Recenze: Kronika ohlášené smrti

Autor: Gabriel José García Márquez

Název originálu: Crónica de una muerte anunciada

Počet stran: 96

Série: -

Díl v sérii: -

Nakladatelství: Odeon

Rok vydání v ČR: 2012

Oficiální anotace:

Pár hodin po svatebním obřadu "vrátil" Bayardo San Román svou nevěstu jejím rodičům: krásná Angela nebyla pannou. Rodina ji přinutila prozradit jméno milence a její bratři se zařekli, že Santiaga Nasara za zhanobení sestry zabijí. Všichni v městečku tuší, že k vraždě dojde, ale nikdo poroti tomu nic nepodnikne... Proč? Vyprávění se obrací nikoli k odsouzení dvou vrahů, ale k odsouzení společnosti, která to strpí. Kroniku ohlášené smrti nekoncipoval Márquez jako kriminální román v tradičním smyslu. O vraždě se sice dovídáme už na první stránce, ale nevysvobodí nás to z účasti na osudu zavražděného, o němž víme, že je obětí předsudků a svatouškovské pseudomorálky. V tragickém příběhu kolektivní viny poznáváme sami sebe: i my denně přihlížíme působení zla, a i když s ním nesouhlasíme; i my podléháme strachu, pohodlí, lhostejnosti a mravní ochablosti...

Moje hodnocení:

Netypická kniha z pohledu vypravěče, který se rozhodne vyprávět příběh s odstupem celých čtyř desetiletí. Díky vzpomínkám svědků a zápisům ze soudních řízení, tak vykresluje tragický obraz ohlášené smrti Santiaga Nazara. Jde o pohled na to, jak je společnost bezohledná a lhostejná. I přesto že celé město ví, co se má stát, zarytě mlčí a ubohého Santiaga vyprovázejí jen soucitné pohledy.

Hlavní postavou v této „tragedii“ je Santiago Nazar, mladík, který po zdařilé oslavě svatby vyspává a těší se na dlouho očekávanou návštěvu biskupa. Netuší, že svatba nedopadla podle plánu, nevěsta byla vrácena a on byl označen jako viník. Podle popisů jeho přátel a známých je to milý, přátelský hoch, ochotný pomoci a velmi rád a často slavící v hospodách po celém městě. Nikdo obvinění vznesenému proti němu nevěří, přesto nic neudělají a jen zpovzdálí sledují. Santiago tak aniž by to tušil zažívá své poslední ráno.

Bratři Vicariové nevěstiny bratři,  jsou povinni pomstít zhanobení sestry Angely. Ani jednomu se do vykonání spravedlnosti nechce a doufají, že je někdo zastaví a znemožní jim vykonání pomsty. Proto svůj plán zabít Santiaga Nazara všude vykládají. Nikdo jim nevěří, jelikož nejsou v úplně střízlivém stavu. A ti co věří se o nic nepokusí.

Angela Vicariová a Bayardo San Román jsou novomanželská dvojice honosně slavící svou svatbu. Angela je popisována jako dívka, která nepobrala moc inteligence, šikovnosti ani krásy. Oproti tomu Bayardo je skvělá bohatá partie, někdo o koho stojí každá dívka v okolí. On si přesto ze záhadný důvodů vybírá Angelu a za svatbu je ochoten zaplatit jmění. Po katastrofálním zakončení svatební noci je zlomen a zostuzen a pokouší se, neúspěšně, upít k smrti.

Smrt Santiaga Nazara, o které od prvních stránek víme, se vznáší celou knihou. Jediný kdo nic neví je ubohý Santiago. Lidé si šuškají když prochází, ale on nic z toho nevnímá a vesele se jde podívat do přístavu. Když se vrací domů, před jeho vlastními vraty je naplněna strašlivá pomsta bratrů Vicariových. Samozřejmě za přihlížení davů.

Kniha je ukázkou malomyslnosti, nezájmu a lhostejnosti tehdejší společnosti. I my jako čtenáři, dá se říci, přihlížíme děsivým přípravám a následně činu samotnému. Příběh postupně sledujeme z pohledu několika postav, kdy každý má odlišný názor na to co se stalo. Jedná se o velmi zvláštní knihu, ve které je mimo jiné třeba povšimnout si jistého spodního proudu vyprávění a číst mezi řádky.

Obálka knihy neurazí ani nenadchne, svými barvami a strukturou evokuje chaos v mysli Santiaga, který až do konce neví proč umírá a nerozhodnost bratří Vacariových.