Recenze: Záhada rukopisu

Autor: Kirsty Manningová

Název originálu: The French Gift

Počet stran: 304

Série: -

Díl v sérii: -

Nakladatelství: Metafora

Rok vydání v ČR: 2022

Za recenzní výtisk moc děkuji nakladatelskému domu Grada, přesněji pak nakladatelství Metafora!

Oficiální anotace:

Zmizelý rukopis může odhalit dávná tajemství a změnit přítomnost.

Vězení Fresnes, rok 1940: Margot, bývalá komorná z luxusní vily na Riviéře, skončí ve vězeňské cele s novinářkou Joséphine. První dostala trest smrti za vraždu, druhá je členkou protinacistického odboje. Když později společně strádají v pracovním táboře, vzájemná náklonnost a důvěra jim pomohou přečkat nejhorší okamžiky. Domů se však vrátí jen jedna z nich.

Paříž, současnost: Evie žije s dospívajícím synem v Paříži, kde provozuje obchůdek s vzácnými knihami a botanickými tisky. Život by byl skvělý, jenže ona právě oplakává lásku svého života. Z truchlení ji vytrhne příprava výstavy o manželově pratetě Joséphine Murantové, slavné autorce detektivních románů.

Evie se zalíbí myšlenka strávit poslední krásné léto se synem, a tak spolu odjíždějí do Joséphininy vily na Azurovém pobřeží, kterou zdědili. Tam Evie začne rozplétat nitky dávné vraždy a s nimi i málo známý příběh Francouzek, které byly během nacistické okupace vězněny v Německu.

Román, který umně splétá minulost s přítomností, je zároveň něžný a jímavý příběh ženského přátelství, obětí, ztrát, ale i příslibů nových lásek.

Moje hodnocení:

Kniha Záhada rukopisu je v pořadí třetí kniha, která u nás od autorky vyšla. Obě předchozí (Nefritová lilie, Ztracené klenoty) byly skvělé, ale tuhle hodnotím jako nejlepší, i když jsem to vůbec nečekala. 

Příběh je rozdělen na dvě hlavní části, minulost a současnost. 

V současnosti sledujeme Evie, která se po smrti milovaného manžela stará o pozůstalost jeho pratety, autorky bestsellerových detektivek, Josephine Murantové. Hlavním důvodem třídění pozůstalosti je plánovaná výstava pojednávající o jejím životě. Proto je třeba nalézt věci vhodné ke zveřejnění. Josephnie totiž nebyla pouze spisovatelkou, ale za války také členkou francouzského odboje a následně vězenkyní a pracovnicí v táboře v Německu. Evie tak stojí před těžkým úkolem vše uspořádat. S tím jí pomáhá služebná v Josephinině vile na Azurovém pobřeží a také mladý fešný historik a hlavní tvůrce plánované výstavy. 

Minulost pojednává o osudy Josephine, jejím životě za války, před a po odsouzení. Částečně sledujeme prostředí okupované Paříže, následně hrozné zacházení ve francouzské věznici Fernes a největší prostor je ponechán pracovnímu táboru Phrix v Německu. V něm byla vyráběna viskóza a vězenkyně v něm žily ve strašných podmínkách. Kapaliny se kterými pracovali byly toxické, takže denně dýchaly jedovaté výpary a manipulace s žíravinami jim na těle nechávala krvavé boláky... V podstatě se jednalo o pomalou a bolestivou smrt. K tomu se přidala zima, minimum jídla, hrozné zacházení ze strany německých věznitelů. 

Druhou velmi důležitou postavou z minulosti je služebná Margot, odsouzená za vraždu bohaté americké dědičky. Její odsouzení proběhlo jednomyslně a všichni jsou přesvědčeni o její vině. Ale vše bylo výrazně složitější, než se na první pohled zdá. 

Tyto dvě, Josephine a Margot, se setkávají ve věznici Fernes a následně spolu prožívají útrapy pracovního tábora. Navzájem si jsou oporou a pomáhají si. Každá je úplně jiná, Josephine novinářka, akční, odvážná a snažící se o optimismus, Margot naivní, neznalá světa, hodná a tichá. Postupně se obě mění pod tíhou okolností a nespravedlivostí, které jsou na nich páchané.

Průběžně se střídají kapitoly z pohledu všech tří žen. Toto propojení je velmi zajímavé.

V současnosti se pomalu odkrývá Josephinin pohnutý osud a události, o kterých se běžně jen velmi málo mluví a nejsou v povědomí. Pro mě osobně byl pracovní tábor Phrix na výrobu viskózy velkou neznámou. O to zajímavější bylo o něm číst.

Od začátku je příběh velmi čtivý. Člověk se do něho ponoří ani neví jak. Autorka umí výborně psát a čtenáře napíná, dramaticky a velmi věrně vše popisuje a člověk má pocit, jako by byl na daném místě také.

Kniha je z válečného období, což je v poslední době poměrně časté téma. Přesto je to jiné. Jiné ústřední, téma, jiné prostředí. Hodně zajímavý je nejen příběh, ale i zajímavosti související s dobovými reáliemi. S tím souvisí velká práce, kterou si autorka dala s rešeršemi. V závěru je zmíněn podrobný seznam probádaných knih, publikací, institucí... Je vidět kvalitně odvedená přípravná fáze. 

Samozřejmě není to jen o minulosti, také příběh ze současnosti je zajímavý. Krásné prostředí vily Sanary na Azuzovém pobřeží, nádherné popisy krajiny. Sympatické postavy a nepatrné romantická linka mezi nimi je příjemným doplnění. Ačkoliv není v popředí, ale je spíše jen okrajová.

Závěr příběhu je opravdu hodně nečekaný, částečně i smutný a ve své podstatě není úplně stoprocentně pozitivní. Ale jedině dobře, je to tak mnohem více reálné. Takhle by se to klidně v běžném světě mohlo stát. Není zbytečně přeslazený a za vlasy přitažený, což by příběhu a celkovému vyznění neslušelo.

Doufám, že se brzy dočkáme další autorčiny knihy v českém překladu, protože opravdu stojí za to. 

Obálka knihy je krásná. Navíc se k předchozím dvěma knihám skvěle hodí.

 

Knihu Záhada rukopisu si můžete podrobněji prohlédnout a případně také zakoupit na webových stránkách nakladatelství.