3x mini recenze: Příliš hlučná samota, Staré ženy, Svlékání hadů

Autor: Bohumil Hrabal

Název originálu: Příliš hlučná samota

Počet stran: 134

Série: -

Díl v sérii: -

Nakladatelství: Odeon

Rok vydání v ČR: 1989

Oficiální anotace:

Příliš hlučná samota je především retrospektivním portrétem typické postavy autorovy generace, samorostlého a samotářského hloubavce Haňti, zaměstnaného snad odmalička v pražské sběrně starého papíru. Zde, na sociálním a politickém dnu společnosti, si hrdina tváří v tvář historickým posunům ve vědomí duchovních a kulturních hodnot osvojil svobodomyslnou vitální filozofii, stejně vydatně křtěnou myšlenkami Lao-c´e, Kanta, Nietzscheho či Camuse jako skrápěnou mokem z libeňských hospůdek. Než čas kvapí a kvílí, a v názorech starého Haňti se ukládá poznání, že léta a lidé nebývají humánní a že mnoho z toho, co spatřuje kolem sebe, není nepodobno bitvám krysích klanů.

Moje hodnocení:

Po knize Příliš hlučná samota jsem sáhla kvůli povinnostem do školy, a to i přesto že jsem se před několika lety vnitřně zapřísáhla, že na knihy od Hrabala se už ani nepodívám. Moji antipatii zapříčinila kniha Ostře sledované vlaky a ani tato bohužel mé mínění nevylepšila.
Co musím vyzdvihnout je zajímavý použitý jazyk a opravdu hodně dlouhá propracovaná souvětí. Kromě jazykové stránky jsem ale na knize žádná velká pozitiva nenašla. Příběh o alkoholikovi, který celý život obsluhuje lis na starý papír? Téma nic moc a zpracování také ne.
Zřejmě nedokážu správně ocenit a pochopit autorovi texty, ale mě prostě tato kniha nic nedala a nic moc neřekla. Zřejmě je to ale můj subjektivní výjimečný názor, protože autorovo dílo sklízí spíše pozitivní ohlasy.
Text se nečte špatně, ale zmiňovaná dlouhá souvětí poměrně ztěžují orientaci. Možná, jenom možná, se v budoucnu k autorovi ještě vrátím, ale v nejblizší době se mu budu vyhýbat.
Obálka knihy původního vydání není špatná, minimalisticky pojatá a souznějící s názvem.

 

Autor: František Halas

Název originálu: Staré ženy

Počet stran: 35

Série: -

Díl v sérii: -

Nakladatelství: František Borový

Rok vydání v ČR: 1946

Oficiální anotace:

Básnická sbírka jejímž tématem je stárnutí žen. Svoji pozornost postupně věnuje oslavě jednotlivým částem ženského těla. VII. vydání.
S touto sbírkou souvisí i pozdější báseň Mladé ženy, která opěvuje krásu mladých žen. Podobně jako u Starých žen se věnuje jednotlivým částem ženského těla.

Moje hodnocení:

Kraťoučká sbírka básní Staré ženy je v podstatě autorovou ódou na postupné stárnutí žen.
Jednotlivé básně se zaměřují na oči, ruce, klíny, tváře a vlasy starých žen. Druhá část obsahuje jednu báseň s názvem dělnice, která je opět jakousi ódou na silnou, odvážnou odhodlanou ženu/dělnici, která má těžký osud, spoustu práce, dětí a starostí.
Celá sbírka je opravdu velmi krátká. Jedná se o několik básní, které jsou ale napsané čtivou svižnou a uchopitelnou formou. Přestože se jedná o jakousi pochvalu starých žen, autor zároveň haní jejich stáří a seschlou starou podobu. Z dnešního úhlu pohledu bychom mohli říct, že některé části jsou možná až sexistické. Kdy autor bere stáří jako oškolivost a mládí jako krásu, ženu jako spotřební kus... Je ovšem třeba podívat se na dílo v kontextu tehdejší doby.
Jako čtení na pár minut a pohled na tvorbu autora je kniha podle mě velmi vhodná.
Obálka knihy moc hezká není, ovšem omlouvá jí doba vzniku, tedy 40. léta.

Autor: Oldřich Mikulášek

Název originálu: Svlékání hadů

Počet stran: 79

Série: -

Díl v sérii: -

Nakladatelství: Městská knihovna (Praha)

Rok vydání v ČR: 2020

Oficiální anotace:

Mikulášek v tomto souboru dokazuje, že jednou ze zásadních otázek jeho básnické výpovědi jsou obrazy lidského nitra. Je to pro něho důvěrně známá krajina, v níž tryskají bouřlivé emoce, mnohdy rozpínající se až k bolestnému toužení, jinde ukryté pod vrstvy smutku a rezignace. Uvnitř sebe samotného básník vlastně nachází nepoznaný svět, v němž se nacházejí trhliny a propasti, ale i opojné poháry, jejichž konzumace přesvědčí člověka o svůdné barvě života, o potřebě vnímat intimity okamžiků, které muž tráví se ženou, kdy je nejdůležitější samota ve dvou, kterou nesmí narušit žádní plazi (ani ti svlékající se z kůže). Vrcholem sbírky je pak dnes už legendární Mikulášková báseň „Tráva“, která symbolizuje autorovu pokoru k přírodě, k bytí i k citlivému vnímání proměn okolního světa.

Moje hodnocení:

Kniha Svlékání hadů je básnickou sbírkou z pera autora známého díky dílu Ortely a milosti.
Jedná se o poměrně krátkou sbírku obsahující několik částí - Poháry, Svlékání hadů, Rybky, básnickou skladbu Tráva a poslední částí jsou Slova, kde autor vlastními slovy popisuje spojení básnictví a moderní techniky, a poté básnické řemeslo a osobu básníka. Mně osobně se nejvíce líbila část Poháry a poté skladba Tráva. Ostatní části nebyla pro mě tak zajímavé. Autor píše zajímavou formou. Většinou jde pochopit, co se jednotlivými verši snaží říct, ale někdy je to nepatrně složitější.
Celkově bych řekla, že sbírka není vůbec špatná, ale pro ty, kteří poezii nevyhledávají nebude tím pravým. Nejedná se vždy o pravidelný rým a celkově je pochopení hlubšího smyslu sbírky náročnější. Pro ty, kteří se o poezii zajímají více, nebo je láká osobnost autora je kniha ideální.
Obálka knihy je moderní, neboť se jedná o nové vydání eknihy. Mně osobně se zas tak moc nelíbí, ale určitě vypadá mnohem lépe, než původní verze knihy.