Recenze: Kronika ohlášené smrti


Autor: Gabriel José García Márquez

Název originálu: Crónica de una muerte anunciada

Počet stran: 96

Série: -

Díl v sérii: -

Nakladatelství: Odeon

Rok vydání v ČR: 2012


Oficiální anotace:
Pár hodin po svatebním obřadu "vrátil" Bayardo San Román svou nevěstu jejím rodičům: krásná Angela nebyla pannou. Rodina ji přinutila prozradit jméno milence a její bratři se zařekli, že Santiaga Nasara za zhanobení sestry zabijí. Všichni v městečku tuší, že k vraždě dojde, ale nikdo poroti tomu nic nepodnikne... Proč? Vyprávění se obrací nikoli k odsouzení dvou vrahů, ale k odsouzení společnosti, která to strpí. Kroniku ohlášené smrti nekoncipoval Márquez jako kriminální román v tradičním smyslu. O vraždě se sice dovídáme už na první stránce, ale nevysvobodí nás to z účasti na osudu zavražděného, o němž víme, že je obětí předsudků a svatouškovské pseudomorálky. V tragickém příběhu kolektivní viny poznáváme sami sebe: i my denně přihlížíme působení zla, a i když s ním nesouhlasíme; i my podléháme strachu, pohodlí, lhostejnosti a mravní ochablosti...

Moje hodnocení:

Netypická kniha z pohledu vypravěče, který se rozhodne vyprávět příběh s odstupem celých čtyř desetiletí. Díky vzpomínkám svědků a zápisům ze soudních řízení, tak vykresluje tragický obraz ohlášené smrti Santiaga Nazara. Jde o pohled na to, jak je společnost bezohledná a lhostejná. I přesto že celé město ví, co se má stát, zarytě mlčí a ubohého Santiaga vyprovázejí jen soucitné pohledy.

Hlavní postavou v této „tragedii“ je Santiago Nazar, mladík, který po zdařilé oslavě svatby vyspává a těší se na dlouho očekávanou návštěvu biskupa. Netuší, že svatba nedopadla podle plánu, nevěsta byla vrácena a on byl označen jako viník. Podle popisů jeho přátel a známých je to milý, přátelský hoch, ochotný pomoci a velmi rád a často slavící v hospodách po celém městě. Nikdo obvinění vznesenému proti němu nevěří, přesto nic neudělají a jen zpovzdálí sledují. Santiago tak aniž by to tušil zažívá své poslední ráno.

Bratři Vicariové nevěstiny bratři,  jsou povinni pomstít zhanobení sestry Angely. Ani jednomu se do vykonání spravedlnosti nechce a doufají, že je někdo zastaví a znemožní jim vykonání pomsty. Proto svůj plán zabít Santiaga Nazara všude vykládají. Nikdo jim nevěří, jelikož nejsou v úplně střízlivém stavu. A ti co věří se o nic nepokusí.

Angela Vicariová a Bayardo San Román jsou novomanželská dvojice honosně slavící svou svatbu. Angela je popisována jako dívka, která nepobrala moc inteligence, šikovnosti ani krásy. Oproti tomu Bayardo je skvělá bohatá partie, někdo o koho stojí každá dívka v okolí. On si přesto ze záhadný důvodů vybírá Angelu a za svatbu je ochoten zaplatit jmění. Po katastrofálním zakončení svatební noci je zlomen a zostuzen a pokouší se, neúspěšně, upít k smrti.

Smrt Santiaga Nazara, o které od prvních stránek víme, se vznáší celou knihou. Jediný kdo nic neví je ubohý Santiago. Lidé si šuškají když prochází, ale on nic z toho nevnímá a vesele se jde podívat do přístavu. Když se vrací domů, před jeho vlastními vraty je naplněna strašlivá pomsta bratrů Vicariových. Samozřejmě za přihlížení davů.

Kniha je ukázkou malomyslnosti, nezájmu a lhostejnosti tehdejší společnosti. I my jako čtenáři, dá se říci, přihlížíme děsivým přípravám a následně činu samotnému. Příběh postupně sledujeme z pohledu několika postav, kdy každý má odlišný názor na to co se stalo. Jedná se o velmi zvláštní knihu, ve které je mimo jiné třeba povšimnout si jistého spodního proudu vyprávění a číst mezi řádky.

Obálka knihy neurazí ani nenadchne, svými barvami a strukturou evokuje chaos v mysli Santiaga, který až do konce neví proč umírá a nerozhodnost bratří Vacariových.

8 komentářů:

  1. Nic pro mě, ale určitě si najde své čtenáře :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Něco do sebe kniha má, ale rozhodně není pro každého. :))

      Vymazat
  2. Díky tvé recenzi se mi kniha zalíbila. Možná se do ní někdy pustím. :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Super recenze :), knihu časem mám v plánu, ale kdy, to netuším. Márqueze jsem zkoušela několikrát, naposledy loni Zlou hodinu, ale mně to prostě nesedí... Nevím, zda to někdy zlomím, snad ano... Měj se krásně!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, pro mě je to od Márqueze první kniha a myslím, že nebude poslední. Má zvláštní specifický styl psaní, který bych ráda porovnala v jeho dalších knihách. :))

      Vymazat
  4. Mám ji rozečtenou v angličtině a docela mě bavila, ale kvůli jiným jsem se k ní už dlouho nevrátila, takže počítám, že až bude čas, tak si ji přečtu znova celou :) A na Márqueze mi pěje ódy přítel, takže to rozhodně nebude jediná kniha, kterou si od něj přečtu :) Minimálně se chystám ještě na 100 roků samoty a Láska za časů cholery.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tyhle dvě další mě také zaujaly. Celkově má Márquez velmi zvláštní témata knih. :))

      Vymazat

Děkuji za zanechání jakéhokoliv komentáře nebo postřehu.