Recenze: Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých


Autor: Olga Tokarczuková

Název originálu: Prowadź swój pług przez kości umarłych

Počet stran: 264

Série: -

Díl v sérii: -

Nakladatelství: Host 

Rok vydání v ČR: 2010


Oficiální anotace: 
Román Olgy Tokarczukové by bylo možno označit jako „morální thriller“. Hlavní hrdinkou příběhu je Janina Duszejko, stavební inženýrka, která si musí vydělávat na živobytí jako učitelka angličtiny a zeměpisu na škole v Kladské kotlině, na česko-polském pomezí. V zimě pracuje také jako správkyně letních bytů. Její vášní je astrologie a nade vše miluje zvířata. Snaží se jim všemožně pomáhat a chránit je, bojuje proti lidem, kteří jim ubližují. Varuje před nerozvážným ničením přírody, vidí lidské osudy vepsané do hvězd. Patří k okruhu nadšených čtenářů anglického básníka Williama Blakea (název knihy je citát z jeho básně). Jednoho dne je Janinin soused nalezen mrtvý. Následuje další vražda a pak další... Pytláci i významní členové společnosti záhadně umírají. Jen zvířata jsou němými svědky. O těchto vraždách hrdinka něco ví, policie ji však ignoruje – jenže Janina Duszejko dokáže číst ve hvězdách...

Moje hodnocení: 

Všechno není tak, jak se na první pohled zdá. Své o tom ví hlavní postava románu Jana Dušejková, ochránkyně zvířat a všeho živého, učitelka a astroložka.

Ocitáme se na polsko-českém pomezí v Kladské kotlině, kde Jana spolu se svými nemnoha sousedy žije. Jako postarší žena vypomáhá ve škole, kde učí angličtinu. Nesnáší každého kdo ubližuje živým tvorům, a to se právě teď děje. Když se začnou za záhadných okolností objevovat mrtvoly právě nepřátel zvířat a přírody, spouští se velké vyšetřování. Stop ale moc není. Jen zvířata jsou němými svědky, zvířata a paní Dušejková, která jak se zdá o vraždách něco ví.

Hlavní postavou a vypravěčkou je Jana Dušejková. Postarší žena, žijící skoro na samotě. Jejím životním posláním je ochrana zvířat a přírody a je ochotna udělat cokoliv jen aby svému poslání dostála. Neustále sepisuje petice a posílá dopisy na polici, že se v lese děje bezpráví zvířatům, která jsou jen pro zábavu myslivců střílena. Nikdo ji ale nebere vážně. Její největší vášní je astrologie. Díky ní zná například datum své smrti, co se komu stane a kdy...stačí jí k tomu jen datum a hodina narození daného člověka.
Když se začnou objevovat mrtvoly, paní Dušejková je skoro pokaždé u toho, když se naleznou. Taky je z toho celá vyplašená. Má svoji teorii, že za vraždami stojí zvířata - srny, té ale nikdo nevěří a jen se Janě smějí. Ona jako křehká duše neví jak lidem otevřít oči, aby konečně pochopily.

Spolu s Janou je v knize ještě několik hlavních, převážně mužských postav. Jako je její soused a morous Mátoha, bývalý student Dion, se kterým po večerech překládá básně anglického spisovatele Blakea a mnoho vyšetřovatelů. Všechny postavy jsou věrohodně vykresleny a do děje zasahují jen lehce. Převážně se všechno točí kolem Jany.

Po knize jsem sáhla hlavně díky ukázkám na film. Zalíbil se mi námět a celá myšlenka knihy. Osobně jsem ještě žádný "morální" thriller nečetla a tak jsem byla zvědavá, jak se mi bude nakonec líbit.

Prvotní myšlenkou knihy je to, jak se chováme k přírodě a zvířatům kolem nás. Autorka se nás snaží upozornit na to co se děje a nikdo se nad tím nepozastavuje, vybíjení zvířat, ničení přírody... Kromě toho zajímavě popisuje jednotlivé vraždy a okolnosti za kterých se staly.

Ale na to, že se jedná v podstatě o krimi knihu, mi přišla poměrně rozvláčná a zdlouhavá. Akce se v ní člověk skoro nedočká a i na první pohled zajímavé scény jsou napsány tak, že v nich akce v podstatě chybí.

Před každou kapitolou je krátký verš z básní od Blakea, které se mi moc líbili a některé mě hodně zaujaly. Autorka sama má Blakeovy básně ráda, což je na knize vidět. Hlavní postava je Blakeem posedlá a v knize jsou časté narážky na jeho tvorbu.

Hodně mě překvapil závěr knihy. Něco jsem očekávala, ale to co se stalo jsem úplně nečekala. Kniha má svoje klady i zápory, ale celkově se mi kniha líbila a nejspíš splnila autorčin záměr, zamýšlela jsem se u ní a ještě po přečtení jsem na ni myslela.

Obálka knihy se mi líbí. Podle mě přesně vystihuje atmosféru knihy. Srna na pozadí lesa s přimícháním zelené barvy, to je přesně spojení pod kterým bych si představila paní Dušejkovou.

2 komentáře:

  1. Trošku starší knížka, koukám? Já se o ní doposud vůbec nevěděla! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jo, já jsem o ní doteď taky neslyšela...:))

      Vymazat

Děkuji za zanechání jakéhokoliv komentáře nebo postřehu.