Recenze: Jak se dědí tajemství

Autor: Barbara O'Nealová

Název originálu: The Art of Inheriting Secrets

Počet stran: 368

Série: -

Díl v sérii: -

Nakladatelství: Metafora

Rok vydání v ČR: 2021

Za recenzní výtisk moc děkuji nakladatelskému domu Grada, přesněji pak nakladatelství Metafora!

 

Oficiální anotace:

Svět Olivie Shawové, uznávané recenzentky jídla ze San Franciska, se obrátí vzhůru nohama, když po smrti své matky zjistí, že je dědičkou nejen starého anglického panství, ale i šlechtického titulu, který k němu náleží. O svých kořenech neměla do té doby ani ponětí. A tak se, truchlící nad ztrátou milované matky a zároveň zmatená tím, že se tak zásadní věc nedozvěděla přímo od ní, vydává za oceán.

Na anglickém venkově si Olivie připadá cizí a plánuje, že zde pouze vyřídí potřebné formality a co nejdříve se vrátí do Ameriky. Stačí však jediný pohled na dechberoucí panství Rosemere Priory a Olivie hned pochopí, proč se dům, byť zanedbaný a poznamenaný časem, tak často objevoval na matčiných obrazech.

Vždycky si myslela, že ty nádherné zahrady plné růží, rozlehlé pozemky a hluboké lesy jsou jen dílem matčiny fantazie. A nyní tohle čarovné místo plné duchů jejích předků promlouvá i k ní. Není jí vůbec jasné, proč se jí o tom všem matka, s níž si byly tak blízké, nikdy nezmínila.

Začíná tedy sama zkoumat minulost vlastní rodiny a jejího starobylého sídla, ukrytou pod nánosy prachu, za opadávajícími zdmi a alžbětínskými okny porostlými zelenou révou a především ve vzpomínkách místních pamětníků – a přitom postupně odhaluje celou pravdu o tom, proč matka z překrásného domova kdysi dávno odešla.

Olivie se ale musí hlavně rozhodnout, jaká budoucnost čeká Rosemere i ji samotnou. Najde v sobě sílu překonat osobní nepohodlí a těžkosti a přijme výzvu zachránit dědictví, po staletí předávané z generace na generaci?

Nejdříve ze všeho ale musí rozplést nitky vlastní minulosti…

Moje hodnocení:

Kniha Jak se dědí tajemství je v pořadí druhou knihou, která u nás od autorky vyšla. První Když jsme ještě věřily na mořské víly mě velmi mile překvapila a tahle ji dokonce ještě o kousíček předčila.

Sledujeme mladou ženu Olivii, které se v okamžiku obrátí naruby celý dosavadní život. Po smrti své milované matky totiž zjišťuje, že je dědičkou starého anglického panství a patří do šlechtického rodu, o kterém do té chvíle nikdy neslyšela. Odjíždí tedy z Ameriky do Anglie na své nové panství, které je ale v katastrofickém stavu. Otázkou je, zda je vhodnější podniknout rekonstrukci nebo se celého sídla zbavit? Olivie je velmi sympatická hlavní hrdinka. Přátelská, příjemné, se zajímavým životem a to jak v Anglii, tak v Americe. To, s čím se musí potýkat, je velmi komplikované. Nejde tedy jinak než s ní soucítit a přát jí úspěch. 

Příběh zasazený do anglického venkova je sázka na jistotu a i tentokrát se to vyplatilo. Popisy městečka, zděděného panství a jeho zahrad, místních obyvatel, ale i jídla jsou propracované a velmi dobře se čtou. Překvapivě právě jídlo zde hraje poměrně velkou roli a je vítaným zpestřením a doplněním. Stejně tak indická kulutra a společenství Indů v Anglii. Díky tomu jsem se mnohé dozvěděla.

Jak jsem zmínila, velká část knihy se točí kolem zděděného panství. Očekávala jsem více popisů probíhající rekonstrukce a to, jak na ni. Potom také pátrání v minulosti rodiny, o které Olivie do současné chvíle netušila. Čekala jsem, že půjde o stěžejní, ústřední motiv celé knihy, ale ve výsledku to bylo spíše okrajové vyprávění. Zajímalo by mě, jak to bylo s Oliviinými předky. Zejména s babičkou a strýcem, kteří by stály za podrobnější rozepsání. 

Co bych ještě trošku vytkla je poměrně nespisovná Oliviina mluva, zejména koncovky. Myslím, že v originále byla rozdělena mluva Olivie jako Američanky a ostatních typických Britů, což chápu Ale v češtině mi to úplně dobré nepřijde. Někdy mě z všech těch nespisovných tvarů až bolely oči. Určitě by se to bez nich obešlo. Jako kulturní rozdíl mezi Amerikou a Anglií je to ale zajímavé a není to jediný příklad, který se v knize objevuje. 

Kapitoly jsou poměrně dlouhé, uvítala bych, kdyby byla o trošku kratší. To je ale čistě můj názor. Stejně tak "problém" se závěrem, který mohl být maličko rozepsanější a více vysvětlený...

Autorčin styl psaní mi je velmi sympatický a dobře se mi čte. To jsem si ověřila již u předchozí knihy, která byla skvělá. Ale tahle se mi líbí přeci jen o trošičku více. Možná je to i zasazením do prostředí Anglie, což já ráda. 

Obálka knihy je opravdu nádherná a zaujala mě na první pohled. Krásná je také sytě růžové barva pod přebalem.

Knihu Jak se dědí tajemství si můžete podrobněji prohlédnout a případně také zakoupit na webových stránkách nakladatelství.