Autor: Alison Weirová
Název originálu: Jane Seymour: The Haunted Queen
Počet stran: 480
Série: Šest tudorovských královen
Díl v sérii: #3
Nakladatelství: BB art
Rok vydání v ČR: 2018
Oficiální anotace:
Pouhých jedenáct dnů po popravě Anny Boleynové obléká Jana Seymourová svatební šat, aby se stala třetí ženou Jindřicha VIII. Poslední dobou přitom zblízka sledovala, jak se králova vášeň k předchozí manželce rychle mění v ledový chlad a velkolepé dvorské slavnosti, hostiny, lovy i chodby královských paláců se náhle stávají kulisami děsivé tragédie. Jana ví, že musí porodit králi syna, jinak jí hrozí smrt.
Nová královna musí vystoupit ze stínu Kateřiny Aragonské i Anny Boleynové a dát zemi dědice, jen tak totiž může přimět krutého krále, aby s ní i s celou zemí jednal laskavěji. Sílu jí dává její víra a naděje, že se jí na tomto zkaženém světě podaří vykonat alespoň něco dobrého.
Moje hodnocení:
V řadě již třetí pokračování ze série o manželkách anglického panovníka Jindřicha VIII. Tudora. Tentokrát je kniha zaměřena na jeho třetí manželku Janu Seymourovou.
Jak už název napovídá, kniha pojednává o třetí manželce Jindřicha VII., z jejíhož pohledu je také kniha vyprávěna. Jana se prezentuje jako šedá myška, poslušná ke svému otci i bratrům, za žádných okolností neprojevující svůj vlastní názor. V podstatě se nechává vláčet proudem a lidmi kolem sebe. Otázkou je, do jaké míry je to její skutečná povaha. Možná to byl jen dobře promyšlený tah, který se jí nakonec více než vyplatil.
Oproti předchozím dvěma knihám je tato více rozvláčnějčí a pomalejší. Jsou zde dlouhé části, ve kterých se vlastně nic moc neděje. Nejspíš je to způsobeno také tím, že o Janě Seymourové toho obecně moc nevíme. Hlavně informace o jejím dětství a mládí téměř chybí. Více je o ní slyšet až když nastupuje jako dvorní dáma ke dvora. Stále jsou to ale informace více než kusé.
Právě kvůli nedostatku informací a historických pramenů autorka uvádí, že se jedná z větší části o její výmysly/upravení a přibarvení skutečnosti. Stále se drží historických skutečností, ale například Janino dětství si značně upravila. Zatím je to tedy nejvíce beletrii podobná kniha ze série. I přesto je zde ale velké množství skutečných historických reálií, věrohodných informací a skutečných historických postav.
Velkou část knihy tvoří příběh spojený s Kateřinou Aragonskou a Annou Boleynovou. Dvěma královnami, které vládly před Janou a kterým Jana sloužila jako dvorní dáma. I přesto, že se již potřetí opakuje ta samé historie, autorka ji dokázala podat opět z jiného úhlu pohledu. Jana ji vnímá svýma očima a hlavně zastupuje stranu, která sympatizuje s Kateřinou a nenávidí a odmítá Annu. Přesto je zděšená poté, co se naplní Annin osud. Jak se zdá ani většina jejích odpůrců si nepřála takovýto konec.
Jako vždy je na konci knihy tabulka osob, které se v knize objevili a chronologicky seřazené události. Díky nim je případná orientace v textu mnohem snazší. V závěru knihy je také autorčin doslov. V něm vysvětluje onen nedostatek přímých důkazů a literárních pramenů, ale také shrnuje Janin život a především smrt. Právě její smrt je nejzáhadnější. Nikdo přesně neví, proč umřela. Dnes se hodně mluví o horečce omladnic, v dobových pramenech však není o ničem takovém ani zmínka.Vzhledem k tomu, že umřela až týden po porodu, plus některá dobová svědectví dávají autorce obraz otravy jídlem a následné embolie.
Další co stojí za zmínku je otázka, co by se s Janou stalo, kdyby přežila. Je pravda, že porodila následníka, ale znamenalo by to, že ji Jindřich nezapudí?? Možná, že kdyby nezemřela, nezahořkl by a nestal se tak krutým vladařem a manželem. To jsou otázky, na které dnes odpověď najdeme jen stěží.
Jak je autorčiným zvykem, nechybí v knize spousta popisů osob, míst, jídel, oděvů...díky kterým je text více autentický. Její čtivý a zajímavý způsob psaní vtáhne do děje a člověk si ani neuvědomí, že je na konci. Jméno Alison Weirová je jak už jsem se mnohokrát přesvědčila známkou kvalitní literatury.
