3x mini recenze: Žalář nejtemnější, Audience, Okna v bouři

 

Autor: Ivan Olbracht

Název originálu: Žalář nejtemnější

Počet stran: 188

Série: -

Díl v sérii: -

Nakladatelství: SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění

Rok vydání v ČR: 1963

Oficiální anotace:

Kniha vypráví o chorobném a náhle osleplém žárlivci, do jehož domu, kvůli jeho oslepnutí a ku pomoci jeho ženě přichází pomocník. Slepý muž cítí, že jeho manželství je omylem, ale není silný na to, aby ho zrušil a tak stále hledá nové důkazy o nevěře své ženy, až přivede celé drama k tragickému rozuzlení.

Moje hodnocení:

Kniha Žalář nejtemnější je velmi zvláštní dílo. Jedná se o psychologický román, jehož vypravěčem a zároveň hlavním hrdinou je náhle osleplý a chorobně žárlivý muž. Pensionovanému komisaři Machovi jeho náhlá slepota naprosto změní život. Kniha je v podstatě z velké části jeho mnonologem a uvažováním. Dotýkáme se jeho niterných myšlenek a žárlivosti. Jeho žárlení bylo výrazné ještě v době, kdy byl v pořádku, ale slepota vše posunula do jiných děsivých kolejí. Nevěří ničemu a nikoho kolem sebe, zvláště své manželce Jarmile. Jeho zvrácený pohled na vztah a lásku společně se žárlivostí tvoří neuvěřitelně psychologicky podivné chování.
Sonda do hlavy tohoto muže je zajímavá a zároveň neuvěřitelně děsivá. Člověk vlastně ani nemá chuť a sílu s ním soucítit, naopak figuruje jako veskrze nesympatická postava.
Zajímavé je, že se vlastně čtenář nedozví, zda jeho žena Jarmila byla nebo nebyla nevěrná. Jestli mu lhala, nebo byla skutečně tak naivní. Je na čtenáři, jak se k tomu postaví.
Kniha je psána poměrně čtivě, a když si člověk zvykne na psychologičtější ráz vyprávění, jedná se o opravdu zajímavé čtení. Vzhledem k tomu, že se jedná o starší dílo, je dobré zaměřit se také na jazyk, ve kterém se místy objevují zajímavé archaismy.
Upřímně ani teď po dočtení nevím, co přesně si o knize myslet. Každopádně jsem ráda, že jsem se odhodlala a knihu si přečetla.
Obálka knihy se mi nijak zvláště nelíbí a jako taková by mě rozhodně na knihu nenalákala.

Autor: Václav Havel

Název originálu: Audience

Počet stran: 94

Série: -

Díl v sérii: -

Nakladatelství: neuvedeno (s. n.)

Rok vydání v ČR: 1975

Oficiální anotace:

Do této hry zahrnul Václav Havel své vlastní zkušenosti z doby, kdy pracoval jako dělník v trutnovském pivovaru. Hrdinou hry je zakázaný spisovatel Vaněk, který pracuje v pivovaru jako „přikulovač sudů“. Jeho nadřízený Sládek ho pozve do své kanceláře k rozhovoru. Jedná s ním přátelsky, spisovatel se však cítí nesvůj. Je vytržen ze svého prostředí, dělnickým zvykům /pití piva/ přivyká jen s obtížemi, kromě toho neví, jestli na něj jeho nadřízený nechystá nějaký podraz. Sládek mu dá zvláštní návrh - přesvědčuje ho, aby sám na sebe psal hlášení tajné policii. Vaněk odmítne, přesto že mu Sládek za to nabízí „ teplé místo ve skladu“. Ve hře jde mimo jiné o kritiku pokrytectví.

Moje hodnocení:

Kniha Audience je krátká jednoaktová hra, která je svým způsobem částečnou autobiografií autora Václava Havla. Jedná se o rozsahově velmi krátký text, ve kterém vystupují pouze dvě postavy Sládek a Vaněk. Právě Vaněk je v určitých ohledech autorovo alter-ego. Jde o disidenta, inteligent, spisovatele divadelních her a člověka, který musel být odklízení do pivovaru k podřadné práci koulení sudů od piva.
Jde o kritiku pokrytectví a tehdejšího režimu, praktik. Dokazuje to hlavní zápletka a požadavek Sládka, aby na sebe Vaněk sám donášel a sepisoval o sobě hlášení. Což je samo o sobě směšné. Nabízí mu za to lepší místo ve skladu v teple.
Hra jako taková je přečtená velmi rychle. Mně osobně výměna názorů mezi hlavními postavami trochu rozčilovala. Mluví spolu ale přitom jakoby vedl každý svůj monolog. V podstatě nic se nestane. Celý děj se odehraje v cca půl hodině a řadu věcí skrytých mezi řádky si čtenář musí domyslet v souvislosti s dobou vzniku a autorovým životem.
Pro mě je tohle první setkání s Havlovou tvorbou a časem se možná dostanu k nějaké jeho další hře.
Obálka knihy je taková nijaká, spíš se mi nelíbí. 

Autor: Jaroslav Vrchlický

Název originálu: Okna v bouři

Počet stran: 92

Série: -

Díl v sérii: -

Nakladatelství: Tribun EU

Rok vydání v ČR: 2009

Oficiální anotace:

Sbírka básní Jaroslava Vrchlického.

Moje hodnocení:

Kniha Okna v bouři je sbírkou autora, kterého netřeba představovat. Podle mého názoru ovšem tahle básnická sbírka není tolik známá/čtená.
Některé básně mi přišli krásná, melancholické, tajemné. Naopak objevilo se i pár takových, které se mi nelíbily. Myslím, že konkrétně tato sbírka je složitější na pochopení a čtení. Takže bych ji doporučila spíš těm, kteří mají poezii rádi a vyhledávají. Za mě rozhodně nejlepší částí byla část Z lásky o lásce a potom několik závěrečných básní. Konečně jsem si také mohla přečíst ve sbírce psanou básně, kterou zná snad každá "Za trochu lásky šel bych světa kraj..." tahle například je moc krásná.
Co mě pobavilo je několik řádků z jedné básně, kde si ve své podstatatě udělal autor legraci sám ze sebe:
Vím, svět jsem svými verši znavil.
Kdo v této spoustě vyzná se?
Mnoho jsem znudil, jiné bavil,
dnes každý k tomu přizná se.
Obálka knihy je pro nakladatelství Tribun typická a neurazí ani nenadchne.