Recenze: Špulka modré nitě

Autor: Anne Tylerová

Název originálu: A Spool of Blue Thread

Počet stran: 296

Série: -

Díl v sérii: -

Nakladatelství: Ikar

Rok vydání v ČR: 2016

Oficiální anotace: 

Jeden dům. Jedna rodina. Tři generace.
Rodina Whitshankových oplývá jakýmsi nepopsatelným nádechem výjimečnosti, zároveň se ale podobá jakékoli jiné rodině. V příbězích, které jednotliví protagonisté vyprávějí sobě i jiným, odhalují jen část pravdy – a některé kousky skládačky vyplouvají na povrch až po mnoha letech. Jako ve všech rodinách i v té jejich je spousta lásky a smíchu, stejně jako zklamání a žárlivostí. V centru vyprávění jsou manželé Abby a Red a jejich čtyři děti, především nejmladší syn Denny, neschopný se vázat ani k povinnostem, ani ke vztahům či práci, zároveň rozčilující i přitažlivý, který se do rodiny vrací a zase mizí, rozvíří emoce a stáhne se.
Rodinná sága začíná ve dvacátých letech minulého století, kdy do Baltimoru přicházejí Redovi rodiče Junior a Linnie a táhne se až k Abbyiným a Redovým voučatům na počátku nového století. Hlavně se ale odvíjí kolem krásného domu, který patriarcha Junior kdysi postavil pro bohatého zákazníka a pak získal pro sebe.

Moje hodnocení:

Tak jak je v názvu knihy i příběh se rozplétá velmi pomalu a postupně se odvíjí příběh tří generací jedné rodiny. Jako nitka, kterou musíme pochopit a rozmotat, pak až příběh začne dávat smysl.

Ocitáme se v domě rodiny Whistankových. Obyčejné rodiny, která má někdy dobré a někdy špatné dny, ale vždy se s nimi popasuje, jak nejlépe může. Od zakladatelů rodu Juniora a Linnie Mae, po syna Reda s manželko Abby a jejich děti, všichni jsou vychování tak, aby pohrdali vyšší třídou a byli hrdí na to, že oni pracují rukama a na vše si museli vydělat poctivou prací.

Nejvíce hrdí jsou na svůj dům, do jehož stavby vložil děd Junior kousek sebe a po celý život dům opravoval a upravoval jako by to bylo jeho dítě. Musí se nechat, že dům/vila je to vskutku nádherný a rodina má právo být na něj pyšná. V podstatě je to člen rodiny. V knize hraje velmi výraznou, leč nenápadnou, roli. Funguje jako stmelující prvek rodiny, kde se všechny odrostlé děti stále rády schází.

To co určitě stojí za vypíchnutí, jsou charaktery jednotlivých postav, které byly velmi propracované a uvěřitelné. Každá z postav měla svoji vlastní povahu a prožitou historii, kterou pomalu odkrývala.

Děj se odehrává v současnosti, ale v určitých místech, když se to hodí, nebo postavy vzpomínají, se příběh vrací do minulosti. Není to minulost nijak vzdálená, ale i tak je to příjemní zpestření. Dozvíme se například jak se současní majitelé domu Abby a Red do sebe zamilovali, jak zakladatelé Linnie Mae a Junior žili před tím, než přišli do velkého města a rozhodli se být spolu a další. Díky těmto pohledům do minulosti si můžeme na postavy udělat ucelenější názor a v mnoha případech pochopíme jejich současné chování.

Přesto všechno o knize musím říct, že je spíše rozvláčnější a zdlouhavější a v některých pasážích skoro až nudná. Nejspíš je to tím, že autorka opravdu chtěla ukázat život naprosto obyčejné rodiny, která neprožívá žádná velká dramata, a její členové jsou nudní lidé bez fantasie. Na můj vkus to ale bylo možná až moc rozvláčné. K tomu, aby se mi kniha, líbila nepotřebuji akci nebo vraždy, ale aspoň občasné vybočení ze stereotypu vyprávění. Čehož jsem se v této knize nedočkala.

Na druhou stranu, i když se téměř nic neděje, je příběh poměrně čtivý. Je vidět, že autorka umí psát. Jen mě osobně tato kniha příliš nesedla, a to i přestože rodinné ságy zbožňuju.

Obálka knihy je krásná a zaujme na první pohled. Pokukovala jsem po ní několik let, ale až teď jsem se k ní dostala. V podstatě obálka, název knihy i obsah spolu krásně korespondují. Špulka modré nitě se stáčí celým příběhem a až po pomalém rozmotání pochopíme, co stálo na začátku všeho.