Recenze: Staré sídlo

Autor: Mary Ellen Taylor

Název originálu: Honeysuckle Season

Počet stran: 384

Série: -

Díl v sérii: -

Nakladatelství: Cosmopolis

Rok vydání v ČR: 2021

Za recenzní výtisk moc děkuji nakladatelskému domu Grada, přesněji pak nakladatelství Cosmopolis!

 

Oficiální anotace:

Libby má špatné období a po smrti otce si připadá osamělá. Jediné, co ji drží nad vodou, je přítelkyně Sierra a práce svatební fotografky. Ta ji zavede do historického sídla Woodmont, jehož majitelkou je Elaine Grantová.

Snaží se sídlo obnovit, vrátit mu někdejší půvab a otevřít ho co nejdřív veřejnosti. Mladá fotografka se jí hned zalíbí, a tak jí zadá úkol udělat fotodokumentaci oprav. Libby na první pohled okouzlí starý skleník obrostlý zimolezem i dávné příběhy, které jsou s ním spojené.

Když nakonec dokáže posbírat odvahu, aby vyklidila kancelář svého otce, najde dopis, který převrátí naruby vše, co si dosud myslela, že ví o svých rodičích, o sobě i o sídle Woodmont.

Moje hodnocení:

Kniha Staré sídlo je druhou knihou v řadě, která u nás od autorky vyšla. V nedávné době jsem četla Dům v zátoce, který byl skvělý, a můžu říct, že tenhle mu může směle konkurovat. U obou knih je hlavním tématem propojení minulosti a současnosti a pátrání po dávné rodinné historii. 

Hlavní postavou je Libby. Mladá žena, která má za sebou řadu nemilých tragických událostí jako je několik potratů, rozvod a následně i smrt milovaného otce. V souvislosti se všemi těmito událostmi se ocitá ve svém rodném městě v domě otce. Se vším se vyrovnává velmi těžce, málo spí, nejí... je skleslá a smutná. Ale snaží se znovu nalézt smysl života a chuť žít dál. Libbyina povaha i vystupování jsou silně ovlivněny prožívaným smutkem. Na venek se naží, ale uvnitř trpí Velkou motivací pro ni je její práce svatební fotografky. Díky ní se také dostává k práci v nádherném sídle Woodmont, kde fotí svatbu a následně je požádána, aby spolupracovala na zdokumentování rekonstrukce sídla a hlavně skleníku, který byl kdysi klenotem zahrad a mohl by jím být znovu. Zejména díky Woodmontu a otcově pozůstalosti Libby odhaluje střípky své vlastní rodinné minulosti, která je nejasná a zamotanější, než by se na první pohled zdálo. 

Kromě Libby se v příběhu objeví celá řada dalších postav. Z nich je nejdůležitější zahradník a opravář panství Colton, majitelka Elaine, nebo kamarádka Sierra. Tyto vedjlepší postavy jsou popsány spíše povrchně, autorka u nich nejde do hloubky.

Zároveň se současnost prolíná s linkou z minulosti z období války, kolem roku 1940, Vše se točí kolem mladé dívky Sadie, která je z chudé rodina a protlouká se v malém městečku, jak jen to jde. Z počátku tyto dvě linky nemají vůbec žádnou spojitost, až zhruba v poslední třetině se vše propojí a začne pomalu dostávat tvar. 

V minulosti je lehce zmíněna také problematika eugeniky (= sterilizování žen, které nebyly "vhodné" pro to, mít vlastní děti - vesměs se jednalo o slaboduché, hodně chudé nebo nějak postižené ženy) v Americe. Toto téma je velmi kontroverzní, děsivé a z dnešního pohledu nemorální. Ukazuje se ale, že lidé tomu tenkrát skutečně věřili a mysleli si, že dělají dobrou věc pro společnost. Toto téma je jen lehce nastíněno a pro příběh není příliš důležité, rozhodně je to ale zajímavé. 

Vypravěči kapitol jsou nejčastěji střídavě Libby ze současnosti a Sadie z minulosti. Někdy je ale vložen i pohled někoho jiného. Vesměs jsou to již zmiňované vedlejší postavy. A také paní Olivie, mladá žena žijící na panství a babička současné majitelky. Vše je ale přehledné, neboť je u každé kapitoly dobře označeno jméno vypravěče, místo a konkrétní datum. 

Kromě samotného příběhu nechybí krásné popisy domu a zejména zahrady a skleníku. Také se vyskytuje několik závažnějších témat, které jsou ale spíše jen lehce nastíněné.

Jediné, co se mi nelíbilo, byl pomalejší začátek, při kterém jsem se hůře dostávala do děje. Ale chápu, proč bylo třeba pomalejšího a popisnějšího rozjedu. Pro celkové vyznění a pochopení věcí následujících to bylo nezbytné. Naopak konec byl docela rychlý a celkové uzavření bych brala trošku podrobnější. Klidně i nepatrné pokračování dalších osudů hlavních hrdinů by nebylo na škodu. 

Jak už jsem zmínila tato kniha, i autorčina předchozí jsou srovnatelné. Mají podobné téma, a přesto jsou zcela jiné a specifické. Stojí za přečtení a čtenáři předají mnohé. V tomto případě jen škoda začátku.

Obálka knihy je nádherná. Béžový odstín ve spojení se sídlem vypadá vážně dobře a vkusně.

 

 

Knihu Staré sídlo si můžete podrobněji prohlédnout a případně také zakoupit na webových stránkách nakladatelství.