Recenze: Den, kdy jsem se potkali

Autor: Roxie Cooperová

Název originálu: The Day We Met

Počet stran: 400

Série: -

Díl v sérii: -

Nakladatelství: Metafora

Rok vydání v ČR: 2020

Za recenzní výtisk moc děkuji nakladatelskému domu Grada, přesněji pak nakladatelství Metafora!

Oficiální anotace:

Stephanie a Jamie se poznají na uměleckém kurzu a od prvního setkání je zřejmé, že jsou jako stvořeni jeden pro druhého. Jenomže jsou zadaní a svědomí jim nedovoluje způsobit bolest jejich nejbližším. Rozhodnou se své zamilovanosti vzdorovat a lásce nepodlehnout. Vrátí se ke svým protějškům a následujících deset spolu prožívají každý rok pouze jeden den jako přátelé. Den naplněný štěstím, smíchem a radostí. Mohou ale dva lidé s takto silným spojením zůstat jen přáteli napořád?

Příběh o lásce, která může člověka zavést do šedé zóny mezi dobrým a špatným a přinutí ho zpytovat smysl tradičních hodnot a morálky. A také varuje, že na tomto světě nejsme navždycky a občas je lepší rozhodnout se rychle.

Moje hodnocení:

Kniha Den, kdy jsem se potkali, je dech beroucí příběh o setkávání a loučení. O tom, jak je někdy těžké zvolit mezi tím co je správné a tím, co bychom si ze srdce přáli.

Tato kniha je netypická svým vyprávěním, lišícím se od jiných románů. Ve vyprávění se střídají dvě osoby, figurující jako vypravěči a zároveň hlavní aktéři děje. Jejich životní příběhy sledujeme po dobu deseti let, vždy jedno setkání ročně, tedy deset setkání.

Hlavními postavami jsou Stephanie a Jamie.

Stephanie poznáváme jako mladou ženu, která si prošla velmi těžkým obdobím, ze kterého se pomalu dostává. Je velmi krásná, ale nevěří si. Uzavírá se před celým světem a za žádnou cenu nedovolí, aby někdo poznal její skutečné emoce. Už se "spálila" a nedovolí, aby se to stalo znovu. Poté, co náhodně potkává Jamieho se celý její svět převrátí naruby. Začne více přemýšlet nad svým životem a právě Jamie jí pomůže znovu se otevřít. Postupem knihy, za oněch 10 let, Stephanie prochází velmi zásadní proměnou a to zejména povahově. Přerovnává si priority a snaží se pochopit, co je v životě důležité.

Jamie je umělec tělem i duší. V manželství se cítí šťastný a to, že potká Stephanie a zamiluje se do ní, nedokáže rozumně vysvětlit. Asi se to tak mělo stát, osud. I on se v průběhu knihy velmi změní.

V průběhu knihy jsem si několikrát říkala, jak snadné by bylo podvolit se svým citům, nebrat ohled na ostatní a být šťastný. A o tom právě celá kniha je. Jak těžké je zvolit si, jak se zachovat, aniž bychom ublížili druhým nebo sobě. Stephanie i Jamie by ale měli život mnohem snazší, kdyby oba byli sobci.

Hloubka této knihy nespočívá tolik v samotném příběhu, jako spíš v hloubce citů a emocí, které vyvolá. Ukazuje, že někdy nás osud zavede tam, kam bychom rozhodně nečekali a že někdy je opravdu těžké zvolit správně. Celkově je v knize hodně zohledňován osud a jeho síla. Krásný citát na začátku knihy to jen potvrzuje:

Svůj osud potkáš na cestě, kterou sis vybral proto, aby ses mu vyhnul.

Zásadní důraz je kladem také na rozvoj osobnosti během života. Je naprosto normální, že za deset let se člověk zásadně změní a už si nemusí tolik rozumět s lidmi kolem sebe, jako dřív. Psychologie postav je zde do detailu propracovaná a nelze jinak, než s nimi prožívat jejich osud a doufat ve šťastný konec.

Právě konec knihy velkou většinu čtenářů jistě velmi zasáhne, ani já nebyla výjimkou.  Zobrazuje to, co se v životě prostě stává a na co nikdy nejsme připravení, ani v knize ne.

Příběh je rozdělen na čtyři hlavní části, které jsou vždy pojmenované podle písničky. Ta se k obsahu dané části vždy velmi hodí a je fajn pustit si ji před, nebo při čtení dané části. Krásně dokreslí atmosféru celého příběhu. V každé části je také obrázek, který se postupně rozrůstá a i on napomůže ději a atmosféře příběhu.

Pro mě byla kniha něčím jiným, novým. Něčím s čím jsem se v knize ještě nesetkala. Ze začátku jsem očekávala něco trochu jiného, ale i když se mi toho nedostalo, rozhodně nejsem zklamaná. Právě naopak. Tato kniha je velmi silná, krásná a určitě stojí za to si ji přečíst. Myslím ale, že si knihu víc "užijí" a procítí ti čtenáři, kteří si něčím, v knize popsaným, prošli. Pro ně to bude jistě ještě větší emocionální smršť. I pro mě, která jsem nic podobného nezažila, byla kniha emocionálně velmi náročná. Hlavně posledních zhruba 50 stran je dojemných.

Obálka knihy je graficky opravdu krásně zpracovaná, stejně jako celá edice 7lásky. Ilustrace na obálce je jednoduchá, ale krásná. Teď, po dočtení knihy, chápu její jednotlivé části a líbí se mi o to víc.

Knihu si můžete podrobněji prohlédnout a případně také zakoupit na webových stránkách nakladatelství.