Za recenzní výtisk moc děkuji nakladatelskému domu Grada, přesněji pak nakladatelství Metafora!
Kdo nikdy nesnil o životě na zámku… bez střechy, ústředního topení a s břečťanem místo nábytku?
Rozlehlý cornwallský zámek Trelawney se všemi svými věžemi, okrasnými hláskami, pokojem pro každý den v roce, šesti kilometry chodeb a 500 tisíci akry půdy dlouho představoval okázalou a nepřehlédnutelnou vizitku svých majitelů.
O 700 let, 24 finančně negramotných hrabat, 2 světové války a 1 finanční krizi později je rodina Trelawneyů úplně švorc a velkolepé sídlo jim padá na hlavu. Přesto následníci rodu – hrabě Kitto, jeho manželka Jane, jejich tři rozmazlené děti, pes, Kittovi staří rodiče a teta Tuffy, etymoložka studující blechy – žijí dál na chátrajícím zámku, kde je víc místností se zdmi porostlými břečťanem než těch, kam nezatéká, a dělají jakoby nic.
Když do zámku dorazí dopis oznamující příjezd Ayeshy – dcery krásné Anastazie, dávné přítelkyně Jane, spustí se lavina událostí, která převrátí celé sídlo i život jeho obyvatel naruby. Rozhádaná rodina se musí spojit a přijmout zpět také Kittovu odloučenou sestru Blaze, aby zachránili sídlo i čest rodiny. Jane a Blaze rychle zjišťují, že dům sám je jen velmi malou součástí toho, co doopravdy drží jejich rodinu pohromadě.
Kniha Zřícenina na krku a jiné katastrofy se prezentuje jako humorný, až satirický román o jedné šlechtické rodině. Realita je ale trochu jiná.
Hlavními postavami jsou členové dávného starobylého šlechtického rodu Trelawneyů. Nejvýrazněji se projevují zejména současný hrabě Kitto s manželkou Jane a dětmi, sestra Blaze a prarodiče Clarissa s Eyonem. K těmto postavám ještě přibývá Ajša, která se neočekávaně objevuje a na prahu rodinného sídla, jako dcera dávné "přítelkyně" Anastazie.
Na první pohled je tedy jasné, že o postavy není nouze, a to je tenhle výčet velmi zredukovaný. Kromě rodiny jsou to totiž také přátele, známí, spolupracovníci a prostí lidé z okolí... Opravdu velké množství, ve kterém se ale překvapivě lze snadno orientovat.
Nic to ale nezmění na tom, že mi většina postav byla nesympatická, minimálně některou ze svých osobnostních stránek . Jediná, kterou jsem tak nějak vystála a pochopila její myšlenkové pochody, byla Blaze. Rozhodně se s ní nedokážu ztotožnit, ale přišla mi nejlépe charakterově pojatá.
Jak už jsem jednou zmínila, téměř nic humorného nebo satirického jsem neobjevila. Spíš jsem cítila smutek, lítost a pocit zmaru. Negativní emoce (nikoli kvůli zpracování) u mě převládali, a to hlavně z jednoho důvodu. Z ukázky toho, jak se při nezájmu a nestarání se vše ničí, chátrá a rozpadá. Hrad, ale i mezilidské vztahy mezi jednotlivými členy rodiny jsou v podstatě v troskách a jen zázrak je dokáže opravit.
Ty jo, tak to nevím, zda by mě to bavilo. Ale ten název je skvěle vymyšlený. :)
OdpovědětVymazatTo jo, název je myslím všeříkající. Zvlášť když si člověk knihu přečte. :)
Vymazat