Recenze: Rituál

Autor: Sergej Djačenko, Marina Djačenko

Název originálu: Ритуал

Počet stran: 296

Série: -

Díl v sérii: -

Nakladatelství: Fragment

Rok vydání v ČR: 2019

Oficiální anotace:

"Může se princezna zamilovat do draka? Knižní předloha k filmu Legenda o drakovi."
Během královské slavnosti přilétl strašlivý drak a unesl princeznu na svůj hrad. Její život se rázem změnil. Jediné, co teď s jistotou ví, je skutečnost, že má sehrát roli v prastarém Rituálu. Světlým bodem jejího života v zajetí jsou návštěvy záhadného mladíka jménem Arman. Jak se na opuštěný ostrov dostal a co je vlastně zač? Když na to přijde, je už příliš pozdě... Láska k dračímu princi je totiž hořká a velmi nebezpečná.

Moje hodnocení:

Kniha Rituál s podtitulem Předloha k filmu Legenda o drakovi slibuje něco, co tak úplně nedokáže splnit a to podobu s filmem.

Jedinou podobou knihy a filmu můžeme spatřit v postavě draka a unesené dívky (která má mimochodem jiný titul i jméno, než jak je tomu ve filmu).

 

 

Hlavními postavami knihy jsou drak/muž Arm-Ann/Arman a princezna Juta. Ačkoliv to tak na první pohled nevypadá, tito dva mají společného víc, než se zdá. Oba se cítí jako vyvrhelové a mají pocit, že do prostředí v němž žijí, zásadně nezapadají. Arman toto cítí proto, že není schopen ani ochoten vykonat prastarý Rituál, který draci v jeho rodu provádějí. Cítí se méněcenný a nehodný nazývat se posledním drakem v slavné linii silných dračích bojovníků. Juta se cítí podobně, přesto nebo právě proto, že je princeznou. Jenomže není typická princezna. Její "vadou" je, že není krásná, hrbí se a vedle svých krásných milých sester působí nepatřičně. Má ale svoje jiné kvality, které bohužel ostatní nevidí, nebo nechtějí vidět. Až dokud Juta nepotká toho, kdo ji pozná a miluje takovou jaká je.

Právě nápad ošklivé hlavní hrdinky mi přišel jako vydařený a nápaditý.

 

Postupně, jak se příběh odvíjí, jsou krásně vidět měnící se charaktery jednotlivých postav. To jak prostředí, ve kterém žijeme, lidé kterými se obklopujeme a náročné životní situace dokáží charakter člověk zásadně změnit. Nebo naopak, ukázat pravou tvář člověka. Kromě pohádkového příběhu je to také sonda do mezilidských vztahů, samozřejmě upravená pro mladšího čtenáře.

V začátcích působí vyprávění jednoduše, opravdu jako taková pohádka. Příjemné pohádkové vyprávění, jednoduchý, nekomplikovaný jazyk, ve kterém se dost často opakují určité slovní obraty a oslovení. Postupně, jak příběh graduje, je i atmosféra, použitý jazyk a styl vyprávění mnohem temnější. Místy se objevují téměř děsivé části. No a konec je vrcholem všeho. Nepředvídatelné, nepředstavitelné a také neukončené. Ano tato temná pohádka má opravdu hodně otevřený konec, což já osobně příliš nemusím. V tomhle případě si mě ale právě tento konec, který se, pokud jde o city a chování jednotlivých postav, podobá reálnému světu, naprosto získal.

 

Kniha v sobě ukrývá několik zajímavých nečekaných zvratů a zápletek, které jí dodávají na zajímavosti a mnohovrstvenosti. Celkově můžu s klidným srdcem prohlásit, že se jedná o opravdu velmi povedenou knihu, která mě překvapila. Po mírném zklamání z filmu jsem nečekala, že se mi bude kniha tak líbit. Přirovnávat film ke knize, ačkoliv z ní vychází, je tak trochu zavádějící. Jak už jsem zmínila podobnost je téměř nulová. Kromě toho je kniha více propracovaná, dají se pochopit impulzy jednotlivých postav k tomu či onomu jednání a konec je také hodně odlišný. 

Obálka knihy se mě osobně moc líbí. Působí přesně takovým pohádkovo-temným dojmem jako i obsah knihy a ukazuje, že se má čtenář na co těšit.