Recenze: Kniha mládí a vzdoru

Autor: Stanislav Kostka Neumann

Název originálu: Kniha mládí a vzdoru

Počet stran: 141

Série: -

Díl v sérii: -

Nakladatelství: Československý spisovatel

Rok vydání v ČR: 1955

Oficiální anotace:

"Kniha mládí a vzdoru" obsahuje básně od roku 1895 do roku 1905. Básník tuto knihu přísně a kriticky uspořádal sám již r. 1920, kdy jí zahájil vydávání svých Spisů. Ve výběru pojal do ní své první čtyři básnické sbírky,označené v dnešním vydání letopočty, ve kterých vznikly. Jsou to: "Jsem apoštol nového žití", "Apostrofy hrdé a vášnivé", "Satanova sláva mezi námi" a "Sen o zástupu zoufajících". Básně nesou ještě pečeť anarchistického obdobíNeumannova, ale již se v nich rýsuje podoba básníka-revolucionáře, bojovníka za lidská práva uhnětených a vykořisťovaných.

Moje hodnocení:

Kniha, která obsahu hned čtyři básnické sbírky S. K. Neumanna z jeho rané básnické tvorby.

Jak je uvedeno v anotaci jedná se o básně z roku 1895 do roku 1905, což je poměrně velké rozpětí. Tudíž není snadné hodnotit knihu jako celek. Jednotlivé části jsou totiž ovlivněny různými směry a různými životními situacemi autora, které zažíval během psaní.

První sbírka Jsem apoštol nového žití, je ještě velmi silně ovlivněna dekadencí. Autor psal básně v době, kdy  byl odsouzen k pobytu v Plzeňské Borské věznici, v tzv. proces s Omladinou. Tudíž jsou básně naplněny zhnusením a vzdorem proti panovníku tyranovi, buržoazní společnosti a pokryteckou morálkou. Na druhou stranu se onen vzdor snoubí s vášnivou vírou v nové lepší zítřky.

Druhá a třetí sbírka, Apostrofy hrdé a vášnivé a Satanova sláva mezi námi, jsou, co se kontextu týká, velmi podobné. Jsou to částečně ódy, kde autor vzývá různé síly a zároveň se velmi silně rouhá a opovrhuje náboženstvím, které zotročilo tělo i mysl člověka. Za vzor autorovi posloužili francouzští symbolistní Prokletí básnící, stále ale se zbytky dekadence. Opět je hodnocena pokrytecká buržoazní morálka a zděšení nad stavem domoviny. Tentokrát je napadnut také motiv ženy, která je podle autora v područí oné buržoazní morálky.

Poslední část Sen o zástupu zoufajících, je určitým pokračováním, rozvinutím sbírka Satana... Básník postupně dochází k poznání, že jedinou spásou společnosti je pracující lid, do jehož čela se hodlá postavit. Zároveň jeho verše vybízejí ke vzpouře proti útisku a k "velkému zápasu", protože jedině díky němu se objeví krása a radost.

Já osobně jsem v každé části/básnické sbírce našla několik básní, které se mi zalíbily, nebo mě něčím zaujaly. Nejvíc se mi asi líbily poslední dvě sbírky, které už se spíše podobají autorovým veršům, které znám. Přesto je ale vidět, že se jedná o autorovi prvotiny, které nejsou tolik propracované. Mnohem více jsem si užila např. jeho sbírku Kniha lesů, vod a strání, která je známější a také se mnohem lépe čte.

Přesto, že ne všechny básně se četly snadno, ve výsledku jsem ráda, že jsem si knihu přečetla. Když nic jiného, zajímavě ukazuje stav tehdejší společnosti, nespokojenost s vládnoucími Habsburky a útisk českého lidu, se kterým právě S. K. Neumann hodlal něco udělat.

Obálka knihy se mě osobně vůbec nelíbí, ještě horší je ale když se člověk podívá dovntř, ona rudá hvězda jasně dokazuje, v jakém roce byla konkrétně tato kniha znovu vydána. Spolu s tématy obsaženými v knize, o pracujícím lidu a zlé buržoazní společnosti vyplývá na povrch silně zkreslený obrázek komunistického autora, což ale není pravda. Minimálně v době, kdy autor psal právě tyto básně.