každém z nich na něj číhá tajemný zákon smrti, jáma, nebo Anděl Exit- východ nebo smrt. Smíchovská balada se odehrává v dnes již téměř zmizelých kulisách skutečné pražské čtvrti.

Moje hodnocení:

Zvláštní příběh z prostředí pražské spodiny v období přelomu 80. a 90. let 20. století. Příběh je vyprávěný z oblasti Smíchova, který není, takový jak ho známe dnes. Ještě se v něm drží spodiny, jako veksláci, prostitutky, zlodějíčci a další podivné existence. Ani hlavní hrdina není úplně v pořádku. Zastihneme ho v psychiatrické léčebně, kde se léči ze závislosti na drogách a podle toho také vypadá jeho životní příběh a styl vyprávění. Na to, jak je kniha krátká se v ní řeší velké množství problému a životních osudů mnoha lidí. Řeší je správné slovo, protože se vesměs nedořeší. Vše zůstává otevřené, neurčité, nedokončené.

Po celou dobu čtení jsem měla pocit, že na mě autor chrlí příval slov s minimálním smyslem. Hlavní dějová linka je prokládána retrospektivními vsuvkami, není jasné co se zrovna děje. Navíc naprosto chybí uvozovky, jako vyznačení přímé řeči.

Rozhodně se jedná o zvláštní čtení a to jak po jazykové, tak po obsahové stránce. Ale já jsem si s tímto autorem evidentě nesedla. Nevím, jestli někdy vyzkouším jinou z jeho knih, v současné době jsem spíše na rozpacích a nevím, co si myslet.

Obálka knihy působí steně zvláštně jako její obsah. Teď po dočtení mi je jasnější smysl postavy s pohled upřeným k obloze a křečovitě se  přidržující zdi.

Autor:  Josef Kopta

Název originálu: Hlídač č. 47

Počet stran: 256

Série: -

Díl v sérii: -

Nakladatelství: XYZ

Rok vydání v ČR: 2008

Oficiální anotace:

Psychologické drama o válečném veteránovi, který se vyrovnává se svým osudem, životními zkušenostmi, láskami a s osudovou žárlivostí. Hrdina, který nadevšechno miluje lidi a k životu nutně potřebuje kontakt s nimi, hrozí se návratu do tvrdé, samotářské služby a po vyléčení svou hluchotu předstírá. V této hluchotě však pozná všechnu drsnost, sobectví a zlomyslnost lidí. Knížka se stala literární předlohou nového filmu Filipa Renče s Karlem Rodenem v hlavní roli. Román Josefa Kopty zfilmoval poprvé v roce 1937 Josef Rovenský s hercem Jaroslavem Průchou. Druhou verzi, v níž spojil režii s hlavní rolí, natočil roku 1951, už v americkém exilu, Hugo Haas pod názvem Pickup.

Moje hodnocení:

Hlídač č. 47 je kniha spadající do kategorie psychologického románu. A to z jednoho prostého důvodu. Spíše než příběhu samotnému je věnován velký prostor psychice hlavní postavy, kterou je František Douša. Mnohokrát je čtenáři dovoleno nahlédnout mu do "hlavy", do jeho myšlenek a myšlenkových pochodů. Nechybí úvahové pasáže.

Hlavním tématem knihy je láska člověka a to, jak ho může změnit. Potom také pomluvy a pověrčivost, které vedou k tragickému osudu člověka a bohužel jsou věčné. Název knihy je spojen s hlavní postavou Doušou, protože jako vysloužilý voják po prusko-rakouské válce, se stává hlídač na železničním přejezdu č. 47.

V knize se objevuje vícero postav. Mezi nejzásadnější patří Doušova manželka s dětmi a obyvatelé vesnice, zejména Ferda, kvůli němuž Douša nepřímo ztratí vše. Většina z nich je však popsána jen zběžně, největší místo je věnováno Doušovi a jeho předstírané hluchotě.

Ač se na první pohled nemusí zdát, kniha je opravdu zajímavá. Hlavně sledovat Doušův přerod a myšlenkové pochody. Překvapivě se velmi dobře čte. Jediné co mě mrzí je, že samotný děj je spíše upozaděn a vždy, když se zdá, že přichází zajímavá pásaž, je velmi rychle ukončena.

Obálka knihy se mi líbí. Z tohoto nového vydání je jasně patrné, co hlídač č. 47 znamená. Navíc působí takovým zvláštním dojmem, ohnivě zbarvený kouř je jakousi předzvěstí děsivých událostí, které mají přijít.