Recenze: Její pastorkyňa

Autor: Gabriela Preissová

Název originálu: Její pastorkyňa (drama a román)

Počet stran: 68 a 196

Série: -

Díl v sérii: -

Nakladatelství: Artur a Československý spisovatel

Rok vydání v ČR: 2007 a 1978

Oficiální anotace:

Dramatický příběh Jenůfky a dvou nevlastních bratří Števa a Lacy a tragické smrti nenarozeného dítěte, patřící k vrcholům českého realistického dramatu. posloužil jako předloha světově uznávané stejnojmenné Janáčkovy opery.

Méně známá prozaická podoba mnohem známější stejnojmenné hry o vášnivé a tragické lásce ze Slovácka 2. poloviny minulého století, která se stala základem operního libreta. Tato próza má proti hře jinou motivaci děje, jiný počet osob a jinou jejich charakterizaci. V románu jde autorka o generaci dále do minulosti, aby tak zesílila moment neodvratné osudovosti postav. První polovina románu obsahuje předhistorii dramatu. Vypráví o mládí kostelničky Petrony, o jejím nešťastném manželství s lehkomyslným vdovcem, který jí zanechá děvčátko z prvního manželství - Jenůfu. Jenůfčin osud je však podobný osudu kostelniččinu a tak osvětluje pozdější tragický čin, probíhající v dramatu, kdy kostelnička, aby zachránila Jenůfčino štěstí a před lidmi svou čest, odhodlává se k utracení jejího dítěte. V tomto románu doznívá ještě dějová osnova dramatu návratem kostelničky z dvouletého vězení k provdané Jenůfce.

Moje hodnocení:

Málokdo ví (ani já jsem to do této doby nevěděla), že dílo Její pastorkyňa není pouze v podobě dramatu, ale také jako román. Jako první již roku 1890 vydala autorka známé drama, která ale bylo dobovými kritiky přijímáno spíše negativně, proto se o několik desítek let později, přesněji roku 1930 rozhodla dílo upravit do podoby románové a přidat ke známému příběhu další příběhovou rovinu odehrávající se před samotným dějem dramatu.

Bohužel to, že se jedná o drama i román je opravdu špatně dohledatelné. Možná proto o tom téměř nikdo neví. Za přečtení ale rozhodně stojí obojí.

Drama:

Známější je rozhodně dramatické zpracování, nejspíš i kvůli Janáčkově opeře. Oproti románu je to ale jen krátký příběh, ve kterém mnohé podstatné situace chybí. Rozděleno je do 3. dějství. První a druhé dělí zhruba rok a třetí pokračuje za následující dva měsíc. Vzhledem k tomu, že se příběh odehrrává na Slovácků v malé dědině Bystrance je v promluvách postav velké množství nářečních výrazů, ve spojení s mluvou konce 19. století v němž se příběh odehrává, může být někdy porozumět postavám tak trochu oříšek. Po krátké době si ale čtenář na zvláštní jazyk zvykne a nevadí mu. Naopak dodává dramatu na autentičnosti a zajímavosti.

Díky dramatickému obsahu stránky ubíhají sami a stačí tak jen pár chvil na přečtení.

V dramatu je celý příběh uspěchaný a než se čtenář stihne s postavami pořádně seznámit, řeší se morální dilema, které je opět rychle ukončeno a náhle je tu konec. Proto je podle mého názoru lepší přečíst si román, nebo román a pak drama (jak jsem to udělala já). Člověk tak vše lépe pochopí, s postavami se sžije a myslím, že bude mít na dílo pozitivnější pohled.

Román:

Pokud jde o román, začíní mnoho let předtím, než drama. Popisuje v podstatě celý život Petrony (později zvané Kostelničky - v dramatu pouze toto jméno). Její mládí pod vedením rázného, ale zlatého otce a matky, která Petrony vždy považovala za méněcennou, navíc ve stínu starší "dokonalejší" sestry. Nechybí krátká vsuvka o zámecké paní, se kterou má Petrona i její rodina co dočinění a je tak nepřímo vysvětleno budoucí Petronino chování a jistá nadřazenost vůči dalším vesničanům. Také je zde popsána Petronina velká láska k Tómovi Buryjovy, který se stane Petroninou životní láskou, ačkoliv je všem kolem jasné, že to nemůže dopadnout dobře. Právě díky Tómovi dostává do své péče svou pastorkyni Jenůfky (schovanku).

Kostelniččin osud je v románu popsán opravdu hodně, možná dokonce zastiňuje osud Jenůfčin. Jenůfka je krásná dívka, která svou nevlastní matku miluje a vždy se jí od ní dostane jen to nejlepší. Jejich vztah je lepší, než vztah kdejakých vlastních příbuzných. Kostelnička si pro svou pastorkyni přeje jen to nejlepší, a to za  každou cenu.

Zásadním zvratem je pak, setkání a spojení osudů s bratrancem Števou a nevlastním bratrancem Lacou. Právě jejich propletené vztahy a nešťastná náhoda, která vše změní, jsou řešeny také v dramatu.

Oproti dramatu je román mnohem podrobněji napsán. Je zde věnován velký prostor pro vykreslení charakterů jednotlivých postav, které se v průběhu pod tíhou událostí mění a dozrávají. Také je zde velké množství slov ze slováckého nářečí, na rozdíl od dramatu jsou ale všechna slova vysvětlena v poznámce pod čarou a čtení se tak stává přehlednější.

Hlavním tématem knihy je tragický příběh Jenůfky a dvou bratrů Števy a Laca. Na pozadí je ale k řešení mnohem víc. Zásadní je pohled a důraz na morálku tehdejší doby. Všichni se neustále rozhlíží a řeší "co by si lidé pomysleli". Tato morálka naruby spolu s nelehkým postavením ženy ve společnosti, zvláště na malé vesnci, ovládané předsudky, zapříčiní obrovskou tragédii, která ovlivní všechny hlavní aktéry.

Ve výsledku můžu říct, že obě verze Její pastorkyně jsou skvělé a byla jsem s nimi spokojena. Velmi dobře se čtou, a to i přes místy komplikovanější nářečí. Příběh velké tragédie určitě člověka nenechá v klidu a ještě dlouho po dočtení je třeba o příběhu přemýšlet.

Obálky knihy. Obálka dramatu se mi líbí, je to další z Edice D s barevným půlkruhem. Myslím, že právě tahle hnědá barva se ke knize skvěle hodí a je jakousi metaforou k životu na vsi. Druhá obálka románu se mi nelíbí ani trochu. Postava na ní působí děsivě a určitě by mě nepřilákala.