Recenze: Vladařky - Ženy, které tvořily dějiny

Autor: Gertrud Fusseneggerová

Název orginálu: Herrscherinnen

Počet stran: 264

Série: -

Díl v sérii: -

Nakladatelství: Brána

Rok vydání v ČR: 1999

Oficiální anotace:

Galerie žen, které, jako významné panovnice, ovlivňovaly světové dějiny od 16. stol. do současnosti.
Vedle osudů evropských panovnic a ruských careven tu najdeme i portrét indické političky Indíry Gándhíové. Publikace je doplněna přehledem historických dat a rodokmeny popisovaných osobností.

Moje hodnocení:

Pohled do všedního života žen, které sehrály významnou roli v historii.

Všichni známe panovnice, které vládly své zemi, mnohdy lépe než muži. Víme o jejich činech, velikosti a odhodlání. Co se ale skrývalo v pozadí? Jaké skutečně byly? Co jejich starosti a radosti? Kde braly sílu bojovat proti zášti a nenávisti mužů, kteří na trůně odmítali uznat ženu? Přesně na tyto otázky dává kniha odpovědi.

Postupně se odvíjí osud sedmi významných vladařek, které jsou představeny nikoliv jako monarchové bez kouska citu, ale jako "obyčejné" ženy, které se jen snaží co nejlépe zvládnout svou roli. Ať už je to role matky, manželky, ženy, nebo panovnice. Ukazuje se, jaké bylo jejich rodinné zázemí, co je těšilo a co naopak nenáviděly. Jak si představovaly svůj život a kde nakonec skončily.

První z vladařky nemůže být nikdo jiný než Alžběta I. Tudorovna, neboli Panenská královna. Tato žena byla od prvního okamžiku rozhodnuta vládnou sama, bez manžela a co nejlépe. Je zde popisována jako sebejistá, silná žena, která si jde vždy za svým. Z lidské stránky je ale uveden její strach ze svazku manželského, což se vzhledem k osudu její matky (poprava) nezdá vůbec divné. Tehdejším lidem její povaha ale nedával spát.

Druhá je Kristina Švédská, o které jsem já osobně nevěděla téměř nic. I její osud nebyl jednoduchý. V tomhle případě jsem ale nenašla pohnutky k lítosti. Za většinu svých problémů si mohla sama. To jak je řešila odpovídalo tehdejší mentalitě. Pro mě v dnešní době však zůstává její osud jen málo pochopen.

Carevna Kateřina II. Veliká. Žena jež dokonala a vylepšila odkaz Petra Velikého a přestože nebyla rodilá Ruska, je považována za jednu z největších postav ruské historie. Tato žena byla prototypem osoby, jež změnila doba a okolnosti ve kterých žila. Z milé, plaché a rozvážné dívky se stala silnou, na tehdejší poměry velmi emancipovanou ženou, jdoucí si tvrdě za svým. Příliš ne neohlížela na pravidla a konvence a přesto se dokázala na carském trůně udržet řadu let. 

Nesmí chybět nám dobře známá Marie Terezie, která je onou silnou ženou v našich zemích. I přestože vládla sezdána, dá se počítat jako samovládkyně. Učíme se o ní všichni, kdo ale ví, co přesně Marie Terezie udělala a jaký měla osud. Nebylo nic jednoduché jako mladá nezkušená dívka nastoupit na trůn a vést celou zemi. Tato prvotní úskalí se na její psychice i chování podepsala a dá se říci, že čím byla starší, tím neústupněji si šla za svým. Jeden příklad z mnoha je její sňatková politika. Svých mnoho dětí velmi šikovně provdala do míst, kde Rakousko-Uhersko potřebovalo spojence, přání dětí nebyla důležitá. Nelze ale vyvrátit, že pro nás udělala mnohé a o jejích reformách se učíme stále.

Anglická panovnice Viktorie. Jedna z nejdéle vládnoucích monarchů. Moderní, pokroková a silná žena. Tak by se dala popsat další z vladařek. Osobně mě její osud zajímal asi nejvíce protože jsem vždycky tíhla k viktoriánské Anglii. (další důkaz toho, jak velká panovnice to byla - je po ní pojmenována celá jedna epocha). Viktorie stejně jako ostatní zmíněné panovnice musela překonávat příkoří a nejednu překážku. Za její vlády se z Británie stala silnou, prosperující zemí s mnoha koloniemi po celém světě. Překvapilo mě, že tato silná žena, nebyla příliš dobrá matka a manželka. Na svého muže vyvíjela nátlak a chtěla mít vždy poslední slovo, naopak svých dětí si v podstatě nevšímala, někdy je prý třeba půl roku neviděla. Což je z dnešního úhlu pohledu nepředstavitelné. Nejspíš je to ale daň za to jak výbornou panovnicí byla.

Poslední ženou, vládkyní je Indíra Gandíová, která se za panovnici přímo považovat nedá, do knihy byla i přesto zařazena. Sama jsem před čtením nevěděla o koho přesně jde a co vykonala. Byla to významná indická politička, jejíž otec a později i ona sama se podíleli na osamostatnění a odtržení Indie od Velké Británie, jejíž kolonií dlouho byly. Z výše zmíněných panovnic je Indíra nejmladší, doba, o které mluvíme je přelom 20. století. Tudíž se jedná téměř o současné dějiny. Její osud a to co dokázala vykonat je velmi zajímavý a můžeme ji jen obdivovat, že se dokázala postavit do čela válkou, nepokoji a hladomorem zdecimované země. Tragické je, jak se jí její krajané odvděčili za dobro, které pro ně vykonala.

Každá panovnice měla svůj osud a překážky, které musela překonat. Je zajímavé si o jejich životě přečíst a podívat se na ně z jiného úhlu pohledu. I přesto, že byla kniha plná faktů, velice dobře se četla a beletrizovaná forma jí jedině prospěla. Pro každého, kdo má rád historii, bude kniha jistě výborným čtením. Věřím ale, že i nehistorikové si četbu užijí.

Obálka knihy pro mě nebyla příliš zajímavá. Jsou na ní vyobrazeny tři z výše zmíněných vladařek. Jsem toho názoru, že by se dala obálka zpracovat mnohem zajímavěji a lákavěji.