Knižní přírůstky #37

První přírůstky nového roku 2021 jsou tady. Tentokrát jsou to čtyři knihy přičemž tři jsou výhry (nechápu, jak se to stalo) a jedna je nová štafeta, které se účastním. Takže vzhůru na to.

Jako první začnu již zmíněnou štafetou. Nejedná se o nic menšího než Daisy Jones & The Six od Taylor Jenkins Reid. Knihu, která se v posledních týdnech objevovala naprosto všude. Sama jsem měla v plánu si knihu koupit, případně půjčit z knihovny, a jaké to bylo překvapení, když se naskytla možnost, přečíst si knihu v rámci štafety.

Datum 12. července 1979 s sebou přineslo rozpad jedné z nejslavnějších rockových kapel 70. let. Co vedlo všech sedm členů skupiny k tomu, aby se nečekaně a navždy rozešli? Teprve po několika desetiletích podává každý ze zúčastněných muzikantů své vlastní vysvětlení.
Zpěvačka a písničkářka Daisy Jones se po společném turné chystá spolupracovat s kapelou The Six a jejím frontmanem Billym Dunnem na novém albu. Setkání dvou silných a mimořádně talentovaných osobností nemůže zůstat bez následků pro celou skupinu. Na jedné straně stojí osobní sympatie a antipatie, na straně druhé závislosti a tvůrčí vypětí.
Všichni si užívají uvolněnou atmosféru kalifornských hudebních klubů a nahrávacích studií i život na turné, avšak hudební producenti mají své vlastní zájmy. Příběh inspirovaný světoznámou kapelou Fleetwood Mac zobrazuje vrcholnou éru rockové hudby v sestřihu fiktivních rozhovorů.

 

 

Jako další je to dvojice knih z volně navazující série, o kterých jistě také každý slyšel. Možná je to díky jistému kontroverznímu ovzduší, které se kolem nich vznáší. Je to Jeho banán a Její třešničky od Penelope Bloom. Za knihy moc děkuji knihám Dobrovský, na jejichž facebookovém profilu se mi je povedlo získat. Už podle anotace to vypadá na vtipné čtení, takže se moc těším. 

Můj nový šéf má rád pravidla. Jedno z nich si ale nikdo netroufne porušit... Nesmí se mu sahat na banán. Jako vážně. Tenhle chlápek je závislej na draslíku nebo co. Jasně, že jsem si na něj sáhla. Jestli to chcete rozebírat do detailu, ve skutečnosti jsem si ho i strčila do pusy. A co je ještě horší? Sežvýkala jsem ho… a polkla. Já vím. Pěkně zlobivá holka. A pak jsem ho uviděla. Možná byste tomu nevěřili, ale když se člověk dusí něčím banánem, neudělá to na jeho majitele zrovna ten nejlepší první dojem.

 

Jak jsem ji potkal? Gentleman se přece nechlubí. Naštěstí nejsem gentleman. Nejdřív jsem jí zaplatil za věneček (tím myslím zákusek, ale o to nejde), vzápětí jsem ji defloroval. A potom? Nechal jsem jí vizitku a odešel odtamtud jako král. Jo, dalo by se říct, že jsme si vážně padli do oka.
Jak jsem potkala Williama? Přišel ke mně do pekárny, koupil si věneček, ukradl květiny z vázy – pořád netuším, co s nimi chtěl dělat – a nechal mi svou vizitku. Než vám řeknu, jak jsem s ní naložila, měla bych něco vyjasnit: William mi vstoupil do života v ten nejhorší možný okamžik. Pekařství krachovalo, můj vlezlý bývalý mě odmítal nechat na pokoji. A jen tak mimochodem jsem byla pětadvacetiletá panna, což mi mí přátelé neustále předhazovali.
Vyřešit poslední z mých problémů s Williamovou pomocí by bylo jako zabít mouchu kladivem – přehnané, ale úžasné. William byl neuvěřitelně přitažlivý – byl sexy přesně tím způsobem, který ženské nutí dělat pitomé věci, a já kvůli tomu myslela na úplné šílenosti.
Napadlo mě, že kdyby ji zabil William se svými nemožně vypracovanými svaly, té mouše by to ani nevadilo – a já na tom byla stejně. A tak jsem mu zavolala.
Možná jsem věděla, že to není dobrý nápad. Možná jsem se řítila vstříc katastrofě. Věděla jsem, že si koleduju o potíže, když se do telefonu zasmál tím svým hlubokým sexy hlasem a řekl: Pořád mám chuť na ten váš věneček. Nabízíte donáškovou službu?

 

 

No a poslední je výhra od knihomolky Allys. Už po třetí v řade jsem se na instagramu účastnila jejího adventního kalendáře, který mě baví plnit a ani ve snu by mě nenapadlo, že ze spousty těch, kteří se zapojili, vybere zrovna mě jako vítěze a výherce krásného balíčku. O ten jsem se prostě musela podělit. Takže ještě jednou moc děkuji. Balíček mi udělal opravdu radost.

Krásné bylo už to, jak byly jednotlivé dárečky zabaleny - skutečně to byly vánoční dárečky (balící papír, stužka). A co se v nich skrývalo? Nádherná malovaná plátěná taška, záložka do knihy, kterou si s největší pravděpodobností nechám zalaminovat, svíčka Godric's Hollow, útloučká sbírka poezie od Evy Pelikánové i s autogramem a jako hlavní dárek kniha Návod na vraždu pro hodné holky. Když jsem knihu rozbalila, musela jsem se smát. Mám ji doma, dokonce už i přečtenou (recenze). Tomu říkám náhoda.