Název originálu: Wuthering Heights
Počet stran: 384
Série: -
Díl v sérii: -
Nakladatelství: Odeon
Rok vydání v ČR: 2013
Oficiální anotace:
Slavný romantický příběh se odehrává v tajuplném prostředí samoty uprostřed mokřin, kam přichází nový nájemce, anglický gentleman Lockwood. Ten nečekaně prožije strašidelné noční dobrodružství a začne pátrat po osudech nevlídných a drsných obyvatel usedlosti. Z úst služebné vyslechne příběh, na jehož počátku stojí nenaplněná láska, cit, jenž jako zhoubný oheň spálil duši Heathcliffa a zanechal v ní jenom pustošivou nenávist a touhu po pomstě. Román vyšel poprvé roku 1847 pod mužským pseudonymem Ellis Bell a zprvu nezaznamenal valný úspěch; autorka nedlouho po vydání zemřela. Teprve ve 20. století byl znovu objeven a je považován za stěžejní dílo anglické literatury.
Moje hodnocení:
Nesmrtelná klasika, která se do srdcí čtenářů zapsala díky temnotě s jakou vyznívá a místy až krutou reálností.
Ocitáme se na Anglickém venkově, kam přijíždí na ozdravení mladík pan Lockwood, jako nový nájemce sídla Drozdova. Díky tomu se setkává s kontroverzní postavou známou po celém hrabství, s panem Heatcliffem, který tento prostor pronajímá. Převážná část románu se ale odehrává v minulosti, kdy chůva a služebná Nelly vypráví nemocnému Lockwoodovi příběh o Heatcliffovi a rodině, která dříve Drozdov a Větrnou hůrku vlastnila a obývala. Její vyprávění působí velmi věrohodně a neopomene ani ten nejmenší detail.
Jednou z hlavních postav je právě Heatcliff. Nalezenec, který se do bohaté rodiny dostal velkou náhodou a zajistil si lásku pána domu, který ho protěžoval na úkor vlastních dětí. To na Heatcliffovi zanechalo následky v podobě pocitu nadřazenosti vůči ostatním. Po smrti starého pána se musel potýkat s netajenou nenávistí ze všech stran. Jen Kateřina, dcera pána domu, se Heatcliffovi nevyhýbala a díky tomu mezi nimi začala vzkvétat velká láska. Postupem knihy se Heatcliffův charakter mění a vyvíjí. Jeho špatné vlastnosti se prohlubují a on si na nich svým způsobem zakládá. V hloubi duše je to opuštěný, smutný, zlomený člověk. Snaží se to zamaskovat svým pokřiveným, zlým chováním. Když není šťastný on, nedopřeje štěstí nikomu v okolí, ať už by pro to musel udělat cokoliv.
Mimo Heatcliffa je v knize opravdu velké množství charakterů. Důležitá je Kateřina, kterou Heatcliff miluje a která ho zklame a vyslouží si jeho proklínání a následnou pomstu. Edgar Linton neustálý sok v Heatcliffově lásce a jeho sestra Isobela, která se stává nechtěnou účastnicí onoho sporu a jeho následnou obětí. Nebo Hareton, syn pana Earnshawa, Heatcliffova dobrodince. Ten jeho pomstu odnesl asi nejvíce. Jako
Každá z postav je velmi dobře vykreslená, ale ani o jedné se nedá říct, že by byla kladná. Působí depresivně, temně a zlo a sobeckost způsobené bolestí jsou na každém kroku. Je krásně vidět jak nešťastná láska dokáže změnit charakter člověka natolik, že zatrpkne jeho touha po pomstě je nepředstavitelná a nekonečná. Charaktery působí pokřiveným dojmem, nestarají se o ostatní jen o sebe a to, jak si zachránit vlastní kůži za každou cenu. Temnota se v knize objevuje na každém kroku, je všeprostupující a každého z charakterů má ve svých osidlech.
I přesto, že se jedná o klasickou knihu vydanou již před dávnou dobou i v dnešní době je stále velmi čtivá a zajímavá. Autorka do knihy dala něco ze sebe, něco co knihu ozvlášťňuje a vyzdvihuje nad ostatní.
Obálka knihy. Kniha Na Větrné hůrce byla vydaná již mnohokrát a jedna obálka je hezčí než druhá. Bohužel mě se do rukou dostala tahle a ta zrovna krásná není. Je minimalistická, zlatá písmena na ní krásně vynikají, ale ostatní obálky jsou rozhodně mnohem povedenější než tahle. Na druhou stranu, důležité není to co je na povrchu ale to, co je uvnitř. A že to rozhodně stojí za to.
Nesmrtelná klasika, která se do srdcí čtenářů zapsala díky temnotě s jakou vyznívá a místy až krutou reálností.
Ocitáme se na Anglickém venkově, kam přijíždí na ozdravení mladík pan Lockwood, jako nový nájemce sídla Drozdova. Díky tomu se setkává s kontroverzní postavou známou po celém hrabství, s panem Heatcliffem, který tento prostor pronajímá. Převážná část románu se ale odehrává v minulosti, kdy chůva a služebná Nelly vypráví nemocnému Lockwoodovi příběh o Heatcliffovi a rodině, která dříve Drozdov a Větrnou hůrku vlastnila a obývala. Její vyprávění působí velmi věrohodně a neopomene ani ten nejmenší detail.
