Recenze: Osvětimský proces

Autor: Annette Hessová

Název originálu: Deutsches Haus

Počet stran: 288

Série: -

Díl v sérii: -

Nakladatelství: Ikar

Rok vydání v ČR: 2020

Oficiální anotace:

Příběh rodiny, které osvětimský proces obrátil život naruby Frankfurt nad Mohanem 1963. Eva, absolventka tlumočnické školy a nejmladší dcera rodiny Bruhnsových, má krátce před zásnubami, když ji její agentura nečekaně požádá, aby překládala u mezinárodního tribunálu výpovědi bývalých polských vězňů, kteří přežili koncentrační tábor v Osvětimi. Její rodiče i budoucí manžel jsou zásadně proti: jde totiž o první poválečný proces proti nacistům, který se má konat v jejich městě. Eva o hrůzách v Osvětimi nikdy neslyšela, ale dá na svou intuici a postaví se rodičům na odpor. V tu chvíli ještě netuší, že proces století neodvratně změní nejen její zemi, ale i její vlastní život.

Moje hodnocení:

Kniha Osvětimský proces láká na válečnou tématiku, potrestání německých válečných zločinců a pohled na válku z jiného úhlu pohledu. Realita je ovšem trochu jiná.

Hlavní postavou, kterou sledujeme, je Eva. Ta vede spolu se svou rodinou obyčejný ničím nevybočující život německé střední vrstvy. V současné chvíli, tedy v 60. letech 20. století se o válce a válečných hrůzách nemluví. Jde o tabuizované téma. Eva dokonce neví, co přesně se dělo. V době války byla příliš malá, takže vlastní zážitky nemá a vzhledem k tomu, že jí nikdo nechce nic říct, nemá pocit, že by se dělo něco drastického. Její nevědomost je popisovaná jako "blažená". Otázka je, jestli je tato nevědomost skutečně dobrá.

 

 

Vše se změní s náhodnou nabídkou práce tlumočení z polštiny u prvního velkého osvětimského procesu, při kterém se pomalu odhaluje spousta do té doby netušených informací. V tomto procesu panuje naprosto zvláštní nálada. Přeživší mají obavu vypovídat, obvinění bývalí nacističtí pohlaváři se chovají hrozně a ze svých údajných provinění si dělají legraci... Některé výpovědi jsou v knize přepsány ze skutečných záznamů, maximálně jen trochu upravené nebo zkrácené pro účely knihy. A to, co se v nich dozvídáme je otřesné.

 

Mimo samotný proces je řešeno psychologie postav, a to poměrně do hloubky. Snaha zapomenout, ochránit své blízké, nepochopení, vina rodičů přenesena na děti a nemožnost s tím cokoliv udělat, nebo zavírání očí před pravdou. Také vztahy v rodině Evy, tajemství, která ukrývají její otec s matkou a její přítel, se kterým také není vše tak jednoduché.

Malá část děje je věnována také Evině sestře Annegret, která by se dala popsat jako opravdu zvláštní osoba. Pracuje jako sestra na dětském oddělení v nemocnici a dělá něco, co jsem úplně nepochopila. Ani její motivaci, ani to, jak to celé souvisí s knihou. Za mě trošku zbytečná dějová linka.

Rozhodně se jedná o zajímavou knihu, jen je třeba počítat s tím, že se nejedná o žádné drastické čtení o druhé světové válce a jejích následcích. Proces nehraje výlučnou a bezpodmínečnou hlavní roli. Je jen jedním z mnoha problému v každodenním koloběhu života rodiny. Pro čtenáře, kteří nemají odvahu, chuť nebo sílu číst o hrůzách holocaustu, ale přesto se chtějí něco dozvědět, je naopak kniha ideální. Díky retrospektivním vsuvkám v podobě vzpomínání přeživších je to možná méně děsivé a drsné, přesto ale silné a nijak neumenšené.

Závěr knihy je pro mě neuzavřený. Ano, proces skončil, i když s nevalným výsledkem, ale rodinné vztahy mezi Evou a jejími blízký dořešeny nejsou, což je podle mě škoda.

Obálka knihy mi nepřijde jako nějak extra povedená. Neurazí ani nenadchne, ale spolu s názvem připravuje čtenáře  na něco, co nenastane. Jsem toho názoru, že německý originální název tedy "Německý dům" podle podniku, která Evina rodina vlastní, je vhodnější a ne tak zavádějící.