Recenze: 2 dramata od Tennessee Williamse


Název: Tramvaj do stanice Touha

Název originálu: A Streetcar Named Desire 

Počet stran: 104

Série: -

Díl v sérii: -

Nakladatelství: Artur

Rok vydání v ČR: 2012

Oficiální anotace:
Vrcholné dílo moderního amerického psychologického dramatu z roku 1947. Příběh odehrávající se po válce ve francouzské čtvrti New Orelansu sleduje hluboce niterný život citlivé a iluzí plné Blanche DuBoisové, přijíždějící navštívit svou vitální sestru Stellu, která se provdala za primitivního hrubce Stanleyho Kowalského. Ve chvíli kdy si žena poznamenaná smrtí homosexuálního manžela myslí, že našla štěstí v novém vztahu, dojde k zborcení veškerých iluzí.
Moje hodnocení:

Do středu dění  dostáváme se spolu s  Blanche DuBoisové, která přijíždí za sestrou Stellou a jejím manželem. Blanche je zhrozena prostředím v němž její sestra žije a ani její manžel se jí moc nezamlouvá. Snaží se ale nic neříkat a chovat se tak, jak se správná návštěva chovat má.
Postupem času ale přestává dbát na dobré mravy, nárokuje si v podstatě celý byt (skládající se jen ze dvou místnosti) a Stella se o ni musí starat jako o nemohoucí. Obě sestry jsou ale s tímto pořádkem spokojeny, Stella zná Blanche celý život a rozumí jejímu křehkému zdraví, proto se jí zásadně nikdy a v ničem neprotiví.

Blanche nejprve po svém příjezdu působí jako ubohá bezbranná příbuzná, která jen ze sesterské lásky navštívila svoji sestru. Postupem času se z ní ale vyklube nemilá postava, myslící jen na sebe a skrývající nehezkou minulost. V závěru knihy se ale mnoho z její minulosti a i současné chování vysvětluje. A nezbývá nic než Blanche litovat.

Stella je příjezdem sestry nadšená. Dělá vše co jí na očích vidí a nepřijde jí na tom nic divného. Je milá, důvěřivá a laskavá ke každému kolem sebe, a to i když se oni k ní tak rozhodně nechovají. Je postavená mezi lásku a povinnost poslušnosti vůči manželovi a náklonnost k sestře. Funguje jako hromosvod mezi nimi a ne vždy je to pro ni příjemné, nebo jednoduché.

Stanley Kowalski, Stellin manžel je typický člověk z nižších vrstev. Je to polák, což mu mnoho lidí neustále otlouká o hlavu a Blanche není vyjímkou. Kvůli tomu ji ještě více nemá rád. V hloubi duše Stellu nejspíš miluje, ale neumí a asi ani nechce to jakkoliv dávat najevo.

V knize se objevují převážně dialogy, ale i přesto, nebo možná právě proto pronikáme do hlubin duše jednotlivých postav, poznáváme jejich charaktery a nakonec je nejspíš i politujeme...





Název: Kočka na rozpálené plechové střeše

Název originálu: Cat on a Hot Tin Roof 

Počet stran: 130

Série: -

Díl v sérii: -

Nakladatelství: Artur

Rok vydání v ČR: 2012


Oficiální anotace:
Neschopnost komunikace mezi nejbližšími, touha po penězích, bolestná odhalení pravdy, strach ze smrti, ale zároveň ze života ve lži, pocity opuštěnosti v blízkosti těch, které milujeme. To vše čtenář nalezne ve hře jednoho z největších dramatiků 20. století
Moje hodnocení:

Druhá autorova hra je o podobná a přesto úplně jiná. Do knihy skáčeme uprostřed rodinné oslavy staršího muže (taťky), majitele rozlehlých plantáží a hlavy početná rodiny, která se sjela. aby mohla nemocnému taťkovi popřát a oslavit s ním narozeniny.

V knize se objevují v podstatě jen členové rodiny. A to bratři Brick a Gooper, se svými manželkami Margaret a Mae. Tyto dva páry se nemají rády, jeden na druhého donáší rodičům a oba chtějí dědit, samozřejmě vše, bez rozdělení. Neustále vymýšlí proč oni jsou ti lepší a vhodnější pro dědictví a jeden velký rozdíl mezi nimi se neustále omílá. Mae a Gooper mají pět dětí, šesté na cestě, Margaret a Brick nemají ani jedno, v manželství jim to moc neklape a Brick pije.

Taťka a mamka jsou oba přesvědčení, že taťkovi vlastně nic není, nejspíš je to jen něco se střevy. Na to se oba upínají a taťka rozhodně nehodlá umřít. Jako silný, tvrdý a zásadový muž, kolem kterého se vše točí a to co řekne je zákonem se s nemocí jen tak nesmíří. Oproti tomu mamka je tlustá ženuška, která svému muži i zbytku rodiny udělá cokoliv co jim na očích uvidí. Nikdo ji ale neocení.

Na oslavě jsou ještě doktor Baugh a důstojný pán Tooker, tito dva muži jsou nositeli špatných zpráv. Taťka je skutečně vážně nemocný - umírá na rakovinu, která je už značně rozšířená...

V knize jsou velmi časté dlouhé monology jednotlivých postav, při kterých si vylévají srdce, řeší problémy ale hlavně budoucí život a případné dědictví.
I když se může téma zdát jako banální, je třeba dostat se pod povrch a číst mezi řádky. V tom je totiž skryté poselství celé knihy.



Shrnutí:
Obě knihy mě svým způsobem bavily. Samozřejmě by se jim něco vytknout dalo. Mě osobně vadil u obou knih hodně otevřený konec, kdy se vlastně nic neuzavřelo. Na druhou stranu autor za knihy dostal Pulitzerovu cenu, která se nedává jen tak někomu.
Číst dramata je něco jiného než klasickou knihu a je třeba k tomu tak přistupovat. Já jsem si obě knihy užila a ráda bych si v budoucnu do autora ještě nějakou další přečetla.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za zanechání jakéhokoliv komentáře nebo postřehu.