Recenze: Barák

Autor: Alžběta Bublanová

 

Název originálu: Barák

 

Počet stran: 154

 

Série: -

 

Díl v sérii: -

 

Nakladatelství: Petr Štengl

 

Rok vydání v ČR: 2019

 

 

Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji samotné autorce Alžbětě Bublanové!

 

 

Oficiální anotace:

Jak moc známe své blízké? Denně je potkáváme, bydlíme s nimi pod jednou střechou, a myslíme si, že o nich víme všechno. „Barák“ je vyprávěn stárnoucí vdovou, která pozoruje své sousedy, kteří na rozdíl od ní prožívají své životy. Působí jako přízrak, co se plouží z domu do obchodu a zpět, jinak vysedává u otevřeného okna činžovního domu. Její stereotyp nahlodá událost, která se dotkne přímo jí a ona prochází proměnou a nachází v sobě opět ženu. Osud zamíchá i se životem její dcery alkoholičky a jednoho z nájemníků tak, že je těžko říct, jak moc můžeme druhé poznat či pochopit.

 

Moje hodnocení:

 

Kniha Barák je pohledem do života stárnoucí ženy, která má pocit, že jí "ujíždí vlak" a vlastně neví, co si počít se svým životem.

Hlavní postavou je právě ona stárnoucí žena, jejíž jedinou životní náplní se stalo pozorování sousedů z domu a následné domýšlení jejich osudů a situací, do kterých se dostávají. Sama na rozdíl od nich nemá v životě žádnou akci, žádné podněty.  Ze začátku se zdá, že je žena se svým život smířená a svým způsobem také spokojená. Postupně se ale ukazuje, že tomu tak úplně není, ale je těžké vymanit se ze zajetých kolejí a nebát se něco změnit. Kromě upadajícího životního stylu, musí řešit ještě problémy se svou dcerou, která je alkoholička a i s jejím životem není vše v pořádku.

 

 

Vztah matky a dcery je zde poznamenaný a dá se říci nepříliš funkční. Ženě se zdá, že její téměř čtyřicetiletá dcera v životě nic nedokázala, což je svým způsobem pravdu. Bohužel nešťastně zvolené připomínání a snaha o pomoc, není vždy ideálním řešením.

Zajímavé je, že až na několik výjimek není nikdo přímo pojmenován. Stará žena nad nimi uvažuje jako nad "mladou ze zdola" nebo "žena, kterou vykradli". Vzhledem k tomu, že hlavním a jediným vypravěčem je žena, není problém se v těchto přezdívkách orientovat.

Ačkoliv se může zdát, že má kniha jen pár stran a bude rychle přečtená, není tomu úplně tak. 

Dějová linka sice v knize je, ale velkou část zabírají myšlenky ženy. Její úvahy nad sousedu, jejím životem a životem dcery, vzpomínky na minulost a uvažování o tom co bude a co by bylo fajn na sobě změnit. Je to tedy taková psychologická sonda do hlubin myšlení starší ženy.

 

Ve výsledku kniha vyznívá poměrně pozitivně, ukazuje, že ne vždy je vše ztracené a i ze dna se dá odrazit. Člověk jen musí najít sílu a vůli něco změnit. Musím přiznat, že první zhruba třetina knihy pro mě byla náročnější, ale poté, když už se začalo něco více dít, jsem si čtení užila. Jsem ráda, že jsem se nenechala odradit začátkem plným myšlenek a úvah, protože kniha určitě stojí za to.

 

Velkou pochvalu si zaslouží autorkou, která se dokázala vcítit a vtělit do ženy, jejímaž očima je příběh vyprávěn. Pokud mohu soudit, zvládla to bravurně. Vyprávění je protkáno velkým množstvím emocí a čtenář se s nimi musí nějak popasovat.

 

Obálka knihy se mi líbí. Je z ní cítit atmostéra určité stísněnosti. Neurčitá postava hledící z okna může zrovna sledovat dění na ulici, tak jak to často dělávala hlavní postava knihy a třeba také přemýšlí o svém životě a o životech ostatních. Myslím ale, že kdyby byla vyobrazena starší žena, podobná té z knihy, bylo by to lepší.