Recenze: Honzlová

Autor: Zdena Salivarová

Název originálu: Honzlová

Počet stran: 254

Série: -

Díl v sérii: -

Nakladatelství: Academia

Rok vydání v ČR: 2001

Oficiální anotace:

V nezapomenutelném příběhu Jany Honzlové, neprokádrované členky souboru písní a tancí Sedmikráska, dokázala tehdy začínající autorka to, na čem ztroskotalo předtím i později mnoho slavnějších a zkušenějších spisovatelů: pro dnešní i budoucí generace věrně zachytila a spoutala do do živého tvaru frašku zvanou "budování socialismu". Román s výrazně autobiografickými prvky začala psát Zdena Salivarová ještě v Praze, dokončila jej až v Torontu, kam se po roce 1968 přestěhovala se svým manželem J. Škvoreckým.

Moje hodnocení:

Méně známá knihy od autorky, která je bohužel a neprávem ve stínu svého slavného manžela Josef Škvoreckého. Svým literární talentem je mu ale rozhodně rovna a mě osobně je její styl psaní dokonce sympatičtější.

Příběh odehrávající se v 50. letech 20. století, který v sobě nese dusnou tíživou atmosféru parného léta a politické situace.

Hlavní hrdinkou romány je Jana Honzlová, která figuruje i jako vypravěčka příběhu. Je to zpěvačka v souboru Sedmikráska a ačkoliv je velice talentovaná není jí přáno postoupit v kariérním žebříčku výše. A to z jednoho prostého důvodu - její kádrový profil a chování nesplňují tehdejší představy o tom, jak by mohla osoba na vyšší pozici vypadat. Jana nejenom, že zůstává stále jen ve sboru, ale hlavně, a to je pro ni velká rána, má zakázáno jet se souborem do zahraničí na významnou kulturní akci. Hlavně díky svojí upřímné a naivní povaze nejprve nevidí, co se kolem ní děje a vše považuje za nedorozumění. V průběhu knihy ale pochopí, že se nejedná o nedororumění ale o úkladná "likvidování" nepohodlného jedince.

 

Právě Jana Honzlová prochází v průběhu knihy největší charakterní změnou. Z naviní, upovídané, pravdomluvné, přátelské dívky se stane osoba, která chápe politické dění kolem ní. To že je vše pod rouškou tajemství, nejasností, nic není řečeno přímo narovinu a kádrový profil znamená v téhle společnosti nejvíce. Její prozření rozhodně není příjemné ani snadné. Osudem zkoušená se nakonec pod tíhou okolností zlomí a i její pravdomluvnost se jaksi vytratí.

 

Kromě Jany se v knize objevuje ještě celá řada postav. Za zmínku jistě stojí Janina rodina čítající matku, sestry a bratry, kteří jsou oba vězněni za politické smýšlení a proto, že jejich otec utekl na Západ. Někteří členové rodiny jsou Janě oporou, jiní jí naopak působí starosti a problémy, se kterými není snadné se vypořádat. Kromě nich jsou to také spolupracovníci v souboru a uklízečka Pelikánová. Paní Pelikánová je žena z lidu, která mluví, jak chce, co chce a neohlíží se na nikoho. Právě ona a její osud se stanou velmi významnými.

V zásadě se jedná o obyčejný příběh z každodenního života, který popisuje nelehký životní osud jedné mladé ženy. Ve výsledku je to ale mnohem víc. Ukazuje tehdejší dusivou atmosféru, neustálý strach a donášení jednoho na druhého. Realita míchající se s fiktivní představou, co je správné a co špatné. Také ale ukazuje pár jedinců jako byla Jana, kteří se nesklonili a i za cenu velkých nepříjemností si stály za svým přesvědčením. Přesto se jedná o strhující čtení, která nechá čtenáře do konce napjatého, jak to všechno skončí. Bohužel i po dočtení knihy, zůstává čtenář stále napjatý, kniha totiž končí velmi otevřeně. Je jen na každém z nás, jak si domyslíme.

Kniha je ideální pro ty, kteří si chtějí přiblížit a rozšířit obrázek tehdejší společnosti, nebo si přečíst příběh silné hlavní hrdinky, která ve svém obyčejném životě se svým obyčejným údělem dokázala zůstat pevná ve svých zásadách a nedat se.

Obálka knihy mě osobně vůbec nenalákala, naopak se mi kvůli ní do knihy moc nechtělo. Nakonec jsem ale opravdu ráda, že jsem se do knihy pustila a nedala na první dojem. Protože opravdu stojí za to.