(anti) Srdcovky: 5 knižních zklamání za rok 2020

 

Stejně tak jako se mi dostalo do ruky mnoho skvělých knih, bylo i několik takových, které nesplnily mé očekávání a tolik se mi nelíbily. Naštěstí jich tento rok opravdu nebylo mnoho a vybrat 5 nejhorších/největších zklamání bylo poměrně náročné.
(Stejně jako u nejlepších knih, i tenhle seznam je řazen podle pořadí v jakém jsem knihy v průběhu roku četla. Nikoliv od nejhorší po nejméně špatnou.)

 

1. MĚSÍCE (KAREL TOMAN) recenze

Od autora se mi během roku dostaly do ruky hned tři básnické sbírky. A bohužel tahle byla podle mě nejslabší. Námět o popisování jednotlivých měsíců tradic během roku, různých druhů poezie (přírodní lyrika, proletářská poezie, intimní verše...) je skvělý. Jednotlivé básně jsou ale velmi kratičké a mě osobně v nich chybělo něco, co by mě chytilo za srdce, nebo nějak hlouběji zasáhlo.

2. POPIS JEDNOHO ZÁPASU (FRANZ KAFKA) recenze

Moje první setkání s autorem, které dopadlo katastrofálně. Tato kniha je nejstarším dochovaným autorovým textem a možná právě to je důvodem, proč se mi nelíbil. Nebyl tolik propracovaný? V podstatě je to příběh o dvou náhodně se potkávajících mužích a jejich životech, problémech, které spolu nijak nesouvicí. Možná jsem kulturní barbar, ale v díle jsem nedokázala ocenit hloubku, kterou jiní vyzdvihují. I přes tohle zklamání bych ráda vyzkoušela některé z autorových známějších děl.

3. ANDĚL (JÁCHYM TOPOL) recenze

U této knihy se čtenáři dělí na dva tábory - ti, co knihu pochopili, líbila se jim a pak druhá skupina těch, kteří jsou zklamaní a netuší, co to vlastně četly. Do druhé skupiny se řadím i já. Námět zní skvěle, pražská spodina 80. a 90. let 20. století. Jenomže většina postav je trvale na drogách a podle toho vypadá styl vyprávění. Řeší se všechny možné problémy, které by možná byly zajímavé, jenomže je to podáváno tak zvláštním stylem, navíc nic není dovyřešené... Chybí úvozovky, místy není jasné, co se vlastně děje. Ještě teď, několik měsíců po dočtení, jsem na rozpacích, co si o knize myslet. Evidentně underground nebude pro mě.

 

4. KOUZLO PSANÉ RUKOU (NIKOLA KLANICOVÁ) recenze

 Kniha slibuje pohádkový příběh, ve kterém se děti nenásilnou formou dozvědí něco o kaligrafii a naučí se její základy. Realita je ale trošku jiná. Na první pohled je patrné, že se autroka inspirovala Japonskom, a to stylem vyprávění i jmény postav. Což já osobně moc nemusím, ale to je čistě můj problém. Co mě ale zklamalo bylo opravdu malé množství kaligrafických návodů, rad a tipů, v podstatě je slibovaná kaligrafie pouze na jedné dvoustraně.
Neříkám, že je kniha vyloženě špatná, to ne. Jen jsem prostě podle popisu očekávala něco jiného, něco, kde je daleko více kaligrafie.

 

5. NĚMCI, LENIN A ČS. LEGIE (JAROSLAV KŘÍŽEK) recenze

Jednou za čas si naučnou literaturu faktu, přečtu moc ráda. Konec roku byl u mě ve znamení hned tří takových knih o významných událostech 20. století, mimo jiné i o obou světvových válkách. Tahle kniha pojednává o 1. světové válce a událostech kolem ní. Jak už název napovídá, zaměřuje se na Německo, Rusko a čs. legie v Rusku, což zní opravdu zajímavě. Bohužel způsob, jakým byla kniha napsána a celkové provedení, mě osobně vůbec nesedlo a do čtení jsem se musela nutit. Nevím, jak jsou na tom ostatní čtenáři, každopádně já jsem četla daleko lepší naučné knihy s touto tématikou.

Znáte některou knihu? Jaký máte výběr knih ve svém seznamu?