Obálka knihy je opět krásná, ale druhému dílu (Anně Boleynové) se prostě nevyrovná. Je příjemné, že zatím všechny knihy jsou graficky stejně zpracované a působí jako ucelená řada.
V řadě již třetí pokračování ze série o manželkách anglického panovníka Jindřicha VIII. Tudora. Tentokrát je kniha zaměřena na jeho třetí manželku Janu Seymourovou.
Jak už název napovídá, kniha pojednává o třetí manželce Jindřicha VII., z jejíhož pohledu je také kniha vyprávěna. Jana se prezentuje jako šedá myška, poslušná ke svému otci i bratrům, za žádných okolností neprojevující svůj vlastní názor. V podstatě se nechává vláčet proudem a lidmi kolem sebe. Otázkou je, do jaké míry je to její skutečná povaha. Možná to byl jen dobře promyšlený tah, který se jí nakonec více než vyplatil.
Oproti předchozím dvěma knihám je tato více rozvláčnějčí a pomalejší. Jsou zde dlouhé části, ve kterých se vlastně nic moc neděje. Nejspíš je to způsobeno také tím, že o Janě Seymourové toho obecně moc nevíme. Hlavně informace o jejím dětství a mládí téměř chybí. Více je o ní slyšet až když nastupuje jako dvorní dáma ke dvora. Stále jsou to ale informace více než kusé.
Právě kvůli nedostatku informací a historických pramenů autorka uvádí, že se jedná z větší části o její výmysly/upravení a přibarvení skutečnosti. Stále se drží historických skutečností, ale například Janino dětství si značně upravila. Zatím je to tedy nejvíce beletrii podobná kniha ze série. I přesto je zde ale velké množství skutečných historických reálií, věrohodných informací a skutečných historických postav.
Velkou část knihy tvoří příběh spojený s Kateřinou Aragonskou a Annou Boleynovou. Dvěma královnami, které vládly před Janou a kterým Jana sloužila jako dvorní dáma. I přesto, že se již potřetí opakuje ta samé historie, autorka ji dokázala podat opět z jiného úhlu pohledu. Jana ji vnímá svýma očima a hlavně zastupuje stranu, která sympatizuje s Kateřinou a nenávidí a odmítá Annu. Přesto je zděšená poté, co se naplní Annin osud. Jak se zdá ani většina jejích odpůrců si nepřála takovýto konec.
Jako vždy je na konci knihy tabulka osob, které se v knize objevili a chronologicky seřazené události. Díky nim je případná orientace v textu mnohem snazší. V závěru knihy je také autorčin doslov. V něm vysvětluje onen nedostatek přímých důkazů a literárních pramenů, ale také shrnuje Janin život a především smrt. Právě její smrt je nejzáhadnější. Nikdo přesně neví, proč umřela. Dnes se hodně mluví o horečce omladnic, v dobových pramenech však není o ničem takovém ani zmínka.Vzhledem k tomu, že umřela až týden po porodu, plus některá dobová svědectví dávají autorce obraz otravy jídlem a následné embolie.
Další co stojí za zmínku je otázka, co by se s Janou stalo, kdyby přežila. Je pravda, že porodila následníka, ale znamenalo by to, že ji Jindřich nezapudí?? Možná, že kdyby nezemřela, nezahořkl by a nestal se tak krutým vladařem a manželem. To jsou otázky, na které dnes odpověď najdeme jen stěží.
Jak je autorčiným zvykem, nechybí v knize spousta popisů osob, míst, jídel, oděvů...díky kterým je text více autentický. Její čtivý a zajímavý způsob psaní vtáhne do děje a člověk si ani neuvědomí, že je na konci. Jméno Alison Weirová je jak už jsem se mnohokrát přesvědčila známkou kvalitní literatury.
Obálka knihy je opět krásná, ale druhému dílu (Anně Boleynové) se prostě nevyrovná. Je příjemné, že zatím všechny knihy jsou graficky stejně zpracované a působí jako ucelená řada.
Napsala
Vypadá to moc dobře. A rozhodně za přečtení stojí, takže si ji též připisuji na seznam. :D
OdpovědětVymazatTo opravdu stojí. :) Věřím, že se ti bude líbit. :)
VymazatOd tohoto historického okamžiku jsou pro mě Tudorovci (respektive manželky Jindřicha VIII.) záhadou, i když o Jane jsem aspoň slyšela. Docela jsi mě navnadila, to ti tedy povím! :)
OdpovědětVymazatTo jsem ráda. :)) Věřím, že by se i kniha líbila.
VymazatTo vypadá hodně dobře
OdpovědětVymazatNejen vypadá... také je. :))
Vymazat