Recenze: Klíč

Autor: Kathryn Hughesová

Název originálu: The Key

Počet stran: 344

Série: -

Díl v sérii: -

Nakladatelství: Cosmopolis

Rok vydání v ČR: 2021

Za recenzní výtisk moc děkuji nakladatelskému domu Grada, přesněji pak nakladatelství Cosmopolis!

 

Oficiální anotace:

Zdravotní sestra Ellen Crosbyová nastoupí do nemocnice pro duševně choré. Přestože netuší, co ji zde čeká, je plná energie a naděje, že bude pomáhat potřebným. Když pozná mladou ženu, kterou do ústavu přivezl její otec, netuší, že již brzy ji čeká rozhodnutí, které jim navždy změní život.

Sarah je zvláštně přitahována opuštěnou nemocnicí pro psychicky nemocné. Při jedné obhlídce objeví kufr pacientky, která zde pobývala před padesáti lety. Šokující obsah kufru, kterého se půl století nikdo ani nedotkl, jí pomůže rozmotat zapomenutý příběh o velké tragédii a ztracené lásce a dá jí příležitost napravit dávnou křivdu.

 

Moje hodnocení:

Kniha Klíč se pro mě stala obrovským a velmi milým překvapením. Nadchla mě, ale zároveň mě psychicky "rozložila" a ještě nějakou dobu po dočtení jsem nad ní musela uvažovat. 

Sledujeme dvě časové roviny. Současnost, kde historička a knihovnice Sarah začíná pátrat po záhadách Ambergate, ústavu pro psychicky nemocné, který je dávno zrušený, opuštěný a celý rozsáhlý komplex se pomalu rozpadá. Ve své připravované knize chce zachytit význam ústavu, jeho postavení v minulosti a dozvědět se něco o tom, jak vlastně fungoval, jací lidé v něm žili a proč byl nakonec uzavřen. Při jednom z průzkumů chátrající budovy objeví místnost s mnoha kufry plnými osobních věcí pacientů. Zvlášť díky jednomu, ve kterém jsou ukryty zajímavé a dohledatelné předměty začíná pomalu rozplétat děsivou historii, která se udála před několika desítkami let. 

Druhá časová rovina se odehrává v minulosti v 50. letech minulého století. V ní se průběžně, po kapitolách, střídá hned několik vypravěčů. Nová zdravotní sestra v zácviku Ellen Crosbyová, nová pacienta ústavu Amy, u které je na první pohled patrné, že zde nemá co dělat a psychiatr, který sehraje výraznější úlohu, než se na první pohled může zdát. Nejvýznamnější vypravěčkou je ale Ellen, díky níž vidíme, jak to na odděleních funguje, jak otřesné podmínky zde pacienti mají a jak se  nimi zachází. Systém rozhodně není dokonalý a dřív nebo později všechny "semele", i ti co přicházejí s ideály a snahami na zlepšení jsou postupně umlčeni. 

Je děsivé, když si člověk uvědomí, kolik lidí bylo v takovýchto ústavech zavřeny. A to jak oprávněně zavření psychicky nemocní, tak i ti, kteří vlastně blázni vůbec nebyli, jen se někdo snažil odklidit jako nepohodlné, například samotné rodiny, které se příbuzného potřebovali rychle a nadlouho, nebo dokonce natrvalo, zbavit. Skutečně je zmíněn nejeden případ, kdy se člověk z tamního pobytu nakonec opravdu zbláznil, případně rezignoval na vše a na svobodu už se nikdy nepodíval. Některé popisy těchto pacientů a celkové atmosféry jsou opravdu děsivé. Ještě když si člověk uvědomí, že se rozhodně nejedná o dávnou historii.

Zhruba v poslední třetině nastane čas, kdy se obě časové roviny protnou, a to dost nečekaným a zvláštním způsobem. Závěrečné kapitoly jsou opravdu velmi dojemné a jsem si jistá, že téměř každého donutí zaslzet. Když si člověk uvědomí, jak těžký měly postavy osud a v některých případech i naprosto zničený život, kvůli jedné chybě nebo nevoli někoho druhého. Kolik takových lidí skutečně existovalo? Podle mě mnoho.

Všechny postavy, a to jak hlavní tak vedlejší, jsou precizně popsány a propracovány. Postupně se mění, vyvíjejí se, dozrávají a pod tíhou okolností a již zmíněného systému se zbavují svých ideálů a snů, často rezignují na svůj život a jen přežívají. Mimo postavy je i prostředí bravurně vykresleno a popsáno. Psychiatrická léčebna působí překvapivě hodně zajímavě a drsně. Z každé strany a každého popisu je cítit všeprostupující zoufalství a beznaděj. Ani nebudu zmiňovat výrazné sugestivní popisy zacházení s pacienty, jejich chování, nebo tehdejší léčebné pokusy....

Kratší kapitoly, které většinou končí otevřeně, vyloženě nutí k pokračování. Celkově je kniha čtivý, zajímavý a od první strany čtenáře lapí a už nepustí. Nelze jinak než bez dechu číst a číst a doufat, ve šťastný (nebo aspoň ne tak strašný) konec.

Jednoduše řečeno, autorka prostě umí psát. Její styl je přesně to, co mám ráda a opravdu jsem byla od první strany lapena. Můžu říct, že jsem nadšená a určitě sáhnu i po její předchozí knize Dopis, která mě v době vydání úplně minula.  

Obálka knihy je naprosto úžasná. Na první pohled mě zaujala, a to jsem ještě netušila, jaký skvost se skrývá uvnitř. Určitě je mnohem krásnější, než obálka původní a knize dodává šmrnc. Na první pohled působí něžně, všechny květiny a růžová barva, což je vyloženě v kontrastu s tím, co se odehrává uvnitř. Stejně tak kontrast rozkvetlé postavy s tmavou postavou v rohu nahoře, vidím jako metaforické vyjádření toho, co se stane s duší člověka po pobytu v takovém druhu ústavu. To už je ale můj subjektivní pocit. Každopádně obálka i obsah jsou skvělé.

 

 

Knihu Klíč si můžete podrobněji prohlédnout a případně také zakoupit na webových stránkách nakladatelství.