Jednou z hlavních postav je právě Heatcliff. Nalezenec, který se do bohaté rodiny dostal velkou náhodou a zajistil si lásku pána domu, který ho protěžoval na úkor vlastních dětí. To na Heatcliffovi zanechalo následky v podobě pocitu nadřazenosti vůči ostatním. Po smrti starého pána se musel potýkat s netajenou nenávistí ze všech stran. Jen Kateřina, dcera pána domu, se Heatcliffovi nevyhýbala a díky tomu mezi nimi začala vzkvétat velká láska. Postupem knihy se Heatcliffův charakter mění a vyvíjí. Jeho špatné vlastnosti se prohlubují a on si na nich svým způsobem zakládá. V hloubi duše je to opuštěný, smutný, zlomený člověk. Snaží se to zamaskovat svým pokřiveným, zlým chováním. Když není šťastný on, nedopřeje štěstí nikomu v okolí, ať už by pro to musel udělat cokoliv.
Mimo Heatcliffa je v knize opravdu velké množství charakterů. Důležitá je Kateřina, kterou Heatcliff miluje a která ho zklame a vyslouží si jeho proklínání a následnou pomstu. Edgar Linton neustálý sok v Heatcliffově lásce a jeho sestra Isobela, která se stává nechtěnou účastnicí onoho sporu a jeho následnou obětí. Nebo Hareton, syn pana Earnshawa, Heatcliffova dobrodince. Ten jeho pomstu odnesl asi nejvíce. Jako
Každá z postav je velmi dobře vykreslená, ale ani o jedné se nedá říct, že by byla kladná. Působí depresivně, temně a zlo a sobeckost způsobené bolestí jsou na každém kroku. Je krásně vidět jak nešťastná láska dokáže změnit charakter člověka natolik, že zatrpkne jeho touha po pomstě je nepředstavitelná a nekonečná. Charaktery působí pokřiveným dojmem, nestarají se o ostatní jen o sebe a to, jak si zachránit vlastní kůži za každou cenu. Temnota se v knize objevuje na každém kroku, je všeprostupující a každého z charakterů má ve svých osidlech.
I přesto, že se jedná o klasickou knihu vydanou již před dávnou dobou i v dnešní době je stále velmi čtivá a zajímavá. Autorka do knihy dala něco ze sebe, něco co knihu ozvlášťňuje a vyzdvihuje nad ostatní.
Obálka knihy. Kniha Na Větrné hůrce byla vydaná již mnohokrát a jedna obálka je hezčí než druhá. Bohužel mě se do rukou dostala tahle a ta zrovna krásná není. Je minimalistická, zlatá písmena na ní krásně vynikají, ale ostatní obálky jsou rozhodně mnohem povedenější než tahle. Na druhou stranu, důležité není to co je na povrchu ale to, co je uvnitř. A že to rozhodně stojí za to.
Stará dobrá klasika! :) Byla to moje první kniha, kterou jsem přečetla v angličtině. Má nádhernou atmosféru.
OdpovědětVymazathttps://boook-planet.webnode.cz/
To rozhodně má. :) Ale v angličtině bych si na ní netroufla...
VymazatNa tuhle knížku se chystám už dlouho, tak snad si jí v nejbližší době přečtu:). Skvělá recenze!
OdpovědětVymazatWindy pink style
Děkuju moc. :) Určitě si ji přečti, díky své atmosféře působí netypicky, ale za přečtení stojí. :)
VymazatPěkná recenze :) Knihu jsem četla k maturitě a nebyla špatná, jen na mě působila tak pokřiveně, depresivně :D A charaktery jsem si moc neoblíbila :)
OdpovědětVymazatDěkuju moc. Přesně moje řeč. :))
VymazatTu už mám taky pár let za sebou. Jestli si bře pamatuju, tak se mi nečetal zrovna moc dobře... :(
OdpovědětVymazatJá si také na styl psaní musela zvykat. Ale jsem ráda, že jsem vydržela... :)
VymazatUž je to dlouho, co jsem Větrnou hůrku četla a pamatuji si, že se mě místy četla docela špatně. Ale člověk si musí zvyknout na styl a pak se to čte pěkně. Důležitý je ovšem obsah a ten je úžasný. Jak sama píšeš, jsou tu krásně popsané charaktery postav. A vůbec celý ten příběh je takový tajemný, temný, ale přesto má spoustu světla a naděje. Dneska už se nic takového nepíše... Asi se po ní budu muset znovu podívat :) A recenze je povedená :)
OdpovědětVymazatJo a mě se tahle obálka líbí. Na tyhle "staré" příběhy se mi líbí, když obálka není přeplácená, ale decentní (a nemám ráda ty filmové). Úplně nejlepší je třeba Ikar z devadesátých let, kdy jsou tyhle knihy pozlacené. Máme jich už několik a vedle sebe to v knihovně vypadá vážně dobře :) Jen je škoda, že dneska už se nevydávají a rádi bychom měli víc klasiků v tomto vydání..
Děkuju moc, lépe bych to neřekla. :)) Já filmové obálky taky nemusím a souhlasím, že zrovna ke klasikám se hodí spíš něco decentního. :)
Vymazat