Recenze: Spalovač mrtvol

Autor: Ladislav Fuks

Název originálu: Spalovač mrtvol

Počet stran: 154

Série: -

Díl v sérii: -

Nakladatelství: Academia

Rok vydání v ČR: 2007

Oficiální anotace:

Románová novela se odehrává za okupace a patří nezvyklým pojetím tématu i virtuózním ztvárněním k ojedinělým prózám české literatury a k nejvyzrálejším dílům autora.
Novela zachycuje proměnu spořádaného a neškodného, třebaže trochu podivínského otce rodiny, v udavače a vraha pod vlivem fašistické ideologie. Na jeho konkrétním zpodobení, díky dokonale promyšlené kompozici a mistrovskému použití všech zvolených tvůrčích prostředků, vybudoval autor fascinující a zároveň děsivý obraz okupační doby a zároveň i typu měšťáka, který se díky své přizpůsobivosti dá zmanipulovat až k nejtěžším zločinům.

Moje hodnocení:

Kniha Spalovač mrtvol je jednou z velmi známých a čtených klasik. Já osobně jsem se jí mnoho let vyhýbala a teď po dočtení nechápu, proč vlastně.

Hlavní postavou, kterou sledujeme je muž Karl Kopfrkingl, který v průběhu děje prochází velmi zásadní proměnou. Od začátku je postavou podivnou. Má zvláštní smýšlení o světě, o sobě, vede podivné řeči a často opakuje to, co říká. Zvláštní je už jen jeho záliba ve jménech, manželce Marii říká Lakmé, od ní chce, aby mu říkala Romane, k tomu oslovení typu nebeská... Postupem času a vlivem nacistické ideologie, které propadne, se jeho charakter mění a stává se zfanatizovaným člověkem, schopným udělat téměř cokoliv. Vše co dělá, dělá s přesvědčením, že koná dobro, pomáhá daným osobám a je "andělem smrti". Jeho pomalá nenápdná proměna je velmi děsivá a sledovat ji je svým způsobem zajímavé ale děsivé.

Kromě pana Kopfrkingla jsou důležitou součástí děje příšlušníci jeho rodiny. Manželka Lakmé, dcera Zina a syn Milivoj (Mili). Každý z nich je svým způsobem zvláštní, za což jistě může soužití s hlavou rodiny. Sledujeme, jak jsou ve vleku otce/manžela, souhlasí s jeho zvrácenými názory a pokud nesouhlasí, jen útrpně sedí a poslouchají. V podstatě žádný z těchto tří příliš nemluví. Maximálně pár vět. Velká většina dialogů resp. monologů je obstarána panem Kopfrkinglem.

Děj jako takový je spíše pomalý, klidný. Sledujeme období 30. a 40. let 20. století. Od klidného období, přes odtržení Sudetoněmecké oblasti až po obsazení země a zřízení Protektorátu Čechy a Morava. V souvislosti s těmito důležitými dějinnými událostmi prodělává hlavní postava svou zásadní proměnu a sžívá se s nacistickou ideologií, pro kterou je ochotna udělat téměř cokoliv. 

Jazyk, jakým je kniha napsána, je spisovný a stejně jako obsah také zvláštní. V popředí všeho stojí osobnost pana Kopfrkingla, jeho promluvy, dlouhé monology, dialogy s ostatními, přičemž často ani nestojí o odpovědi. Překvapivě se ale kniha velmi dobře a snadno čte. Je to spisovné, obsahově náročné, přitom však čtivé. 

Myslím, že většina budoucích čtenářů i těch, co už knihu četli, si pamatuje zejména závěrečnou část související s rodinou. Ta je rozhodně důležitá a ukazuje, kam až může být člověk schopen zajít. Je to děsivé, strašné a přitom popsané jen krátce a vlastně pohledem, že se nic moc neděje a má to tak být.

Obálka knihy je filmová, neboť jde o filmovou řadu nakladatelství Academia. Obvykle filmové obálky moc nemusím, ale v tahle řada se mi líbí a jednotlivé knihy vypadají dle mého názoru dobře.