Recenze: Slepá mapa

Autor: Alena Mornštajnová

Název originálu: Slepá mapa

Počet stran: 400

Série: -

Díl v sérii: -

Nakladatelství: Host

Rok vydání v ČR: 2013

Oficiální anotace:

Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství
Příběh začíná před první světovou válkou, kdy Anna, vypravěččina babička, odjíždí přes odpor svých rodičů s vyvoleným Antonínem do pohraničního městečka na severu Čech. Jako by počáteční písmeno jejich jmen vyjadřovalo naději, že právě tady spolu mohou začít nový život. Jméno však současně symbolizuje i to, co si vybrat nemůžeme, co je nám dáno jako rodinné dědictví, které si přese všechno odhodlání ke změně vždy neseme s sebou. Anebo také osud, na jehož zkoušky máme jen pramalý vliv.
Nový začátek se tak záhy proměňuje v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později pak čeká jiný nový začátek i na jejich dceru Alžbětu, která musí prchat před německou armádou zabírající pohraničí, a po dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu — tentokrát v podobě důstojníka StB — i život vypravěčky příběhu, Anežky.
Drama života tří žen napnuté mezi vůlí po novém začátku a bezmocí vůči dějinám, vlastnímu „genetickému kódu“ i osudu líčí vypravěčka s porozuměním, ale současně též s provokativním nadhledem a sebeironií. I tak lze koneckonců chápat poslední větu románu: „Teď už je to jen na mně…“

Moje hodnocení:

Kniha v níž sledujeme životy tří generací žen s nimiž se osud vůbec nemazlil.

Vypravěčkou knihy je Anežka, nejmladší z oněch tří generací, která nám postupně odkrývá pohnutý příběh její rodiny a předků. S vyprávěním začíná ještě před první světovou válkou, kdy se její mladá babička Anna zakoukala do pohledného Antonína a stěhuje se s ním do pohraničního městečka. Babička Anna je popisovaná jako milá, laskavá žena, která by se pro druhé „rozkrájela“.V životě zažila hodně těžkostí a musela překonat nejednu překážku, i přesto všechno jí ale zůstala ochota pomoci a dobrá nálada až do úplného konce.

Druhou ženou je Annina dcera Alžběta, která je naprostým opak své matky a sestry Boženky. Myslí hlavně na sebe, vše má předem naplánované a naprosto jí chybí smysl pro humor a empatie. Smrt rodičů ji zdrtí a ještě více zatvrdí. Dělá vše jak nejlépe umí a netuší, že dělá něco špatně, nebo že svým jednáním mnohdy ubližuje jejím nejbližším, hlavně sestře Božence. Ani Alžběta nemá lehký život. Kromě běžných těžkostí jí do života vstoupí druhá světová válka a donutí ji utéct z rodného městečka v pohraničí, které je zabráno Němci do nejistoty. Za sebou musí nechat vše, co za si tvrdou prací a pílí vydobyla. Díky své povaze se ale všemu brzy přizpůsobí a snaží se žít jak nejlépe dokáže. A začít nový lepší život jinde.

Třetí z žen je Anežka, která plynule přechází z vyprávění o svých příbuzných do vyprávění o sobě, svém dětství, mládí a rodinném životě. Jejíma očima vidíme život v době komunismu. Jak komplikované vše bylo a hlavně to, jak je člověk přinucen přizpůsobit se režimu bez možnosti výběru.

Na první pohled se může zdát, že se v knize nic moc neděje, ale právě to jak autorka popisuje útrapy všední života je na knize zajímavé. Každá i ta nejobyčejnější věc je dopodrobna popsaná a díky tomu se čtenáři příběh odehrává přímo před očima Celkově se kniha velmi dobře čte, děj plynule ubíhá a ještě dlouho po dočtení zanechává silné pocity.

Kromě rodinného dramatu je kniha plná spousty informací o historii Československa a později České republiky, z pohledu obyčejných lidí, kterých se všechny tyto události dotkly nejvíce. Aniž by si to přály a poznamenaly tak jejich další život. Mimo jiné je zajímavá i vedlejší dějová linka o Alžbětině sestře Božence, která byla kvůli sňatku s Němcem po válce odsunuta do Německa a to i přesto, že byla Češka.

Obálka knihy v sobě stejně jako název knihy skrývá něco silného a působí velmi rozhodně originálním minimalistickým dojmem, který zaujme na první pohled