Recenze: Počkám na tebe

Autor: Marie-Christine Chartier

Název originálu: L'allégorie des truites arc-en-ciel

Počet stran: 224

Série: -

Díl v sérii: -

Nakladatelství: Metafora

Rok vydání v ČR: 2022

 

 

Za recenzní výtisk moc děkuji nakladatelskému domu Grada, přesněji pak nakladatelství Metafora!

 

Oficiální anotace:

Maxovi a Cam je pětadvacet a už pár let jsou nejlepší přátelé. To je jedna z jejich základních jistot. Cam dokončuje studium psychologie a nikdy nic nedostala zadarmo. Max je synek z bohaté rodiny s velmi problematickým vztahem k otci, kterého kdysi přistihl při nevěře. Otci navzdory rovnou po bakalářském studiu nastoupil do PR agentury. Ve svém oboru i u žen je velmi úspěšný, může mít každou, na kterou ukáže, ale opravdu touží jen po jediné.
Cam k Maxovi váže silný cit, ale přestože touží po partnerském vztahu a tuší, že Max by mohl být ten pravý, nechce riskovat ztrátu nejlepšího kamaráda, kdyby jim to nevyšlo. A tak se tváří, že jí přesně tohle vyhovuje, a marně hledá opravdovou lásku – nebo aspoň trochu trvanlivější vztah.
Max se do Cam zamiloval na první pohled, ale nechce nic měnit, protože trpí silnou nedůvěrou ve svou schopnost udržet dlouhodobý vztah a nerad by Cam zranil a ztratil. Ale jako správný rybář dobře ví, že stejně jako při chytání vzácného pstruha duhového i tady si bude muset trpělivě počkat na tu jedinou správnou chvíli...
Svěže a s nadhledem napsaný román od jedné z nejúspěšnějších současných kanadských autorek.

Moje hodnocení:

Kniha Počkám na tebe je další z mnoha knih, které patří do edice 7lásky. Ta se vyznačuje zaměřením na lásku, romantiku, ale také mezilidské vztahy a určité problémy ve společnosti. Obvykle jsem z každé nové knihy nadšená, bohužel tentokrát pro mě byla kniha spíše velkým zklamáním.

Hlavními postavami jsou studentka Cam a její kamarád Max. Dva přátelé, kteří kolem sebe několik let krouží, mají se rádi, okolí ví, že se mají rádi, ale oni se k ničemu nemají a nechtějí zničit přátelský vztah, který mezi sebou mají. 

Cam je studentkou psychologie a částečně také servírkou v kavárně. Je spíše uzavřená a má podvědomý strach z navázání dlouhodobější známosti, nebo z toho, že si někoho moc oblíbí. Tento strach je způsobený traumatem ze ztráty velmi blízké osoby, kterým si musela projít.

Max je kluk z bohaté rodiny, který má také svůj osobní problém, a to že se necítí být dost dobrý. Má špatné napjaté vztahy s rodiči, zejména s otcem, který od něho očekával mnohem víc a vyčítá mu, že ve svém životě nedokázal nic pořádného, navíc práce v reklamce mu nepřipadá dost dobrá. Proto si i Max tyto věcí vyčítá, vidí se kriticky a méněcenně, přestože si to dost často nepřiznává. Ani on se nechce vázat, holky střídá jako ponožky a myslí si, že pro Cam není dost dobrý. Má strach, že by ji zklamal. 

Tito dva kolem sebe několik let krouží. My sledujeme současnost, kdy oba bojují se svými city, chtějí zůstat tak, jak jsou, ale zároveň v hloubi duše cítí, že to nestačí. Místy se oba vracejí do minulosti, aby něco dovyvětlili, nebo vzpomínají na události, které jsou pro pochopení současnosti klíčové. Často se tedy objevují kratší retrospektivní vsuvky.

Ve vyprávění se střídají oba, většinou po kapitolách. Kapitoly jako takové jsou velmi krátké, na můj vkus až zbytečně moc krátké. Vedlejší postavy jsou v tomto případě opravdu spíše do počtu, jen se občas mihnou a nic víc k nim není řečeno. Všechny včetně Cam a Maxe ale nejsou příliš sympatické. Nedokázala jsem si k nim vytvořit žádný vztah a vlastně mi bylo úplně jedno, jak to s nimi dopadne. Což je zásadní problém.

Kniha klouže po povrchu a nejde do hloubky. Charaktery postav jsou popsané jen hodně okrajově a vlastně ani situace, o kterých se mluví, nebo kterých jsme svědky v současnosti, nejsou příliš vysvětleny. Autorka od všechno rychle utíká a nedovysvětlí nic. Dřív než se čtenář stihne aklimatizovat a pochopit situaci, už zase přeskakuje někam zcela jinam.

V podstatě celou knihu jedeme na stejné vlně, zvrat nastane cca v předposlední kapitole (5 stran do konce). Chybělo mi víc propracovanosti a "akce", respektive výstup z monotónnosti vyprávění a kroužení hlavních hrdinů. Na druhou stranu téma jako takové není vůbec špatné. Dva kamarádi, kteří k sobě hledají cestu a od začátku k sobě něco cítí, ale nechtějí to zkazit a projevit své city, proto je potlačují tak dlouho, až není možné vystoupit z kamarádské zóny. Za mě je toto téma lépe, podrobněji a zajímavěji zpracováno v knize Alex, léto a já.

Plusem je také to, že několikrát je do textu zapojena chatová komunikace, která funguje jako takové ozvláštnění.

Obálka knihy je opět, jako u každé knihy ze série 7lásky, hezká a krásně ladí s těmi předchozími.

Knihu Počkám na tebe si můžete podrobněji prohlédnout a případně také zakoupit na webových stránkách nakladatelství.