Recenze: Devět tváří tebe

Autor: Janice Pariatová

Název originálu: The Nine - Chambered Heart

Počet stran: 176

Série: -

Díl v sérii: -

Nakladatelství: Metafora

Rok vydání v ČR: 2019

Oficiální anotace:

„Jsi krásná… jako rozptýlené paprsky světla procházející sklem.“

Román složený z devíti příběhů je něžným popisem mladé ženy, vyprávěným z pohledu těch, s nimiž prožívá různé epizody svého života od dětství až po dospělost. Devět tváří tebe je hluboce působivý, barvitý příběh bezejmenné hrdinky, viděné očima těch, které milovala nebo ji milovali. Skrze jejich pohled poznáváme její povahové rysy, emocionální pochody i intimní stránky.

Devět kapitol – devět příběhů – vytváří mozaiku mladé ženy se všemi jejími klady a zápory. A postupně nám dává nahlédnout, jak každá epizoda, událost, setkání a vztah formují naše životy a jak nám mnohé možnosti, které nás potkají, často proklouznou mezi prsty a zůstanou nevyužité.

Moje hodnocení:

Kniha Devět tváří tebe patří do romantické edice 7lásky, ale oproti ostatním knihám tak trochu vybočuje. Jedná se totiž o devět "povídek". 

 

 

Spojovacím prvkem celé knihy je jedna žena. Ta je postupně popsána devíti různými osobami. Vesměs jsou to muži, kteří se nesmazatelně obtiskli do určité životní kapitoly. První z popisů je ještě v době, kdy byly popisovaná žena na základní škole, ten poslední je z doby, kdy už je to dávno dospělá a vdaná žena. Je zajímavé sledovat životní dráhu a nepříliš jednoduchý osud hlavní popisované hrdinka. Díky jednotlivým částem můžeme sledovat, jak moc se v průběhu života měnila a jak ji která část ovlivnila a poznamenala dále do života.

Ukazuje se ženina proměna, a to jak názorová, tak povahová, ale i životní a osobní. Nikdo nezůstává stále stejný a v tomto případě to platí dvojnásobně. Jelikož popisovaná žena není prototypem milé spořádané osoby, právě naopak. Cizíma očima sledujeme její nejrůznější eskapády, pití do rána, fáze zaměstnanosti, nezaměstnanosti, školou povinné... Po citové stránce fáze zamilovanosti a rozchodů.

Co je hodně zajímavé a v knihách neobvyklé je úplná absence jmen a názvů míst. Jeden příklad za všechny, městu, ve kterém žena žila, říkala "město, kterým neprotéká řeka". Určit, kde zrovna se hrdinové nacházejí, nebo jen to, co jsou vlastně za národnost je opravdu obtížné, ve většině případů nemožné. A mimo jiné právě to je na knize tak zajímavé.

 

 

 

Další zvláštností je druh použitého jazyka. Nic není popsáno přímo, kolem všeho se jen nenápadně našlapuje po špičkách. V průběhu knihy jsou popisy čím dál více poetické a zvláštní. Důležité je jít do knihy s tím, že se nejedná o klasický román, ani klasické povídky. V podstatě vše na knize působí neobvykle. Když si ale člověk přivykne, věřím, že si četbu užije.

Obálka knihy je, jak už je u této edice pravidlem, opravdu povedená. A stejně jako obsah knihy, také působí tak trochu neurčitě. Jako první, co jsem udělala, když se mi kniha dostala do ruky, bylo spočítání vyobrazených květin, kterých je skutečně devět.