Recenze: Moje neuvěřitelné sestry

Autor: Adéle Bréau

Název originálu: Frangines

Počet stran: 304

Série: -

Díl v sérii: -

Nakladatelství: Metafora

Rok vydání v ČR: 2021

Za recenzní výtisk moc děkuji nakladatelskému domu Grada, přesněji pak nakladatelství Metafora!

Oficální anotace:

Letní rodinné setkání v Provenci, láska, slzy a smích pod jednou střechou.

Mathilda, Violetta a Louisa – tři sestry, které si jsou tak blízké... a zároveň tak vzdálené. Každá má svou osobnost a svůj život.

Nejstarší Mathilda je ješitná perfekcionistka, moderní matka dvou malých dětí a manželka úspěšného podnikatele. Druhá sestra, chytrá a přitažlivá Violetta, prožila dětství ve stínu oslňující Mathildy. Po zklamání ze své první lásky se vdala, ale manželství dlouho nevydrželo a zůstala sama s dospívající dcerou. Nejmladší sestra Louisa se jako jediná přestěhovala natrvalo do Provence do blízkosti rodičů, svůj život zasvětila práci ošetřovatelky a na soukromé vztahy rezignovala.

Jedno však všechny tři spojuje: rok co rok se celá rodina v srpnu sejde na původním letním sídle La Garrigue v Provenci, kam se rodiče před lety natrvalo přestěhovali na důchod. Letošní léto je ale jiné – je to vůbec poprvé, co se mají všichni setkat od chvíle, kdy jejich matka zůstala na La Garrigue sama.

To však není první ani poslední novinka, se kterou se rodina musí vypořádat. Zpoza usměvavých a naoko spokojených tváří postupně na světlo vylézají dávné bolesti, ztráty, zrady a utajované vztahy. Skrze nečekaná a mnohdy šokující nebo bolestná odhalení se postupně zjevuje jiná, syrovější pravda o celé rodině, ale i humorný nadhled, porozumění, láska a pevná vzájemnost všech jejích členů.

Jedno je jisté, z letošního letního pobytu v krajině dětství nevyjde žádná ze tří dospělých sester stejná…

Moje hodnocení:

Kniha Moje neuvěřitelné sestry patří do edice 7lásky, a jak je pro ni obvyklé, i tentokrát jde o romantiku, která má ale něco navíc. V tomto případě jsou to spletité vztahy uvnitř rodiny a dávné křivdy a problémy pomalu vyplývající na povrch. 

Hlavními postavami jsou tři sestry, Mathilda, Violetta a Louisa. Ačkoliv jsou jedna krev, nemohly by bát rozdílnější.
Nejstarší Mathilda je bývalá tanečnice a svůj současný život zasvětila manželovi a dvěma dětem. Jejím typickým povahovým rysem je jistá sebestřednost, potřeba velet a být vždy středem pozornosti. Uvnitř ní se ale odehrává tragédie, o níž ostatní sestry nemají ani tušení.
Violetta si nese trauma z minulosti v podobě vzpomínek na násilnického zlého manžela. Potýká se s psychickými problémy a atakami strachu. Pomáhá jí hlavně její dcera a nová známost, která ale funguje spíše jako náplast. Stále v sobě lásku z dávné minulosti, o kterou ji připravila starší sestra.
Poslední Louisa je ošetřovatelkou a jako nejmladší z rodiny zůstává v blízkosti matky, o kterou se stará. I ona má své tajemství, které není na první pohled vidět, ale v závěru ho odhalí.

Každá ze sester je jiná, hádají se a nechápou, ale ve výsledku vždy stojí za sebou a nedají na sebe dopustit. Pravé a silné sesterské pouto je opravdu krásně ukázáno.

Určitý prostor dostává také matka a prázdninový dům La Garruguie, kde se celá rodina v létě schází a kde se celý příběh odehrává. Postupně se odkrývá minulost pomocí retrospektivních vsuvek, které jsou z několika různách období a odhalují příčiny současných problémů a nevyřešená trápení. V této rodině je totiž celá řada věcí, o nichž se nemluví, a až teď vyplouvají na povrch.

Ve vyprávění se střídají všechny sestry a někdy i matka. Zhruba tři kapitoly jsou z pohledu Violettiny dcery Clarissy. Každá podává situaci zcela odlišným způsobem a i na stejné události nahlíží zcela jinak. 

V tomto případě bych knihu za romantiku úplně neoznačila. Řeší se řada závažných témat, ač to na první pohled nevypadá. Přesto jde o čtivou, svižnou a zajímavou knihu. Líbí se mi jeden komentář, který používá označení "hlasitá kniha". Nemůžu jinak než souhlasit, protože dialogy jsou časté a stavěná na první místo. Postavy se v nich náhodně a rychle střídají, mluví přes sebe... opravdu je to hlasitá kniha.

Velkým plusem je prostředí Francie, konkrétně Provence, která já má v knihách opravdu hodně ráda. Dodává to příběhu další rozměr a jisté francouzské kouzlo. 

Obálka knihy je, jak už je u téhle edice typické, moc krásná a k ostatním se skvěle hodí. Jen jsem si sestry představovala jinak, než jak jsou vyobrazeny na obálce. 

Autorka má na svém kontě celkem 13 románů, takže doufám, že se v češtině dočkáme nějakých dalších, protože podle mě stojí za to.

Knihu Moje neuvěřitelné sestry si můžete podrobněji prohlédnout a případně také zakoupit na webových stránkách nakladatelství.