3x mini recenze: Druhý sešit směšných lásek, Soukromá vichřice, Romance pro křídlovku

Autor: Milan Kundera

Název originálu: Druhý sešit směšných lásek

Počet stran: 78

Série: -

Díl v sérii: -

Nakladatelství: Československý spisovatel

Rok vydání v ČR: 1965

Oficiální anotace:

Tři povídky (Zlaté jablko věčné touhy, Zvěstovatel, Falešný autostop) o lásce nerozpačitě nahlížející do intimní sféry dnešního člověka a ukazující, že jak muž, tak i žena nejsou než tu komickými a jinde tragickými služebníky choutek a rozmarů sexu.

Moje hodnocení: 

Kniha obsahující tři krátké povídky. První povídka Zlaté jablko vypráví o dvou mužích ve středních letech, kteří "loví" ženy. Všechny ženy - mladé, starší, hezké méně hezké... Hrají si na siláky a přitom je to jen na oko. Když má dojít na skutečnou akci, raději utečnou domů.
Druhá povídka Zvěstovatel vypráví o doktotorvi, která se zmítá mezi prací a přítelkyní. Nakonec usoudí, že ho žena chce využít a později udat. Dochází k závěru, že všechny ženy jsou stejné, stejně zkažené, a proto ji nechá a raději jde do práce. Tam ale shodou nešťastných okolností nestihne přijít včas a v závěru nemá ženu, ani splněné povinnosti v práci.
Třetí povídka s názeve Autostop vypráví o dívce a chlapci. Jedou společně na prázdinovou dovolenou. Jsou unuděni stereotypem a tak začínají hrát hru na stopařku a řidiče. Ukážou své skryté stránky, o kterých ani netušili, že je mají. Ze svých rolí, později nedokážou vystoupit, přestože jsou z nich nešťastní. V závěru chalpec neví, kdo jeho dívka doopravdy je - která ze dvou rolí je ta správná. Je frustrovaná a musí se rozhodnout co bude dál. Dívka vedle něj pláče a prosí... s ním to ale nepohne.
Na těchto třech povídkách je krásně vidět autorův styl, který já osobně nemám příliš ráda. Přesto, že místy kniha obsahuje zajímavé filosofické části, ve výsledku jsem v rozpacích. Příčí se mi Kunderův pohled na ženy. Bere je jako hloupé husičky, které jsou všechny stejné a jsou v podstatě jen doplňkem silného muže "samce". Přesto, že se neřadím mezi zaryté feministky, tohle se mi nelíbí. Na dlouho dobu je toto poslední kniha, kterou od autora čtu.

Autor: Vladimír Páral 

Název originálu: Soukromá vichřice 

Počet stran: 166 

Série: - 

Díl v sérii: - 

Nakladatelství: Paseka 

Rok vydání v ČR: 2000


Oficiální anotace:

Originální sociologická sonda do společenských i soukromých problémů v životě průměrného českého člověka v 60. letech 20. století.
Autor na příběhu tří dvojic sarkasticky líčí konvenčnost a přízemnost, zároveň ale i plytkost konzumního života průměrného člověka ukotveného v stereotypech totalitního režimu šedesátých let. Autor nelítostně a nekompromisně ukazuje bezbřehou průměrnost a bezcílnost životního stylu novodobých měšťáků, která se projevuje ve všem - od vztahu k práci, v citových vztazích, manželství, přátelstvích i vztahu ke kulturním hodnotám a končí v zaběhaných neměnných stereotypech. Kritičnost a otevřenost pohledu, nekompromisní výsměch a osobitý, úsečný styl, je pro autorovu tvorbu charakteristický.

Moje hodnocení:

Kniha vyprávějící životní osudy několika párů. Každá je v určitém zaběhnutém stereotypu a rutině, kterou pohrdají, ale ze které nedokážou vystoupit. Sledujeme životy manželského páru Ády a Joži Vinšových, Josky a Idy Nejtrových a Standy a Bohunky. Střídavě každý z nich vypráví. Jejich kapitola je vždy označena začátečním písmenem jména (A = Áda...). V podstatě je kniha rozděla na tři zásadní části, tři stádia, jak je nazývá autor. První stádium je čistá rutina a nuda každodenního života. Ve stádiu druhém postavy postupně vystupují ze své rutiny, nachází si nové partnery a nazvájem se mezi sebou podvádí. Ve třetím stádiu pochopí, že nejlepší je být v klidu doma a vrací se do svého zaběhnutého klidného života.
V zásadě se jedná o nudné vyprávění o nudném životě nudných lidí z Ústí nad Labem pracujících v chemičce. Jako pohled do 60. let 20. století zajímavé, ale mě osobně kniha příliš nedala a jen pracně jsem se prokousávala ke konci. Z knihy je jasně patrná jedna věc, a to, jak hrozné je žít v bezcílné rutině a každodennosti.

Autor: František Hrubín 

Název originálu: Romance pro křídlovku

Počet stran: 80 

Série: - 

Díl v sérii: - 

Nakladatelství: Československý spisovatel 

Rok vydání v ČR: 1962

Oficiální anotace:

Romance pro křídlovku představuje lyrickoepický vrchol Hrubínovy básnické tvorby.

Moje hodnocení:

Lyricko-epická báseň vyprávící o mladém Františkovi a jeho životě s nemocným umírajícím dědečkem. V kontrastu ke smrti je jeho mládí a chuť bavit se a žít, zvláště teď, kdy je pouť a na ní Terina. Mladá dívka, do které se hlavní hrdina zamiluje. Jeho city jsou něžné, hluboké a opravdové. V kontrastu k Terině je Tonka, starší, hrubá a živočišná žena, která si na Františka dělá zálusk. Jejich vztah je ale pouze ve fyzické rovině, nikoli psychické. V knize se objevuje množství kontrastů, jak že jsem jednou zmínila je to život x smrt, čistá, nežná Terina x starší, hrubá Tonka, pocit odpovědnosti x chuť bavit se a žít.
Báseň částečně evokuje deníkové zápisky, jsou zde data jako z deníku. Text se nečte úplně snadně, kvůli jeho komplikované formě. Je třeba si uvědomit, že vyprávění probíhá roku 1961, ale my se vracíme do let 1930/33, vlastně jde o retrospektivu, kdy autor předem ví, co se stane. Další zajímavostí jsou autobiografické rysy hlavní postavy Františka se samotným autorem.
Knížečka je malá, útlá a proto velmi rychle přečetná. Nese v sobě, ale něco, nad čím je třeba se pozastavit a zamyslet.
Obálka knihy je u vydání, které mám já, krásná. Jednotliví akrobaté jsou pozlacení, takže se kniha při čtení leskne a působí honosně.