Recenze: Mladý muž & bílá velryba

Autor: Vladimír Páral

Název originálu: Mladý muž & bílá velryba

Počet stran: 168

Série: -

Díl v sérii: -

Nakladatelství: Severočeské nakladatelství

Rok vydání v ČR: 1973

Oficiální anotace:

Kniha jednoho z našich nejčtenějších a nejdiskutovanějších moderních autorů minulého století podržuje z jeho předchozího cyklu severočeské dějiště i čas příběhu, který se i zde rozbíhá "právě v době, kdy čtenář bere knihu do rukou". V devětadvaceti horkých červnových dnech se odehraje drama čtyř osob, dvou půvabných chemiček z Prahy, rezignovaného Viktora Pance, který urputně hájí svůj vnitřní klid, poněvadž věří, že jeho život již skončil - a mladého vášnivého Břeti, jehož naopak týrá pocit, že "málo žije"... a který se proto vydává ze své každodennosti na velký lov bílé velryby.
Sugestívně napsaná próza rozehrává plnou škálu známých Páralových prostředků, z nichž nikoliv poslední je jeho humor a ironie, avšak svým velkým poselstvím vystupuje z řady předchozích autorových knih a znamená vyvrcholení jeho dosavadního díla.

Moje hodnocení:

Tato kniha Mladý muž & bílá velryba patří mezi autorova významná díla, je součástí tzv. Bílé pentalogie a dokonce byla i zfilmována.

Vzhledem k rozsahu i počtu postav se jedná spíše o novelu, která ač se to na první pohled nemusí zdát, stojí za přečtení.

Ocitáme se nejprve krátce v Praze a poté zbytek příběhu v Ústí nad Labem, kde naši hlavní hrdinové pracují, žijí a provádějí výzkum v místní chemické laboratoři. Jedná se totiž o vědce a ve svém oboru velmi významné chemiky. Každý z nich si pobytem v Ústí přeje dosáhnout něčeho jiného, ale jejich osudy se nesmazatelně protnou.

Hlavních postav je více. Přesněji čtveřice: dva muži Vik a Břéťa a dvě ženy Edita a Naďa.

Vik, který byl dříve významným chemikem, ale zřejmě si prošel syndromem vyhoření a v Ústí se ukrývá před světem, před povinnostmi a před vzpomínkami. Zdá se, že na vše rezignoval a působí velmi vyrovnaným dojmem. Našel se ve cvičení jógy a přírodě, což se může zdát jako póza, ale opak je pravdou. Břéťa je Vikovým opakem. Je upřímný pracovitý, chce si užívat života tak naplno, jak to jen jde. Ve svém životě chce dosáhnout něčeho významného, něčeho, co ho přežije. Chce ulovit svou bílou velrybu.

Edita je jedním slovem kariéristka. Ambiciózní, vypočítavá, krásná a chytrá, čehož znatelně využívá. Na cestě k úspěchu se nebojí "šlapat přes mrtvoly". Do Ústí přichází kvůli významnému projektu, na kterém pracuje a potřebuje ho ozkoušet. Až zde si uvědomí, o co všechno ve svém životě přišla a od základu se jí promění povaha. Poslední Naďa je Editina podřízená. Co se týče mužů je velmi naivní, kvůli jednomu z nich má škraloup v kádrovém profilu, navíc nedodělal školu, takže za všechno co má vděčí Editě, která si je toho plně vědoma a Naďu využívá jako jakousi děvečku pro všechno.

Kniha je členěna na kapitoly, ve kterých se střídají pohledy všech čtyř postav. Někdy se stává, že se stejná situace převypráví ještě jednou, tentokrát ale s naprosto jinými souvislostmi a z jiného úhlu pohledu. Čtenář si tak může dohromady skládat ucelený obrázek. 

Za zmínku stojí časté trojtečky..., kterými autor nechává vyznívat výpovědi postav do ztracena a nechává na čtenáři, jak si dialogy a situace domyslí. Závorky, ve kterých jsou vysvětlivky například chemická terminologie. Navíc se autor nezdržuje zbytečnými popisy, celý příběh je založen na dialozích.

Ve výsledku jsem z knihy velmi překvapená, a to v pozitivním smyslu slova. Ke čtení jsem přistupovala trošku skepticky, ale nakonec jsem ráda, že jsem se odhodlala a další dílu od autora si přečetla. Příběh se poměrně dobře čte, logicky plyne, sem tam se objeví nějaká chronologická vsuvka, při které se čtenář snadno orientuje a i děj samotný je zajímavý.

Obálka knihy je svým způsobem zvláštní a děsivá zároveň. Popravdě, kdybych měla vybírat knihu jen podle obálky, po téhle bych s největší pravděpodobností nesáhla.