3x mini recenze: Lesní panna aneb Cesta do Ameriky, Dějiny první republiky, Zpěvy páteční

Autor: Josef Kajetán Tyl

 

Název originálu: Lesní panna aneb Cesta do Ameriky

 

Počet stran: 95

 

Série: -

 

Díl v sérii: -

 

Nakladatelství: Osvěta

 

Rok vydání v ČR: 1951

 

 

Oficiální anotace:

Hra - báchorka, psaná r. 1849/50, tedy v době ožívajícího absolutismu a reakce, má základním námětem otázku: cizina nebo domov? Tři lidé ze vsi: učitel, hospodský a starý žid se vypraví do Ameriky za přeludem svobody, hojností a pohodlného života. Proti nim vesnický kovář, jehož dceru Terezku miluje učitel, je odpůrcem mylného názoru a radí: "ať se nevytrhuje násilně z půdy, kde se drží jeho kořeny - ať zvelebuje místo, kde stála jeho kolébka". Terezka trpělivě vyčká návratu svého milého, který spolu s ostatními pokorně najde cestu do rodné země. Pocity vracejících se vyjádří lapidárně hospodský : "Zpívejte laudamus! Polibte, děti, zem - tu jsme zase - a teď nás odtud ani deset koní nedostane." Toto vydání Tylovy hry vychází ze srovnání 1. vyd. Pospíšilova a vyd. Sekaninova s rukopisy z archivu Nár. divadla a přináší nově některé odlišnosti od dosavad. edicí, tak zvláště závěr i s písní Kde domov můj.

 

Moje hodnocení:  

Drama napsané v době národního obrození a hlavně v době po revoluci 1848, kdy byla česká státnost a české země obecně, znehodnoceny a upozaděny před těmi německými. Proto celá hra vyznívá velmi vlastenecky.

Hlavní postavy, jimiž jsou učitel Isidor, hospodský Barnabáš se ženou a dětmi a starý žid Šimon, se vydávají za lepším živobytím do všemi opěvované Ameriky. Vidí ji jako Nový svět, lepší svět, kde se každý může stát, tím kým chce. Amerika je zde zobrazována jako země nekonečných možností. Všichni se nadšeně vydávají na cestu, která ale postupem času hořkne a mění se v utrpení s rodnou zemí zanechanou daleko za sebou.

Kromě téhle hlavní vlastenecké linky, je zde ještě vedlejší linie. Magická a kouzelná, s lesními pannami v čele s Lesanou a Jasanou. Tyto kouzelné bytosti pomáhají zamilovaným s naplněním jejich lásky, které ostatní nepřejí.

Spojení pohádkového/kouzelného prostředí spolu s vlastenecky laděnými texty je překvapivě velmi zajímavé. Opravdu příjemně a snadno se čte, promluvy jednotlivých postav jsou navíc někdy proloženy písněmi, nebo veršovanými texty. Zajímavé je také to, že v závěru dramatu, při velkém opěvování České země, zaznívá část české hymny. Je pro mě novou informací, že kromě Fidlovačky ji JKT použil i v jiném díle.

Obálka knihy není příliš výrazná, za to obsah to hravě vynahradí.

Autor: Věra Olivová

Název originálu: Dějiny první republiky

Počet stran: 360

 

Série: -

 

Díl v sérii: -

 

Nakladatelství: Společnost Edvarda Beneše

 

Rok vydání v ČR: 2012

 

 

Oficiální anotace:

Ve své přehledné práci věnované dějinám tzv. první republiky se Věra Olivová věnuje zejména českým politickým dějinám. V deseti kapitolách sleduje vnitřní vývoj i mezinárodněpolitické vazby československého státu od jeho vzniku v říjnu 1918, přes 20.léta a bouřlivou hospodářskou krizi, až k velké politické krizi v druhé polovině 30. let. Velkou pozornost věnuje rozboru kritického roku 1938. Svoji práci zakončuje popisem epizodické tzv. druhé republiky na přelomu let 1938 a 1939. Publikaci doplňují tabulky a grafy dokumentující politickou podobu Československé republiky let 1918 - 1939.

