Recenze: Nikola Šuhaj loupežník


Autor: Ivan Olbracht

Název originálu: Nikola Šuhaj loupežník

Počet stran: 176

Série: -

Díl v sérii: -

Nakladatelství: MAŤA 

Rok vydání v ČR: 2005


Oficiální anotace:
Nikola sloužil za války u uherského pluku, ale protože nehodlal nasazovat vlastní život pro cizí pány, rozhodl se dezertovat. Začal se pak živit zbojnictvím a v okolí se začala roznášet legenda o kouzelné větvičce, jež od jeho těla odráží kulky...

Moje hodnocení: 

Příběh, o kterém jistě každý už někdy slyšel. Většina z nás knihu "musela" přečíst jako povinnou četbu ve škole a já toho nejsem vyjímnkou. Musím se přiznat, že nebýt školy nejspíš bych po knize nesáhla. V podstatě ničím mě na první pohled nezaujala, a to ani anontací, obálkou, ani samotným autorem knihy. Nakonec ale vůbec nebyla tak strašná jak jsem si myslela a poměrně mě i bavila. Samozřejmě ji nelze srovnávat s beletrií, kterou běžně čtu, něco do sebe ale přece jen měla.

Na začátku knihy se setkáváme s mladým Nikolou Šuhajem, který se jako sběh za 1. světové války spolu se svým německým přítelem, skrývá v chaloupce u baby a jejích dvou dcer. Jsou rádi za jakýkoliv úkryt, místo ke spánku a dostatek jídla, a to i na úkor neustálého naléhání baby, aby si každý vzal jednu z její děvčat. Když tak neučinili baba je začarovala.

Po návratu domů do Koločavy, vesnice v Podkarpatské Rusi se Nikola stává zbojníkem. Bohatým bere, chudým dává a stará se o blaho prostého lidu, aby se jim už nedělo žádného příkoří. Bojuje s každým, ničeho se nebojí, ani smrti. Tu odhání kouzelnou zelenou ratolestí, která od jeho těl a odráží všechny kulky...
Z Nikoly se pomalu ale jistě stává legenda. Nejen v Koločavě, ale i v celé Pod karpatské Rusy a dokonce i ve zbylém Československu. Všichni si o statečném Šuhajovi vypráví, ale mnoho z nich ho chce chytit, aby v lesích v okolí Koločavy opět zavládl pořádek.

Jednotlivé postavy jsou věrohodně vykresleny. Ať už je to Šuhajova milá Eržika, která se nebojí za Nikolu postavit a bojovat proti pánům, nebo ostatní obyvatelé Koločavy (židé i Rusíni), ale i čeští četníci, se svou snahou polapit Nikolu za jakýchkoliv okolností.
V knize se dozvíme mnohé o bídném životě chudých obyvatel Podkarpatské Rusy, o jejich každodenním životě, těžké práci, ale i o jejich radostech a starostech.

Příběh je rozdělen na několik částí - část o Nikolovy, o Eržice, nebo jeho přátelích... V každé části se dozvídáme dílek z Nikolova života, který až na konci knihy začne pořádně dávat smysl.

Jak se dá očekávat kniha je psaná těžkým spisovným jazykem, který se ne úplně lehce čte. Při čtení je třeba hodně se soustředit a kvůli častým cizím slovům je třeba listovat na konec knihy, kde autor sepsal menší slovníček.

Mě osobně se kniha poměrně líbila. Samozřejmě to nebyla nejlepší kniha, ale ani nejhorší z povinné četby. Příběh, i když se vlekl a místy se zdál zdlouhavý, dával v závěru smysl a život Nikoly Šuhaje stojí za zaznamenání. A to zvlášť, když si člověk uvědomí, že on Eržika i ostatní skutečně žili a osudy psané v knize se kdysi dávno staly.

Obálka knihy je jedním slovem zvláštní.  Mě osobně se vůbec nelíbí a moc nechápu co jí chtěl autor říct. Nejspíš i proto se mi do knihy tak nechtělo, za mě by rozhodně chtěla lepší obálku.

2 komentáře:

  1. Hned bych se do Šuhaje pustila, mít ho doma. Škoda, že jsem na něj nenarazila už dřív. Určitě se čte hůře, jak píšeš, ale bude to pěkný a silný příběh. Skvělá recenze! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc, vystihla jsi to přesně. Měla jsem z knížky strach, ale rozhodně stojí za to. :))

      Vymazat

Děkuji za zanechání jakéhokoliv komentáře nebo postřehu.