Recenze: Staré řecké báje a pověsti

Autor: Eduard Petiška 

Název originálu: Staré řecké báje a pověsti

Počet stran: 192

Série: -

Díl v sérii: -

Nakladatelství: Ottovo nakladatelství

Rok vydání v ČR: 2006

Oficiální anotace:

Dávné řecké báje a pověsti zrodila lidová fantazie starověkých Řeků v době, kdy lidé ještě neznali ani železný pluh. Vytvořil je génius slavného národa Helénů a obstály ve zkouškách tisíciletí. Jen těžko si lze představit kulturního člověka, který by nevěděl, kdo byli Herkules nebo Prométheus, Afrodita či Europa, Kyklopové, Sirény, Múzy nebo hromovládný Zeus. Výběr z těchto bájí a pověstí zpracoval na počátku druhé poloviny minulého století spisovatel Eduard Petiška a čtenáři si knihu, napsanou velmi moderně, ale přitom s velkou úctou k tradici, oblíbili hlavně pro její poutavost a svěžest.

Moje hodnocení:

Kniha Staré řecké báje a pověsti je primárně brána jako kniha pro děti, ale není tomu zdaleka jenom tak. I pro dospělé, kteří si chtějí přiblížit řeckou mytologii, je kniha přesně tím pravým. 

Zjednodušeně se dá říct, že je to kniha psaná přístupnou formou, která pojednává o řeckých hrdinech a bozích. Jejich životech, strastech i výhrách. Vše je podáno z úhlu pohledu starověkého Řecka, kde fungovali jiné zákony a bozi byli všemocní a více či méně ovlivňovali veškerý smrtelníkův život.

Obsahuje celkem 27 bájí a pověstí ze starověkého Řecka. Řada z nich je velmi dobře známá a patří do takového všeobecného kulturního přehledu, nebo do přísloví a pořekadel, které se běžně používají (např. Achilleova pata, Sisyfovská práce...). V těchto příbězích najdeme vysvětlení, proč tomu tak je a proč se jednotlivá spojení vlastně používají. 

Některé báje jsou kratší, jiné naopak poměrně dlouhé. Nejdelší jsou nepochybně Odysseovi cesty, kdy je v podstatě převyprávěna celá Odysseia. Já sama jsem kdysi nezkrácenou Odysseu četla a lícila se mi moc, teď to bylo takové malé milé připomenutí.

Z těch neznámějších bájí  stojí za zmínku a připomenutí např. Daidalos a Ikaros, Iason a Medea, Midas, O zlatém rounu, Oidipus a Antigona, Odysseovy cesty, Orfeus, Perseus, Prometheus, Sysifos, Trojská válka nebo Tantalos. I když zajímavé a svým způsobem poučné jsou v podstatě všechny. Minimálně povrchně můžeme říct, že pěkné a čtivé jsou nepochybně.

Autor dokázal krásně přiblížit řecké prostředí a mentalitu. Jednotlivé příběhy jsou vyprávěny zajímavě, napínavě a rozhodně nejsou zdlouhavé nebo nudné. Právě naopak, člověk se při čtení ponoří do daného období a problematiky. 

Jak jsem již zmiňovala, příběhy jsou často čtené dětem, ale zdaleka nejsou jen pro ně. Každý čtenář si v příbězích najde to své, ať už se dívá povrchně po příběhu, nebo hledá hlubší vyznění a případná ponaučení. Tak jako tak to stojí za to. 

Já si čtení užila a osvěžila jsem si řadu antických řeckých příběhu a u některých jsem až při tomto čtení pochopila podstatu nebo příbuzenské vztahy mezi postavami, které jsou kolikrát hodně zamotané. Klobouk dolů za jednoduché, logické a smysluplné uspořádání jinak tak těžké, obsáhlé a zamotané látky, jakou je právě starořecká mytologie a příběhy.

Obálka knihy se mě osobně nijak zvlášť nelíbí, ale k této knize tak nějak patří a je snadno rozpoznatelná. Nový kabátek by jí ale slušel.