Recenze: Pohádka máje

Autor: Vilém Mrštík

Název originálu: Pohádka máje

Počet stran: 355

Série: -

Díl v sérii: -

Nakladatelství: Ladislav Kuncíř

Rok vydání v ČR: 1948


 

Oficiální anotace:

Upřímnost a čistá láska děvčete nakonec probudí lepší stránky chlapcovy povahy, donutí ho skoncovat s lehkomyslným životem a snažit se vybudovat si solidní existenci, která by mu dovolila založit rodinu.

Moje hodnocení:

Kniha Pohádka máje patří mezi klasiky, které ale nejsou příliš známé a ve školách mnohokrát omílané, což je jistě škoda.

Hlavními postavami knihy jsou Ríša a Helenka.
Ríša působí jako zkažený chlapec, který rád tropí neplechy. Studuje v Praze na právnické fakultě, ale učení bere jen jako podružnou věc. Na škole je proto, aby mohl vykládat, že studuje, a aby měl pokoj od rodičů, kteří z něho chtějí něco mít. V podstatě ještě nenašel smysl života a jediné co dělá je, že se opíjí, krade, dělá dluhy...

Oproti tomu Helenka je mladá šestnáctiletá dívka, která ze své rodné vsi "nevytáhla paty". Žije na samotě se svým otcem myslivcem a nejraději tráví svůj čas se služebnou Martou nebo se svými zvířaty, hlavně psy. Helenčin mladý život je poznamená několikanásobnou smrtí v rodině: její matka, nejstarší sestra, bratr a druhá sestra, která zmizela neznámo kam. Kvůli tomu, že žije sama s otcem, není příliš zběhlá v mezilidských vztazích a její promluvy a chování působí nedospěle a nevyzrále. Dívá se na svět očima malého dítěte, nikoliv téměř dospělé ženy.

Zásadní dějovou linkou je budování vztahu těchto dvou mladých lidí. Nejprve dlouhé poznávání, poté nenápadné oťukávání a procházení se po lesích a loukách. Jejich vztah je čistě platonický, poznamenaný několika nedorozuměními, rozchody a znovu smířeními.

Celá dějová linka je ale spíše podružná. Vzhledem k tomu, že je kniha psána v duchu impresionismu, zaměřuje se autor zejména na popisy. Impresionistický styl se snaží o co možná nejlepší vykreslení situace čtenáři. Hraje si se všemi smysly a ve výsledků má čtenář pocit, že na místě skutečně sám byl. Proto většinu knihy zaujímají dlouhé popisy postav, charakterů, prostředí, ale zejména popisy přírody. Autor dokázal velmi zajímavě a realisticky popsat změny krajiny a věnuje se i těm nejmenším detailům. Zejména ves Ostrovačice, nedaleko níž Helenka žije je často popisována. Bohužel nejednou se stalo, že popisy byly opravdu přehnaně dlouhé a do čtení jsem se musela trochu i nutit.

Ve výsledku jsem ráda, že jsem si knihu přečetla. Je k ní ale třeba přistupovat jinak, než k beletrii obecně. Jako klasika a ještě klasika impresionistická trošku vystupuje ze svého žánru. Proto by si čtenář měl najít správnou dobu a rozpoložení ke čtení. A počítat s tím, že příběh a dějová linka jsou méně důležité.

Obálka knihy je moc hezká, jako kdybych na ní viděla samotnou Helenku. Navíc je to již poměrně staré vydání a dýchá z něj jakýsi nepojmenovatelný pocit tajemna.