Autor: Joyce Applebyová, Lynn Huntová, Margaret C. Jacobová
Název originálu: Telling the True About History
Počet stran: 274
Série: -
Díl v sérii: -
Nakladatelství: CDK - Centrum pro studium demokracie a kultury
Rok vydání v ČR: 2002
Oficiální anotace:
Spojené státy americké vznikly v průběhu nemnoha let na konci osmnáctého století nejen jako samostatný stát, ale také jako svébytný národ. Zatímco v Evropě se na národní totožnost pohlíželo jako na cosi daného, co bylo jen třeba objevit a posílit, Američané sami sebe jako národ aktivně a uvědoměle budovali a historie spolu s vědou sehrávaly v tomto úsilí ústřední roli. Tři historičky přednášející na prestižních amerických univerzitách se ve svém pojednání zabývají dějinami osvícenství a historií Ameriky, nejstaršími popisy slavných revolučních dějů počínaje a současnými útoky na historickou tradici ze strany postmodernismu či feminismu konče.
Moje hodnocení:
Kniha Jak říkat pravdu o dějinách s podtitulem Historie, věda, historie jako věda a Spojené státy americké je zajímavou publikací, která se zaměřuje zejména na dějiny USA, a to jak se v průběhu desetiletí potažmo staletí měnilo nahlížení na vykládání dějin.
Po obsahové stránce je kniha velmi zajímavá a předkládá všemožné informace týkající se právě výkladu dějin. Existuje celá řada pohledů, které se během let uplatnily, a které zaměřovaly svou pozornost na různé věci. Příkladem může být připodobnění k historii otroctví. Pokaždé je na něho nahlíženo z jiného úhlu pohledu a černoši jsou zmiňování také odlišně.
Začátek a stejně tak závěrečná část se mi líbily hodně, byly zajímavé a dobře se četly. Bohužel prostřední část knihy byla na můj vkus moc složitě napsaná. Upřímně jsem tak docela nepochobyla, co se autorky vlastně snažily říct a předat.
Celkově bych ale knihu označila jako zdařilou, zajímavou a prospěšnou pro poznání dějin USA a hlavně srovnání, jak se postupem času měnil pohled na historii, osobu historika a vědeckou práci.
Obálka knihy není špatná, neurazí ani nenadchne, řekla bych.
Název originálu: Politics, Culture and Class in the French Revolution
Počet stran: 269
Série: -
Díl v sérii: -
Nakladatelství: CDK - Centrum pro studium demokracie a kultury
Rok vydání v ČR: 2007
Oficiální anotace:
Originální výklad Velké francouzské revoluce známé americké historičky, která navazuje na francouzskou interpretační tradici, ale současně přináší zcela nový a svérázný pohled. Zabývá se rétorikou významných revolučních osobností, symbolickými formami politické praxe, politickým zeměpisem revoluce, novými politickými subjekty a lidmi na okraji. V centru jejího zájmu je tudíž to, co sama autorka nazývá "poetikou moci" a "sociologií politiky". Publikace je brilantním historickým esejem, který se pohybuje na rozmezí politických, sociálních a kulturních dějin a ukazuje novou podobu politiky, která vznikla na konci 18. století a je určující dodnes.
Moje hodnocení:
Kniha Francouzská revoluce s poditutlem Politika, kultura, třída je velmi zajímavou a povednou publikací, která se zabývá francouzskou revolucí z nepřílš obvyklého a častého úhlu pohledu, konkrétně sociální, kulturní a politické dějiny revoluce.
První velkou výhodou knihy je stručná chronologie revoluce 1789 - 1799, který je v začátku knihy a jistě výrazně pomůže při orientaci v knize a v dějinných událostech. Druhé plus je autorčin styl psaní, který je čtivý, příjemný a i nepříliš zábavné pasáže dokáže podat přístupnou formou.
Celkově bych první polovinu knihy, kde se zmiňuje jazyk, symboly revoluce a revolucní prostředí, označila za skvělou. Čtení mě bavilo, získala jsem nové zajímavé informace... Druhá část už tak zábavné nebyla, neboť se autorka zaměřila na politické strany jako takové, jejich procentuální zastoupení v městskách radách ve vybraných městech... I tato část byla zajímavá, ale na můj vkus až moc analytická, plná tabulek, čísel a procentuálních zastoupení.
Proto ve výsledku hodnotím jako průměr, lehký nadprůměr.
Obálka knihy mi nepřijde vůbec špatná a řekla bych, že se k tématu a celkovému provedení a vyznění knihy hodí.
Autor: Carlo Ginzburg
Název originálu: Il formagio el i vermi
Počet stran: 224
Série: -
Díl v sérii: -
Nakladatelství: Argo
Rok vydání v ČR: 2000
Oficiální anotace:
Jedna z nejlepších historických knih vůbec, v níž autor vypráví příběh furlánského mlynáře Menochia, jenž se díky svým názorům dostal do střetu s inkvizicí. Menochiovy autentické výpovědi před soudním tribunálem se autorovi staly podkladem pro plastické a barvité vykreslení každodenního života člověka na konci 16. století včetně jeho úzkostí, radostí či naopak vytváření si osobitých představ o Bohu, vesmíru a posmrtném životě.
Moje hodnocení:
Kniha Sýr a červi s podtitulem Svět jednoho mlynáře kolrm roku 1600 je zvláštním příběhem o mlynáři z italského městečka, který si vykládá zvláštním způsobem přečené knihy, učení církve a kacířské učení a nebojí se své názory prezentovat před ostatními lidmi. To se mu stane osudné. Tato kniha je vlastně popisem několika inkvizičních procesů vedených proti tomuto muži.
Dílo bych se nebála ozančit za zvláštní. Téma jako takové není vůbec špatné, ale filosofické existenciální otázky o Bohu, smyslu existence a dalších náboženských věcech, byly někdy až zbytečně moc rozvleklé a často se opakující.
Je jasné, že se jedná o nejznámější dílo autora a významné, zlomové dílo, co se mikrohistorie týče. (Tedy historické vědy, která se zabývá individualitami a jeji působení v rámci velkých dějin.) Ovšem pro běžného čtenáře je četba spíše náročnější a je třeba se hodně soustředit na pochopení jednotlivých pasáží. Proces s mlynářem totiž není primárním motivem knihy, naopak se na něm spíše ukazuje smýšlení tehdejších prostých lidí a již zmiňované náboženské otázky.
Obálka knihy je typická pro edici Každodenní život od nakladatelství Argo a mě osobně se tenhle minimalistický vzhled docela líbí.
Napsala
zajímavé knihy :)
OdpovědětVymazatI tak se to dá říct. :)) Ale ano, zajímavé jsou.
Vymazat