Recenze: Než jsem tě poznala

Autor: Jojo Moyesová

Název originálu: Me Before You

Počet stran: 407

Série: -

Díl v sérii: -

Nakladatelství: Ikar

Rok vydání v ČR: 2013


Oficiální anotace:

Louisa Clarková je obyčejná dívka žijící mimořádně obyčejným životem. Má ráda svou práci v bistru, svého dlouholetého přítele a svět, který končí s hranicemi malého rodného městečka. Svůj život by za nic nevyměnila. Když však bistro zavřou, Louise měnit musí. Svět Willa Traynora naopak žádné hranice nemá. Je to svět adrenalinu, velkých obchodů i peněz, svět možností bez omezení. Will svůj život miluje. Když ho však nehoda upoutá na kolečkové křeslo, ví, že už ho nebude moci žít jako doposud.
Jen těžko si lze představit více nesourodou dvojici než náladového a depresivního Willa a jeho novou optimistickou a upovídanou ošetřovatelku Louisu…
Romantický příběh o dvou lidech, kteří nemají nic společného, dokud jim láska k nohám nepoloží celý svět. S ním však i otázku, jak vysokou cenu je člověk ochoten zaplatit za štěstí toho, koho miluje.

Moje hodnocení:

Na knihu jsem se chytala už dlouho. Chtěl jsem zjisti, proč je všemi tak opěvována a proč se vlastně stala bestsellerem, jenž dobývá všechny žebříčky.
Už předem jsem zhruba věděla o co v knize půjde, ale i tak mně překvapila. A to velmi mile. Už od první kapitoly jsem se do knihy začetla a už se nemohla odtrhnout. Hltala jsem každé slovo a prožívala příběh Willa a Lou, tak jako by šlo i o můj život. Neustále jsem o knize přemýšlela, nemohla jsem ji dostat z hlavy a každou volnou vteřinku jsem musela číst.

Obě hlavní postavy se mi líbili a byli mi velice sympatické.
Louisa svým úžasným stylem a smyslem pro módu, pro zvláštní módu. (a to se cení) Svým dá se říci nudným, obyčejným životem a hlavně jejím nezdolným optimismem a neustálou dobrou náladou.

Na Willovi se mi líbili jeho ironické poznámky se špetkou černého humoru a jeho odvaha. Soucítila jsem s ním a vlastně i s Louisou. Musela jsem jen litovat, že se nepotkali o nějaký čas dřív a nemohli být spolu, nebo alespoň proč to spolu nemohli zkusit teď, myslím že romantická část mě v to tak trošku doufala. Na druhou stranu nemůžu vědět, co přesně se odehrávalo Willovi v hlavě a jaké to musí být skončit ochrnutý, na vozíčku s potřebou neustálé asistence. Zvlášť, když se vezme v potaz jeho předchozí aktivní život.
Nejspíš i konec, ať už byl jakkoliv smutný určuje, proč je kniha tak úspěšná.

Příběh dvou zamilovaných lidí, jejichž osud se neodvíjí úplně podle plánu, ale i přesto se milují a jejich bezbřehá láska je silnější než smrt.
Kniha je psaná z pohledu Louisy,  3 kapitoly jsou ale věnovány někomu jinému (matce Camille, Willovu ošetřovateli Nathanovi a Louisiině sestře Trině), kteří objasňují určité důležité části Willova života a doplňují do děje podstatné informace z jejich pohledu. Ten se ne vždy shoduje s pohledem a názory Louisy.
I přesto že u většiny knih nebrečím u téhle se musím přiznat, že na posledních stránkách mi slza skutečně ukápla. (kdyby jen jedna)

Učarovala mně také nádherná obálka knihy. Její jednoduchý minimalismus a celková atmosféra, která z obálky dýchá.
Pochopila jsem, proč je kniha takovým hitem a osobně ji řadím mezi jednu z nejlepších knih, co jsem za poslední dobu četla.