Recenze: Chobotnice

Autor: Paulina Świst

Název originálu: Sitwa

Počet stran: 288

Série: Kolotoč

Díl v sérii: #2

Nakladatelství: Red

Rok vydání v ČR: 2021

 

Oficiální anotace:

Román Chobotnice od Pauliny Świst je další silná kniha od nejpopulárnější polské debutantky posledních několika let. Po bestselleru s názvem Kolotoč nastal čas na pokračování, kde už nepřichází na scénu jen finanční machinace a plamenná vášeň, ale také pašování zlata a aféra katolické církve.
Policista z ústřední vyšetřovací kanceláře Michał Grosicki jede na služební misi do Horního Slezska. Do zločinecké organizace se mu podaří proniknout natolik dobře, že jej nechá zatknout tamní prokurátor Zimnicki. Ale to je teprve začátek nového obřího spiknutí, do něhož jsou zapojení i nám dobře známí hrdinové z prvního dílu – Orel a Olka. Vše nasvědčuje tomu, že příběh finančních podvodů zdaleka neskončil útěkem z Polska…
Četba Chobotnice je nefalšovaná jízda bez řídítek. Aféra střídá aféru a ve hře je toho stále víc. To všechno se přitom – jak už jsme zvyklí – odehrává v atmosféře žhavé vášně. Paulina Świst dokáže jako žádná jiná autorka brilantně spojovat bravurní líčení děje s odvážnou erotikou a tajemstvími právnického světa. Spisovatelka pracuje zároveň jako advokátka specializující se na trestní právo a důkladně díky tomu zná temné stránky polského trestního systému. Na základě vlastních zkušeností vystavěla další detektivní příběh, který by se klidně mohl odehrát i ve skutečnosti. Ostatně kdo ví, jestli se skutečně nestal…

Moje hodnocení:

Kniha Chobotnice je druhým díle série Kolotoč, jejíž stejnojmenný díl (recenze) jsem v nedávné době četla a byla jsem mile překvapená. A stejně tak tomu bylo i tohoto dílu.

Velkým plusem je podle mě hlavně to, že přestože navazujeme na známou situaci, příběh se tentokrát točí zejména kolem jiné ústřední dvojice. A to Lilky a Michała. Oba dva jsou z minulého dílů známí, ale tentokrát jsou představeni z trochu jiného úhlu pohledu. Stávají se vypravěči a můžeme tak nahlédnout do jejich nitra. Ve vyprávění se střídají a každý se na situaci dívá z jiného úhlu pohledu. Nejen rozdílnost pohlaví hraje roli, ale i profese a prožité skutečnosti. Oba dva jsou navíc docela sympatičtí, za mě rozhodně více než Olka i Orel z minula. Zároveň jsou prototypy obvyklého rozdělení muž a žena - žena je naivní, milá, krásná, naopak muž - silný, odvážný, svalnatý. Mně osobně tenhle stereotyp nevadí, ale možná se najdou tací, kteří nebudou tak shovívaví. Jejich vztah je jako na houpačce, od nenávisti k lásce, ale je nad slunce jasné, jak jejich vztah dopadne.

Příběh je opět zasazen do prostředí právníků a zároveň kriminálníků z tmavého polského podsvětí. Na můj vkus je ale popsané méně než bych očekávala. Tohle netypické prostředí má stále co nabídnout a informace o polské jurisdikce, DPH, karuselových podvodech... mě stále baví. To, že je vše popsáno spíše povrchově a popisy nezachází do hloubky, mi vyhovuje. Se svými mizivými znalostmi bych se asi jinak moc neorientovala.

Ze začátku knihy jsem měla chvilkový problém se zorientováním. Polská jména, chvílemi nejistota v tom, kdo vlastně vypráví a pomalejší rozjezd zapříčinily, že mi prvních několik stran přišlo spíš nudnějších. Rychle jsem se ale do děje dostala a pak už se nemohla odtrhnout. 

Ani tentokrát text není členěn do kapitol. Mezi jednotlivými, velmi krátkými, částmi jsou jako oddělovače použity paragrafy. Po zkušenost s minulým dílem jsem tohle uspořádání očekávala, stále jsem toho názor, že je to příjemná změna a překvapivě dobře se takto členěný text čte. Jde o zajímavé ozvláštnění.

Opět nechybí erotické scény, kterých je ale mnohem méně a nejsou tak "kvalitní". Resp. nebavily mě tolik jako u minulého dílu. Není nouze ani o erotické narážky, občasné vulgarismy a místy také vtipné hlášky, u kterých se člověk kolikrát pobaví.

Zmínila jsem Olku a Orla. Ani pohled na ně, a to jak si užívají svobodu, nechybí. Zvláště ke konci se stávají výraznými aktéry děje. Konec celkově je velmi akční a nese v sobě prvky thrilleru. Hlavní zápletka je svým způsobem vyřešena a vysvětlena, ale stále není vše uzavřeno. Navíc se otevírají další nevyjasněné otázky . 

Na úplném konci knihy je menší úryvek ze závěrečného dílu Podraz. Stačilo jen několik málo stran, které mě opravdu nalákaly. Určitě si nenechám ujít příležitost, přečíst i závěrečný díl v rámci knižní štafety se skvělou skupinkou čtenářek/štafetářek.

Obálka knihy se mi líbí. Ani vlastně nevím proč, ale na první pohled mě láká. Možná je to spojením černobílé fotky dámy v krásných botách a výrazné modré barvy? Nevím. Každopádně jsem spokojená.