 

Moje hodnocení: 

Kniha Dějiny první republiky je populárně naučná historická publikace, která se zaměřuje na období od počátku 1. světové války, přes celou První republiky až po republiku druhou a následně začátek 2. světové války.

Po stránce obsahové je skvěle propracovaná. Autorka počítá s neznalostí čtenářů, proto vše jasně, do posledních podrobností popisuje a představuje. Díky tomu si lze snadno udělat obrázek o tehdejší společnosti, lidových veřejných náladách, i náladách mezinárodních. Kniha je podrobným pohledem na politickou, hospodářskou, mezinárodní... situaci Československé republiky.

Za zmínku rozhodně stojí závěrečná část knihy, kde jsou podrobně vypsány materiály z knihy. A to přehled vlád od Všenárodní Kramářovi koalice v začátcích  republiky až po vlády pomnichovského Československa. Dále je to přehled politických stran, vždy s názvem strany, informacemi a programem, hlavními představiteli a tiskovými orgány. Takto jsou popsány nejvýznamnější české, německé, slovenské a dokonce i maďarské strany. Na závěr nechybí schéma politické struktury v průběhu let. Jak si vedl proud nacionální, republikánský nebo komunistický.

Pokud mám hodnotit "čtenářský zážitek", není výrazně dobrý ani špatný. Označila bych ho jako zlatou střední cestu, což u naučných historických publikací není vůbec špatný výsledek.

Jako průvodce dějinami Československé republiky za doby první republiky je tato kniha ideální. Ve výsledku jsem s ní spokojená a v tomto případě se rozhodně nejedná o prázdnou frázi, když podotknu, že mi opravdu něco předala.

Obálka knihy podle mě neurazí, nenadchne. Úvodní fotku naprosto chápu, vzhledem k tomu, jakým tématem se kniha zabývá. Co se mi líbí, je font, kterým je napsáno autorčino jméno.

Autor: Jan Neruda

 

Název originálu: Zpěvy páteční

 

Počet stran: 44

 

Série: -

 

Díl v sérii: -

 

Nakladatelství: Československý spisovatel

 

Rok vydání v ČR: 1974

 

 

Oficiální anotace:

Zpěvy páteční z roku 1896 jsou vrcholem Nerudovy tvorby, tato básnická sbírka vyšla až po jeho smrti, k vydání ji připravil Jaroslav Vrchlický. Život národa je srovnáván s Velkým pátkem, projevuje víru, že přijde vzkříšení. Vyslovuje se zde k velké lásce k národu a přemýšlí nad naší historií – obrací se k husitství.

 

Moje hodnocení:

 

Básnická sbírka Zpěvy páteční je opravdu velmi kratičká, obsahuje pouhých deset básní. Tyto básně jsou prodchnuté národnostní, vlasteneckou tématikou a často je z nich cítit také náboženské cítění autora. Nejednou se obrací na Boha, anděla strážného nebo matku sedmibolestnou.

O básních je možné se dočíst, že jsou pojaty jako žalozpěvy, nebo hymny a při četbě je cítit, že je tomu skutečně tak. Vzhledem ke vzniku (v 80. letech 19. století) je o to více patrná národnostní stránka veršů. Neruda se snaží zaujmout určité stanovisko v okolních národnostních bojích a nepřímo tak ukazuje, na kterou stranu se řadí. Použitím jednoduchého lidového jazyka  a srozumitelných veršů dílo přibližoval i prostým čtenářům. A stále se velmi dobře čte. Jednotlivé verše se rýmují a není třeba žádného velkého přemýšlení, nebo čtení mezi řádky, aby čtenář pochopil.

Tuto sbírku jsem četla už podruhé a stále jsem toho názoru, že stojí za přečtení. Směle se do ní můžou pustit i ti, kteří poezii příliš nevyhledávají. Nerudův boj za český národ a revoluční atmosféra zaujmou.

Pokud jde o obálku knihy, možná je lepší ji nekomentovat. Jak už jsem mnohokrát zmiňovala, díla klasiků vydané v 60./70. letech rozhodně nevzbuzují chuť se do knihy pustit.