Recenze: Křehká krása

Autor: Petra Durst-Benningová

Název originálu: Die Glasbläserin

Počet stran: 464

Série: Skleněná sága

Díl v sérii: #1

Nakladatelství: Cosmopolis

Rok vydání v ČR: 2021

Za recenzní výtisk moc děkuji nakladatelskému domu Grada, přesněji pak nakladatelství Cosmopolis!

 

Oficiální anotace:

V durynské vesnici Lauscha běžel život po staletí stále stejně. Zdejší skláři byli vyhlášení svým uměním, které předávali z otce na syna. Joost Steinmann vedl úspěšnou rodinnou dílnu, přestože měl jen tři dcery. Když ale nečekaně zemřel, zůstaly Johanna, Ruth a Marie bez peněz. Jak mají tři osamělé ženy přežít v mužském světě? Podle tradice bylo foukání skla vyhrazeno pouze mužům, ženy mohly jen pomáhat se zdobením.

Nezbylo jim nic jiného než přijmout práci u konkurence. Ani celodenní dřina jim ale nezajistila dost prostředků k přežití. Nejstarší Johanna se proto vydala do města, kde se stala asistentkou jednoho ze zdejších obchodníků, který prodával sklo do celého světa. Ruth se rozhodla získat bohatého manžela a nejmladší Marii, stále zasněnou a tichou, natolik uchvátilo jiskřivé kouzlo skla, že porušila všechna pravidla a tajně usedla ke kahanu svého otce.

Všechny tři ale budou muset ještě zdolat mnoho překážek a spojit síly, aby si splnily svůj sen o nezávislosti a svobodě.

Moje hodnocení:

Kniha Křehká krása je prvním dílem z historické trilogie sledující osudy tří sester ve sklářské vesničce v Durynsku.

Hlavními postavami jsou tři sestry, které by nemohly být rozdílnější, Johanna, Ruth a Marie. Po smrti otce se musí  vyrovnat s novým těžkým životem a samy se postavit na vlastní nohy. Každá z nich se organizace svého nového života chopí po svém. Přesto ale silně drží při sobě a jejich sesterské poutu je, jak se zdá, nezlomné.

Nejstarší sestru Johannu je velmi zajímavé sledovat v cestě do velkého města a hledání práce. Jako nejstarší je zvyklá "velet" a starat se o vše v domácnosti. Je obdivuhodné, jak se nečekaně a velmi úspěšně chopila všech provozních a organizačních věcí a postarala se o své sestry. Přesto je v něčem velmi naivní a čtenář může jen kroutit hlavou.

Ruth byla pro mě asi nejméně oblíbenou ze sester. Minimálně v prvních dvou třetinách. Neuměla jsem si k ní a její ztřeštěnosti najít cestu, stejně tak bezhlavé hledání ženicha jsem příliš nechápala, ani v kontextu tehdejší doby. Přesto je její osud ve výsledku nejsmutnější, nejkomplikovanější a asi i nejzajímavější. Zejména v závěru se její postava dostává do popředí celého příběhu.

Poslední Marie je významná zejména svou odvahou pustit se do foukání skla, do té doby typicky a pouze mužské práce. Její nápady na vánoční ozdoby jsou ohromující a stejně tak její šikovnost. Díky její výrobě skla se celý příběh dostává do zcela nové roviny. 

Výroba vánočních koulí je pro durynsko a vesničku Lauschu skutečně dominantní a to i v reálném světě. Autorka se inspirovala skutečným prostředím, což je skvělé. Číst a vědět, že někde takové místo skutečně existovalo a lidé takto žili. V závěru autorka ještě zmiňuje, že životní podmínky lidí byly ještě daleko horší, než jak je ona popisuje. Celkově je prostředí pospáno velmi dobře. Malá vesnička se svými o obyvateli odříznutá od světa, město v dály, zasněžené kopce v okolí. 

Stejně tak charaktery postav, nejen tří sester, jsou výborně zvládnuté. Postavy se v průběhu děje vyvíjejí, mění názory, pod vlivem okolností se mění a dozrávají. Nikdy není typicky prvoplánově dobrý nebo zlý, v každém je namícháno obojí. A o to více jsou postavy uvěřitelné.

Kniha je velmi čtivě napsaná. Ve vyprávění se sestry střídají a je jasně patrné, že každá nahlíží na život ze zcela jiného úhlu. Proto je jejich vyprávění o to zajímavější. Kapitoly jsou přiměřeně dlouhé, takže i díky tomu se kniha výborně čte. V první části je příběh spíše pomalejší a popisný, ale ve druhé se rozproudí a je stále zajímavější. Je pravda, že se nese na stejné poklidné vlně, ale čtenáře vtáhne. Jedná se o typický historický román/ nejspíš rodinnou ságu, který stojí za přečtení.

V závěru je hlavní zápletka logicky vyřešena, ale otevírá se další. Kniha tedy končí svým způsobem uzavřeně, přesto je jedna linka velmi otevřená a předpovídá, jakým směrem se bude další díl ubírat. A vypadá to hodně slibně.

Obálka knihy je podle mě nádherná. Na fotce to není tolik vidět, ale na živo se nápis nádherně modro-stříbrně blýská a je naprosto jednoznačná spojitost se sklářským prostředím. Stejně tak název Křehká krása je všeříkající - křehká krása jako sklo a vyrobené ozdoby, křehká krása jako tři mladé ženy ve světě plném mužů? Každý ať si tuto otázku přebere po svém.

Knihu Křehká krása si můžete podrobněji prohlédnout a případně také zakoupit na webových stránkách nakladatelství.