Recenze: Všechny barvy noci

Autor: Karine Lambertová

Název originálu: Toutes les couleurs de la nuit

Počet stran: 272

Série: -

Díl v sérii: -

Nakladatelství: Metafora

Rok vydání v ČR: 2020

Za recenzní výtisk moc děkuji nakladatelskému domu Grada, přesněji pak nakladatelství Metafora!

 

Oficiální anotace:

Pětatřicetiletý tenisový trenér Vincent má přijít během čtyř týdnů nečekaně a rychle o zrak. Co má s tak zdrcující diagnózou dělat? Jak se má vyrovnat s tím, že už nebude moci dělat milovanou práci? Má snad zapomenout na všechny své plány? A o koho v této chvíli může opravdu opřít?
Když se ve světě kolem něj začne smrákat a okolí se promění v překážkovou dráhu, nachází Vincent útěchu na venkově, ve starém dědečkově domě, kde kdysi prožil tolik šťastných chvil. Objevuje pomalý způsob dědečkova života, potkává se s místními lidmi a uvědomuje si sílu všech ostatních smyslů. Nachází opravdové přátelství a lásku a s tím i sílu a chuť prožít každý další den.
Všechny barvy noci jsou příběhem o odhodlání, rodinných poutech, vztazích i neobyčejné lásce za okolností, které většina z nás nikdy nepozná.

Moje hodnocení:

Kniha Všechny barvy noci je další knihou patřící do edice 7lásky. Tentokrát s tématem zajímavým na první pohled.

Setkáváme se s mladým mužem Vincentem, který vede spokojený život, ve kterém se mu všechno daří. Má krásnou přítelkyni, kterou si plánuje vzít, vlastní byt, práci tenisového trénera, která ho baví a naplňuje. Vidí před sebou budoucnost zalitou sluncem. Z jeho dokonalého ideálního života ale zbyde jen prach. Ukazuje se jak snadné je, aby se život z minuty na minutu otočil o stoosmdesát stupňů. Poté co si Vincent vyslechne zdrcující diagnózu, že během čtyř týdnů nezvratně přijde o zrak, všechny jeho životní hodnoty a priority ztrácejí na ceně a musí se s touto zprávou nějak vyrovnat. Ze samostatného, silného a hrdého muže se pomalu stává člověk, který se bez pomoci neobejde. Ačkoliv se o to s menšími či většími úspěchy pokouší.  Právě jeho postupnou slepotu a snahu vyrovnat se s ní pozorujeme. A že to není nic snadného.

Přesto, co se Vincentovi všechno děje po celou knihu působí jako plochá postava, ke které se nelze připoutat a vytvořit si k ní pouto. Očekávala jsem psychologické pohledy do nitra jeho duše, popisy jeho psychického stavu, nebo niterný pohled na to, jak se se vším vyrovnává. K ničemu takovému ale nedošlo. Čtenář je jen jakýmsi vzdáleným pozorovatelem, který nemá žádné podrobnější informace o pocitech a emocích hlavní postavy. Kvůli čemž je i čtenářský zážitek z knihy nižší.

Další postavy, které se knihou mihnou, nejsou v postatě vůbec popsané a jejich charakter zůstává skryt. Fungují jen jako dokreslení atmosféry a jejich role jsou spíš epizodní. Vincentova rodina, přátelé, sousedka, ti všichni, aškoliv se o něho starají a chtějí mu pomoci, vědí stejně málo jako čtenář a žádného vysvěltení se nedočkají. 

Stejně tak styl psaní byl zvláštní, strohý a místy až neosobní. Autorka vše velmi rychle pospala, někdy ani to ne a hned pokračovala dál. Několikrát jsem měla problém zorientovat se, kdo mluví a co se vlastně děje. Rychlá a neosobní je jak první část, kdy Vincent pomalu přichází o zrak, tak druhá, kdy už je slepý a učí se žít ve tmě. Ani jeho učení není nijak rozvite. Za velmi krátkou dobu se z člověka, který rozbíjí nádobí, naráží do věcí a vylývá mléko, stane samostatná osoba, která se dokáže postarat o sebe, dům i zahrádku. 

Právě zahrádka, která funguje jako uklidňující terapie, je propojena s obálkou a úvodní ilustrací s rajčaty. Nejsou tam náhodou. Právě rajčata sehrají ve Vincetově zotavování a životě velmi výraznou roli.

Co se mi naopak líbilo, byly krátké vsuvky s citáty, pořekla o vidění a očích, nebo krátké deníkové zápisky hlavního hrdiny, které text ozvláštňovali a alespoň trochu daly nahlédnout do nitra postavy.

Osobně si vůbec nedokážu představit oslepnout a navždy zůstat ve tmě. Je mi jasné, že smířit se s něčím takovým není snadné... což je další kámen úrazu. Vincent se s tím smířil během krátké doby a to bez větších potíží. Jak už jsem jednou zmiňovala, téma je skvělé a velmi zajímavé, škoda, že zpracování není lepší, propracovanější.

Obálku knihy a její spojitost s rajčaty v knize jsem už zmiňovala. Jako každá kniha v edici je i tato moc krásná a svou svítivě zelenou barvou skvěle doplňuje duhovou řadu knih předchozích. 

Knihu Všechny barvy noci si můžete podrobněji prohlédnout a případně také zakoupit na webových stránkách nakladatelství.