Recenze: Baby Jane

Autor: Sofi Oksanen

Název originálu: Baby Jane

Počet stran: 176
 
Série: -

Díl v sérii: -

Nakladatelství: Odeon 

Rok vydání v ČR: 2014

Oficiální anotace:

Vypravěčkou románu je lesbička – ten typ, co nosí vysoké podpatky a lakuje si nehty na nohou. Piki, její přítelkyně, patří do té druhé kategorie, jejíž příslušnice mají vyholené hlavy, oblékají se do kapsáčů a obouvají do kanad. Piki se o svou dívku stará, jak se sluší a patří: platí jí taxík, kupuje drinky, otevírá dveře a obléká kabát. Nad ránem, když se spolu vrátí z tahu po „homobarech“, jí šeptá do ucha romantická slůvka… Piki je nejvíc cool lesba v celém městě, všichni ji uznávají a všechny po ní touží… Román Sofi Oksanen pojímá hned tři velká témata. Nejenže čtenáři přibližuje strasti mladých lidí, kteří trpí psychickými problémy od deprese k panické poruše, a poodhaluje společnosti uzavřený svět homosexuálů – je to především netradiční milostné drama, které nemá šťastný konec.

  

Moje hodnocení:

Kniha s tabuizovaným tématem o světě homosexuálů a o životě s depresemi. 

Vypravěčka románu není pojmenovaná. Jejíma očima sledujeme příběh z určitého období jejího života. Období, kdy se scházela s Piki.

Hlavní vypravěčka je přesně ten typ dívky, která se zajímá o módu, nosí podpatky a ve světě lesbiček je jako černá vrána. Trpí lehkými depresemi, které ale snadno zaženou prášky co pravidelně užívá. Je hluboce zamilovaná do Piki a touží o vážném vztahu s ní. 

Oproti tomu Piki je jejím pravým opakem. Patří do druhé kategorie. Má vlasy ostříhané na ježka, nejraději nosí kanady a kapsáče a stará se o svou dívku (jakoby byla muž) otvírá jí dveře, pomáhá do kabátu, platí všechno. Ven se odváží ale jen v noci do jednoho z "homobarů" kam ráda vodí své přítelkyně, a kde se jedině cítí dobře. 

Piki také trpí depresemi, ale ne tak jako její přítelkyně. Má silné deprese, které postupem času přechází až k panické poruše, kdy se Piky bojí vycházet z domu. Netouží po vážném vztahu, asi ani neví co chce, přežívá ze dne na den, kdy se snaží vypořádat se svými problémy. Lidi kolem sebe odhání a i přítelkyni nic moc neříká. O všechny její potřeby (nákupy, praní prádla, vynášení odpadků..) se stará jedna z jejích bývalých přítelkyň Bossa.

Obětavá dávná přítelkyně. Tak Bossa na první pohled působí. Jak ale pronikáme hlouběji do Pikina života, zjišťujeme, že tomu tak úplně není. Bossa se chová jako nudná, nic neříkající postava, kterou zajímá jen dobro Piki. Postupem času, ale vidíme, jak si Bossa Piki omotává kolem prstu. Podsunuje jí, že bez ní se neobejde, bere na sebe stále více povinností a opravdu se stává nepostradatelnou. V tu chvíli přestává Piki pravidelně nakupovat, vymýšlí si výmluvy proč zrovna nemůže a Piki se ještě více uzavírá do sebe.

I přes nízký počet stran je kniha velmi silná. Nejde jen o příběh, ale o kontext díla. Při čtení je třeba velmi přemýšlet. Kniha je plná silných myšlenek ohledně komplikovaného života s depresemi a i o homosexuální komunitě ve Finských Helsinkách.

Rozdělena je na části, kdy před každou je kousek anglického textu z písně, která se tematicky hodí k následujícím událostem.

Hodně se mi líbí obálka knihy. Jako vždy u této edice jde o design alá čárový kout, který se mi vždycky moc líbí a provedení v tyrkysové barvě je také dobrá volba. Oko se silným makeupem se podle mě také přesně hodí k ději knihy. Úplně v něm vidím vypravěčku příběhu.